Evropa je připravená na odvetu. Ale kde vzít zbraň?
Už bylo dost vstřícnosti, je třeba Donaldu Trumpovi oplatit stejnou mincí. Tak lze číst zprávy ze zákulisí EU. Jenže, má Evropa účinnou zbraň?
Americký prezident oznámil dopisem, že Spojené státy zavedou na dovozy z Evropské unie cla ve výši 30 %. Adresoval jej předsedkyni Evropské komise Ursule von der Leyenové, kterou podle německého listu Die Welt tituloval „excelencí“. Podle téhož webu, spojeného s prestižním deníkem, uvnitř unie počítali politici a úředníci, že cla budou asi tak třetinová. Kolem 10 %. A dopis je pro ně těžkou ranou.
Politico napsalo, že Evropa je připravena „retaliate,“ což lze číst asi jako oplatit nebo nachystat odvetu. Ačkoli ze zběžného pohledu to není žádná zpráva (jasně, co dělat jiného, přece nebudeme sedět se založenými rukama), při tom bližším tam možná nějaký význam je. Podle některých evropských médií se totiž už dříve ozývaly uvnitř administrativy i politickou reprezentací hlasy, že je třeba s USA jednat ostřeji. Tím, kdo takové snahy tlumil, měla být prý právě ona excelence – tedy šéfka komise.
Teď přišla rána na solar plexus a bude asi třeba taktiku změnit. Stále se samozřejmě ozývají hlasy, že do 1. srpna, kdy mají nová cla nejen pro Evropu platit, zbývají tři týdny. A Donald Trump rád používá sílu, aby pak změnil stanovisko, takže jde spíš o nástroj nátlaku než reálnou hrozbu. Jenže tři týdny jsou za rohem a spoléhat se na to nedá.
Jenže, co může unie dělat? Její dosavadní velmi vstřícný postoj je možná hlavní příčinou, proč se Trump nebojí jít tak daleko, jak to udělal. Pokud se teď EU nějak postaví na zadní, může to u něj vyprovokovat vzteklou reakci, která bude postrádat jakoukoli racionalitu. Vždyť už pohrozil, že v případě zvýšení evropských cel on zase navýší ta svá, klidně na 50 procent.
Ani jeho dosavadní konání není výhodné pro nikoho, kromě pár firem, kterým konkurenti z Evropy, Japonska, Jižní Koreje a dalších zemí vyklidí trh. Zaplatí to ale téměř jistě všichni obyvatelé vyšší inflací, pomalejším poklesem úrokových sazeb, kdo ví, zda ne i nedostatkem energie na severní hranici. Samozřejmě, biti budou i evropští, kanadští, asijští a jihoameričtí producenti.
Minimálně z krátkodobého hlediska tak Donald Trump poškozuje ostatní země, aniž by z toho získal něco pro tu svoji. Zároveň rozbíjí jakékoliv transatlantické spojenectví, což už reflektují i někteří politici a evropská média.
Pořád je tu ale otázka, co teď. Je zjevné, že se představitelé jednotlivých zemí rozcházejí v názorech. Ursula von der EU chce i podle svých prohlášení dál jednat. Francouzský prezident Emanuel Macron dává naopak najevo, že je třeba hájit evropské zájmy Zatímco italská premiérka se zase tváří vstřícně, a tak lze pokračovat křížem krážem pevninou. Přičemž, málo platné, tak zásadní věc jako třeba odvetná cla budou muset jít přes radu. Tudíž to velká excelence nebude moct udělat jen podle sebe. Ačkoliv na druhou stranu ta neshoda jí bude spíš nahrávat, aby bez jasné direktivy dál postupovala jak v ustupování.
My, Češi, Moravané a Slezané, máme s tou politikou ústupků svou nedobrou zkušenost. Jenže na rovinu, lze si představit, že Evropa vyšvihne dodatečnou daň na produkty Microsoftu nebo Applu? Skutečnost, že v moderních technologiích nám ujel vlak, je jedním z důvodů, proč se americký prezident může chovat jako obr vůči pidimužíkovi. Jak ze sebe udělat Davida, to se asi bude hledat těžko.