Dnešní inflace je jako vrah za plentou. I když klesla, je smrtící
Přestože údaje o meziročním růstu cen už dávno nedosahují dvojciferných údajů, jsou pořád šílenou hrozbou. A ještě k tomu skrytější.
Na první pohled to nevypadá tak tragicky. Meziroční růst cen o 2,7 % je sice výrazně nad inflačním cílem centrální banky (o smyslu jeho stanovení se v odborných kruzích už delší dobu diskutuje), avšak hluboko pod hrozivými čísly z let minulých.
Je ale třeba se dívat složení a hlavně na realitu v obchodech. Průměrná čísla sráží klesající cena energie. Ovšem je potřeba se podívat, odkud klesají. Kdo by si před pár lety představil, že za gigawathodinu bude platit přes 5,5 tisíce korun? Cenového šílenství se až na krátkou epizodu po napadení Ukrajiny zatím neúčastní pohonné hmoty. To spolu s onou energií drží cenovou hladinu na uzdě. Jenže jde o dnešní růst a o průměry.
Potraviny v červenci meziročně zdražily o téměř 5 procent, ty zpracované dokonce skoro o osm, a služby zhruba o pět. Stavební práce byly po většinu prvního pololetí zhruba o 3 % výše než před rokem.
Horší je pohled do obchodních regálů. Chléb se může zdát na pohled levnější, ale je třeba se dívat na gramáž. Za stejnou cenu, za jako byl před pár lety kilový bochník, je teď poloviční. Jsou ale kategorie, kde růst pokračuje. Stačí se podívat na kávu. Ano, tam jsme závislí na vývoji na světotvých trzích. Ale 600 korun za kilo nemleté kávy je fakt už hodně. Setrvale zdražuje mléko, brambory jsou také někde úplně jinde než dřív. A vrcholem jsou pak ceny jídla v restauracích.
A tak, i když oficiální údaje říkají, že zboží dokonce meziměsíčně v červenci mírně zlevnilo (o dvě desetiny procenta), nejeden člověk v obchodě zažívá neustále pocity zoufalství a zmaru. I obyčejná zmrzlina je už skoro investicí do rodinné pohody. Stejně, jako když potřebuje jakoukoliv opravu či rekonstrukci domu či bytu.
O příčinách se pořád spekuluje. Zemědělci mluví o obchodnících s nízkou mírou konkurence, obchodníci to hážou na zemědělce. Je fakt, že jejich ceny rostou. Potýkají se s nedostatkem pracovních sil a řadou dalších problémů. Navíc, velká část nabídky v českých supermarketech je z dovozu.
Nejeden člověk zažívá v obchodech pocity zoufalství a zmaru
Ta konkurence s tím samozřejmě nějak souvisí. Jinak by nemohla významná část potravin být levnější nejen v Polsku, ale pořád ještě i v Německu. Samozřejmě jsou tu i dotace zemědělcům a daně. Ale v obou zemích se hodně dováží.
Každopádně už tak vysoké hladiny cen, které příjmy dohnat úplně nemohou, dál rostou. Stále více lidí má hlouběji do kapsy. Hrozí to radikalizací obyvatel, blbou náladou, zhoršením zdravotního stavu (což znamená vyšší výdaje na péči nebo její omezení), zhoršením podmínek třeba pro vzdělávání dětí a jejich volnočasové aktivity (kromě mobilu)…
A vedle toho dál rostou ceny nemovitostí. Ačkoliv se tak inflace zdála zkrocená, v ČNB aby z ní měli pořád hlavu v pejru. A my v dlaních. Navíc jsou ty příčiny zastřené, je to jako někdo, kdo vám krade peníze a vy ho ani nevidíte. Jako zloděj za plentou. Bohužel to podobně vypadá i v řadě jiných zemí. Takže ke všem problémům s cly, válkou a neinovacemi si můžeme asi začít znovu přičítat i inflaci.