Ale co když stejně nebude?
Ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela představil státní plán, který nastane, když se nebude dostávat tepla a elektřiny, aby bylo dost tepla i elektřiny i v případě, že se přestane těžit a spalovat uhlí dříve, než určil jiný státní plán. Říká tomu soubor opatření, což maně vyvolává vzpomínku na Soubor opatření ke zdokonalení řízení národního hospodářství socialistického federálního předsedy vlády Lubomíra Štrougala.
Ale abychom nebyli extremisticky antisystémoví, převezměme alternativní název Plán krizového rozvoje české energetiky. Ministr novinářům sdělil: „Opatření navazují na podrobné analýzy několika scénářů dalšího vývoje české energetiky provedené ve spolupráci s provozovatelem přenosové soustavy ČEPS a dalšími představiteli energetického sektoru. Tyto analýzy potvrdily, že ve všech scénářích, včetně toho superkritického, zůstane zajištěna bezpečnost dodávek.“
To znamená, že rozvoj české energetiky se může vyvíjet i superkriticky tak, že nebude uhlí, nepojedou teplárny a uhelné elektrárny nebudou vyrábět elektřinu už v roce 2027, namísto původně plánovaného roku 2030, případně 2033, eventuálně 2038, podle toho, který státní plán si otevřete. Respektive, než se rozběhne první ze čtyř plánovaných nových jaderných bloků. Před čímž provozovatelé uhelných energetických zdrojů a státní společnost ČEPS, která ze zákona garantuje vyrovnanou bilanci dodávky a spotřeby elektřiny v celé elektroenergetické soustavě, varují už nejméně půldruhého roku.
„Cílem našich analýz bylo nejen vytvořit co nejpřesnější odhad dalšího rozvoje české energetiky, ale především se připravit i na kritické scénáře. Proto jsme ve spolupráci se zástupci energetického sektoru a provozovatelem přenosové soustavy spočítali různé scénáře, včetně toho kritického, a připravili podpůrná opatření, která i v případě negativního vývoje zajistí bezpečnost dodávek elektřiny i tepla pro české domácnosti i firmy,“ říká ministr Síkela s tím, že spočítaný kritický scénář zahrnuje kombinaci několika velmi nepravděpodobných událostí, jako je rychlé ukončení provozu všech uhelných elektráren do roku 2027, což se ovšem jeví čím dál pravděpodobnější, omezení výroby elektřiny z jiných zdrojů, či pomalejší rozvoj výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. „Chceme zajistit co nejstabilnější rozvoj české energetiky a vytvořit si i nejnutnější záchranné brzy, a to je cílem opatření, která jsme připravili,“ dodává ministr Síkela. Nechci tahat za slůvka, ale „co nejstabilnější“ není „stabilní“.
„Hlavním cílem těchto opatření je rychlejší rozvoj nových zdrojů prostřednictvím zjednodušení jejich povolování, ale také rozšíření finanční podpory zdrojů nutných k zajištění dekarbonizace v rámci takzvaného dekarbonizačního mechanismu. Ten podpoří rozvoj zdrojů, které jsou nutné pro to, aby přechod na klimaticky neutrální energetiku proběhl za stabilních podmínek. Půjde o zdroje jako zemní plyn, ale také vodík či technologie pro zachytávání a ukládání CO2,“ vysvětluje jedno z opatření vrchní ředitel sekce energetiky René Neděla.
Podstatou souboru opatření je, zkráceně řečeno, zjednodušení výstavby obnovitelných zdrojů a pravomoc daná ČEPS a Energetickému regulačnímu úřadu (ERÚ) přikázat majitelům uhelných, případně plynových zdrojů tyto na povel provozovat. Dále se počítá s podporou plynových energetických výroben. Uhlí i plynu by stát zajišťoval takové ceny za dodanou energii, která vlastníky těchto zdrojů nepošle do ztráty. Na což potřebuje schválení (notifikaci) Evropskou komisí. Podobné notifikace už má vyjednány např. Německo a Polsko, takže asi žádný problém ani v nejkritičtějším scénáři neočekává. Vyrovnávací kapacity a jejich možné nasazení se budou dražit. „Každý takový mechanismus budeme soutěžit a měl by být přidělen tomu, kdo nabídne státu nejlepší cenu,“ řekl k nové formě podpory Síkela.
