Zlomená hůl nad Ukrajinou
Americký prezident Donald Trump skutečně v pátek podepsal exekutivní příkaz, kterým zastavuje nový rozsáhlý soubor sankcí proti Rusku. Předcházela tomu dohoda s ruským prezidentem Vladimírem Putinem, jejímž předmětem je okamžité dodání 300 tis. tun ropy a následně celkem až 5 milionů tun ropy na americký, možná i mezinárodní ropný trh. Mezitím vyzval Ukrajinu a Rusko k ukončení vzájemných útoků na energetická zařízení. Pročež Rusko zaútočilo na ukrajinskou energetiku a na civilní cíle v několika ukrajinských městech včetně Kyjeva.
V neděli 10. října, jen dva dny po dohodě Trumpa s Putinem o dodávkách ropy a jeden den po svržení pěti řízených pum Ruskem na Záporoží, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj na sociální síti Telegram napsal: „Skutečnou příčinou války v Evropě je Rusko a pouze Rusko. Útoky na energetický sektor lze zastavit okamžitě, ale Putin to nechce udělat. Ukrajina je připravena zastavit útoky na ruské ropné rafinerie, pokud Rusko přestane útočit na naši energetickou infrastrukturu. Jakékoliv kroky směřující k deeskalaci musí být vzájemné a podložené skutečnými zárukami.“ Na to Trump reagoval slovy, že „…je na čase, aby Ukrajina měla nového prezidenta“, jak jej citovala agentura Reuters.
Normálně by se takový požadavek střetl s protestem proti tomu, aby zahraniční mocnost zasahovala do vnitřních věcí evropského státu. Nyní se však rozhostilo hluboké ticho. Zcela nepodobné tomu, jaký ryk se spustil po Revoluci důstojnosti, dnes známé jako Majdan, pojmenované podle místa, kyjevského Náměstí Nezávislosti (Majdan Nezaležnosti; jak symbolické) od listopadu 2013 do února 2014. Revoluce byla odpovědí na kroky vlády premiéra Mykoly Azarova a prezidenta Viktora Janukovyče, kteří nečekaně pozastavili přípravy na podpis dlouho připravované Asociační dohody a Dohody o volném obchodu s Evropskou unií. Janukovyč tak učinil pod silným ekonomickým a politickým tlakem Ruska. Rozhodnutí vyvolalo zklamání především mezi mladými lidmi a studenty, kteří doufali v proevropský směr, reformy a modernizaci země. Ale nebyli to jen studenti, kdo se vzepřel. Velká část ukrajinského obyvatelstva nesouhlasila s postupným podřizováním země zájmům Moskvy (včetně plánovaného vstupu do Euroasijské celní unie) a podotkněme, že se protestovalo také proti korupci a klientelismu v Janukovyčově vládě. Ta v lednu narychlo schválila represivní legislativu namířenou proti svobodě shromažďování a projevu, což protesty dále vyostřilo. Pokojné demonstrace na Majdanu přerostly do policejního násilí a v masová shromáždění. V Kyjevě protestovaly statisíce lidí. Postavili barikády, stanové městečko a obsadili některé veřejné budovy.
Janukovyč uprchl do Ruska. Ukrajinský parlament Janukovyče odvolal z funkce, ustanovil dočasnou vládu a vyhlásil předčasné volby, v nichž zvítězil Petro Porošenko. Byla obnovena demokratická ústava z roku 2004 a nová ukrajinská vláda v roce 2014 podepsala Asociační dohodu s Evropskou unií, čímž potvrdila proevropský směr země. V reakci na svržení Janukovyče Rusko na počátku roku 2014 protiprávně anektovalo Krym a rozpoutalo ozbrojený konflikt na Donbasu na východní Ukrajině, který v únoru 2022 vyústil v plnohodnotnou ruskou vojenskou invazi proti svobodné, suverénní zemi.
Připomeňme, že v roce 2014 ještě Rusko bylo členem Partnerství pro mír a mělo status pridruženého člena / pozorovatele v Parlamentním shromáždění NATO, kde zasedají zákonodárci členských a partnerských zemí. Od roku 2002 bylo členem Rady NATO-Rusko (NATO-Russia Council – NRC). Formální diplomatické vztahy byly definitivně zmrazeny v říjnu 2021, kdy Rusko pozastavilo činnost své stálé mise při NATO v Bruselu a uzavřelo informační kancelář NATO v Moskvě.
Při současné energetické krizi v Evropě ještě připomeňme, že v prosinci 2019 tehdejší prezident Donald Trump varoval Evropu vydáním zákonu Protecting Europe’s Energy Security Act (PEESA), které cílily na západní společnosti poskytující specializovaná plavidla pro pokládku potrubí v Baltu. V lednu 2021 Trumpova administrativa sankce dále rozšířila o dodavatelské a pojišťovací firmy podílející se na projektu. Těsně před ruskou invazí na Ukrajinu, poté, co Německo pozastavilo certifikaci plynovodu, uvalil dekret tehdejšího prezidenta Joea Bidena sankce přímo na společnost Nord Stream 2 AG a její vedení. Evropa nedbala. A to ji USA nenutily pod hrozbou vysokých cel odebírat zkapalněný plyn od nich.
Ale proč ta rozvleklá historická vsuvka? Protože od té doby se vedou diskuse, kdo a proč Majdan rozpoutal, zda to nebyly evropské státy či dokonce jejich zahraniční rozvědky a jestli to nezpůsobil Severoatlantický pakt jen proto, aby se dostaly jeho zbraně a rozvědčíci blíže k Rusku? Nic z toho se nepotvrdilo, ale ty ozvěny se stále vracejí: Ukrajina a Zelenskyj jsou pod vlivem (tlakem) Západu s cílem škodit Rusku.
Ukrajinský prezident na výzvu Donalda Trumpa ke změně prezidenta odpověděl, že není proti, pokud se podaří s Ruskem dojednat šedesátidenní příměří nutné k uspořádání voleb. Prezident Trump své požadavky vůči Ukrajině a své ústupky vůči Rusku zdůvodnil lapidárně: je to v národním zájmu USA.
Ponecháme-li stranou úvahy o tom, že je to především v osobním zájmu D. Trumpa, neboť v listopadu se v USA konají volby, v nichž se bude volit celá Sněmovna reprezentantů a přibližně třetina Senátu, nezbývá než uznat, že americký prezident byl ve svém zdůvodnění brutálně upřímný. Čtěme: je třeba najít pro Ukrajinu nového prezidenta, který přistoupí na uzavření míru podle ruských podmínek (čtěme: kapitulaci). Zelenskyj už do té války investoval za Ukrajince i sám za sebe tolik, že ustoupit (až tak daleko, kam si Putin přeje) prostě nemůže. I kdyby se ukrajinským prezidentem stal sám Putin, nový Majdan nebude. Ukrajina je poničená a oslabená válkou, Ukrajinci jsou válkou unavení a také už jich na Ukrajině pár milionů není. Demonstrace, navíc pod ruskými raketami a drony, by se rovnaly sebevraždě a v podzemních úkrytech se protestovat nedá.
Takže „v zájmu USA“ je dohoda velmocí. Jako pokaždé. V tom je Donald Trump upřímný. Ukrajina velmocí není a nikdy nebude, i to je v zájmu velmocí. Stejně, jako je téměř jisté, že Rusko žádnou dohodu, ani tu velmocenskou, nedodrží.