Vláda chce změnit ekonomiku. Dobrá rada je ale nad zlato – totiž energii
Fialova vláda si zřejmě jako první všimla, že česká ekonomika ztrácí sílu. Možnosti státu, jak věci změnit, jsou ale omezené.
Otázkou, jak vrátit českou ekonomiku k růstu, se začala zabývat Národní ekonomická rada vlády, známá jako NERV. Předseda vlády se také na konferenci Česko na křižovatce rozpovídal o strategických investicích do infrastruktury, energie a čipů. Dokonce podpořil myšlenku oddělení strategické a provozní části státního rozpočtu.
Ačkoliv této vládě lze vyčítat mnohé, pokud by si konečně všimla, že už je čas přejít od údržby k rozvoji, zapsala by se možná do dějin. Snad to pochopí a nerozhádá se nad tím jak kluci na pískovišti. Jenže, kde brát inspiraci a co dělat?
Zázračnými recepty z poválečného Německa či Japonska se budeme inspirovat těžko. Jsme v jiné fázi a nemáme ani zdaleka tak obrovský vnitřní trh.
Vliv státu je omezený. Podívejme se na poslední doporučení profesních organizací a zkusme si představit, jak by to stát měl udělat:
- Definice celkové architektury strategických investic
- Posílení investic do infrastruktury, především v energetice, dopravě a datové a další infrastruktuře.
- Cílené investice směřující k vybudování a přilákání firem s vysokou přidanou hodnotou.
- Transformace tradičních odvětví v České republice
- Strategické investice do vzdělávání a pracovního trhu
- Reformy, které zlepší prostředí pro podnikání
- Strategická spolupráce veřejného a soukromého sektoru.
Po řadě věcí se volá léta, ale jak s tou značkou nebo transformací tradičních odvětví, to tedy fakt nevím. Jak má tohle udělat stát?
V NERV dostal růst na starosti ekonom Dominik Stroukal. Obrátil se na veřejnost prostřednictvím X-Twitteru s výzvou k námětům. Odpovědi se dají rozdělit zhruba do tří kategorií: 1. Urážející a vypovídající spíš o pisatelích. 2. „Nerdí“, které vidí budoucnost této země například v přilákání digitálních nomádů. 3. Pár vcelku racionálních úvah, směřujících většinou k omezení byrokracie, snížení daňové zátěže, investicím do školství a uvolnění výstavby. Ať už bytů, nebo továren.
Je to skutečně úkol hodný génia s následným zkoumáním možností dopodrobna. Tak snad jen trochu, pokus se selským rozumem:
Stavební povolení
Tohle je bolavá věc desetiletí, tak už s ní konečně něco udělejme. Novela stavebního zákona sice má přinést zrychlení a digitalizaci. Ale už teď se ozývají hlasy, že to úředníci nebudou zvládat a bude jednoduché vracet celý proces na začátek. Stejně tak je pekelné, pokud má někdo pozemek v obytné části města, ale musí se handrkovat o pár metrů zastavěné plochy. Uvolněme to prosím a spíš si klaďme takové otázky, jako třeba: chceme nechat růst Prahu ke dvěma milionům obyvatel? To je strategické rozhodnutí, zda upřednostnit ekonomickou stránku věci (především město kratších vzdáleností), nebo spíš ochranu před koncentrací zločinu, růstem teplot apod.
Ale to nevyřešíme tím, že budeme blokovat stavbu na pozemku, kde se stavět smí, a limitovat ji, aby náhodou nebyla moc za roh. Je otřesné, pokud firma, která chce rozšířit výrobu, tak jde učinit do Polska. Protože to tam zvládne do roka od začátku projekčních prací.
Dostatek energie
Nejpalčivější problém dneška. Také k jeho řešení vyzývají odbory i zaměstnavatelé. Jenže jak zajistit dostatek energie a energetickou soběstačnost na otevřeném trhu? Kde poptávka z Německa může být velmi rychle velmi velká? To nevymyslí ani publicista a asi ani ekonom. O tom by se měl bavit s lidmi z byznysu. Jasně, že budou hájit svoje zájmy. Ale nikdo neříká, že si má od nich vláda nechat diktovat. Ale má jim naslouchat! Protože vědí nejvíc.
Infrastruktura
O tom se mluví pořád. Hlavně, že jsme zaspali ve srovnání s okolím. Nestálo by za to zadat studii, zda je ta dopravní infrastruktura opravdu tak důležitá a v čem? Aby se investice do ní zaměřily na to klíčové. A kromě dálnic a železničních koridorů si možná někdo položil otázku, jak to bude s mobilitou pracovní síly, až se jízda vlakem stane luxusem. Už dnes se na řadu míst i na hlavních trasách vyplatí jet autem.
Výzkum a vývoj
Na počátku 90. let se stát stavěl k této oblasti značně přezíravě. Možná i proto, že řada ústavů se zabývala pitomostmi a fungovala jako dobrá zašívárna. Když Akademie věd přišla o část rozpočtu, začala jednotlivá pracoviště hodnotit. Samozřejmě, že část společenských věd nemohla dopadnout moc dobře. Hodnotit výsledky zvláště základního výzkumu je složité. Vždycky část peněz odteče k nějakým šibalům. Ale bez jeho podpory se dopředu neposuneme.
Školství
Ano, a je to na podrobnou analýzu. A znovu na odstranění byrokracie!
Daně
Jsou vysoké. Prostě jsou. A složité. Jasně, nejsme v situaci, kdy bychom mohli snižovat jak Ronald Reagan. Ale je třeba aspoň zjednodušovat.
To všechno je jen o selském rozumu. Víc by měli dodat ti, kteří studovali úspěšné příběhy úspěšných ekonomik, ať již ze severu Evropy, nebo třeba části Asie. Avšak kéž bychom viděli aspoň nějaký začátek.