Ano, to je princip volného a férového trhu. U nás je jedničkou na tomto trhu společnost ČEZ s dostatečnými fosilními kapacitami a s kapitálem silným na to, další budovat nebo přebudovávat, a se 70% majetkovou účastní státu. Ta se projevila rovnými a férovými podmínkami předloni tím, že stát společnosti ČEZ poskytl půjčku přes 70 mld. Kč na zajištění obchodů na energetické burze. Ostatním energetickým společnostem podporu … řekněme slušně… slíbil.
ČEPS v neposlední řadě připravuje investice do modernizace a rozšíření přenosové infrastruktury, které zajistí, že technická kapacita dovozu elektřiny do České republiky vzroste z 20 TWh až na 24 TWh ročně do roku 2030. Tato opatření jsou nezbytná pro zajištění stability a spolehlivosti dodávek elektřiny i v případě výrazného nárůstu dovozu. „Dá se předpokládat, že v dalších letech se bude po určité časové období do České republiky dovážet více elektřiny, než se bude vyvážet. Tato změna nebude mít negativní důsledky na zákazníky,“ slibuje náměstek ministra Petr Třešňák.
„Naše analýzy potvrzují, že dostupnost elektřiny na okolních trzích zůstane dostatečná pro dovoz do Česka i v případě kritických scénářů. V rámci těchto analýz vycházíme z vlastních modelů a dále z dat, která poskytují provozovatelé přenosových soustav v jednotlivých členských státech EU,“ vysvětluje předseda představenstva společnosti ČEPS Martin Durčák s tím, že data zahrnují konkrétně kapacity energetických zdrojů v jednotlivých státech, jejich výkonů, spotřeby elektrické energie, ale také kapacit přeshraničních propojení. Z nich se následně tvoří model vyhodnocující dostupnost elektřiny pro každou hodinu každého dne jak na úrovni EU, tak v jednotlivých členských státech. Jediné, co analýzy a modely nenakreslí, je předpověď počasí na příští týden.
ČEPS je sice státní společnost, ale svou práci umí. Dělá ji od roku 2001 a od té doby elektřina v zásuvce nikdy nechyběla. Také šéf energetického odboru na MPO René Neděla energetice rozumí, narozdíl od ministra Síkely. Tak by se chtělo jejich analýzám a výstupům důvěřovat, narozdíl od ministra Síkely.
Ale jak se pak postavit k takovýmto zprávám? Na začátku dubna se Evropou prohnal saharský písek. Lidové noviny ve své dobové reportáži psaly, že výroba fotovoltaiky byla v Česku „…rázem ani ne poloviční, než se původně předpovídalo. Kvůli tomu chybělo i 900 MW výkonu. To je více, než vyrábí například chvaletická hnědouhelné elektrárna. V jiných zemích Evropy byly dopady ještě výraznější s tím, jak mají větší podíl fotovoltaiky.“ Cena elektřiny poskočila z 1300 Kč za MWh na 2800 korun.
Něco podobného se přihodilo v prvním červnovém týdnu. V důsledku energeticky nepříznivého počasí cena elektřiny na německém vnitrodenním trhu dosáhla rekordních 9999 €/MWh, dráže tam prodávat nelze, psal server Seznam médium. Situaci zjevně nevyřešil ani masivní dovoz, a to z toho prostého důvodu, že prostě nebylo odkud dovážet. V dané chvíli byla omezená i přeshraniční kapacita mezi Německem a Francií. Situaci musel dorovnat místní trh. To znamená, že spotřebitelé museli přestat spotřebovávat.
Byly to v obou případech jen chvilkové lapsy, které snad ani neovlivnily ceny pro konečné zákazníky, tedy hlavně ty garantované a fixované. Ale ani nejkrizovatější z krizových scénářů nedokáže vyloučit, že podobné trable budou častější a delší. Opravdu vždy bude odkud dovážet? Nebo kolik těch záložních zdrojů budeme opravdu potřebovat?
V neposlední řadě si připomeňme letos na jaře vydanou zprávu Nejvyššího kontrolního úřadu Spolkové republiky Německo, který vyhodnotil energetickou politiku tamní vlády jako katastrofálně chybnou. „Bezpečnost dodávek elektřiny je ohrožena, elektřina je drahá a spolková vláda není schopna komplexně posoudit dopady přechodu na novou energetiku na krajinu, přírodu a životní prostředí. Rizika pro energetickou transformaci, a tím i německou prosperitu, jsou velká a od posledního auditu se v roce 2021 zhoršila.“ Takže opatrně s těmi vládními plány…
