Americký výsměch Ukrajině i Evropě
Vypadá to jako stařičký kreslený vtip od Neprakty-Švandrlíka: posel klečí před trůnem a hlásí: „Sire, zprávy z bojiště se rozcházejí. Jedni tvrdí, že jsme poraženi na hlavu, druzí, že jsme dostali na prdel.“ Spojené státy americké hlásí, že Homuzský průliv je od 1. září opět zcela průplavný, ale lodě a tankery musí doprovázet americká válečná flotila. To před 28. únorem, než vypukla o průliv válka, nebylo. Konflikt započal po koordinovaných útocích USA a Izraele na cíle v Íránu, na což Írán reagoval protiútoky a zablokováním nebo výrazným omezením námořní dopravy přes tento klíčový strategický průliv.
Americké ministerstvo zahraničí odhadlo náklady války na 33 miliard dolarů. Během ledna a počátkem února se na světových burzách ropa prodávala za ceny v rozmezí 65–74 dolarů za barel (0,136 tuny). V průběhu celého září se průměrná cena ropy pohybovala kolem 116,80 USD za barel, což představovalo výrazný meziměsíční skok oproti srpnu. To jsme dnes o nějaká 63 procenta výše, než tehdy.
Tento minulý pátek 9. října americký prezident Donald Trump na své síti Truth Social oznámil, že uzavřel deal (rusky: sdělku) s ruským prezidentem Vladimírem Putinem o ropě. Dodá jí neprodleně na americký a světový trh 300 tisíc tun.
Denně se vytěží a zobchoduje 102 až 106 mil. barelů ropy (14,4 mil. tun), takže ruský příspěvek činí něco kolem 2,1 procenta. Z celkového objemu těžby se na mezinárodních trzích (tedy přes hranice mezi státy, převážně po moři tankery nebo ropovody) denně zobchoduje a přepraví přibližně 60–65 % z tohoto množství. Rusko by v přepočtu na 1 den dodalo zhruba 3,2 % obchodovaného množství. Z celkového denně obchodovaného množství dodávají arabské státy nějakých 30 až 35 procent, nejvíce Saúdská Arábie (téměř 12 %, Spojené arabské emiráty, pro srovnání, zhruba 5 % a Kuvajt 3 procenta). Jistěže ruský příspěvek nepřiteče za jediný den, ale pro představu o vlivu na trh je zřejmé, že to není jen symbolické a burzy na to zaberou.
V listopadu Rusko podle Trumpa dodá dalších 500 tisíc tun nafty, hned poté má následovat další milion tun. „Navíc, v závislosti na stavu rafinerií, Rusko v krátké době dodá tři miliony tun nafty,“ napsal americký prezident. V součtu to může být až 5 mil. tun (36,8 mil. barelů), výjimka ze sankcí pro Rusko platí v USA do 7. dubna. Také není jisté, kolik z ruské ropy dorazí na světové trhy a kolik přímo do USA? Denně se v USA spotřebuje 2,8 milionu tun ropy, zhruba pětina vší na světě vytěžené ropy. Z toho 500 tis. tun už je skoro 18 % tamní denní spotřeby. A za kolik? Bude cenu určovat Donald Trump?
Internetový deník Seznam Zprávy k tomu napsal: „Trump tvrdí, že za růst cen pohonných hmot není odpovědná mezi Američany nepopulární válka s Íránem, kterou USA a Izrael zahájily na konci února. Z vysokých cen v poslední době naopak viní setrvalé ukrajinské útoky na ruskou energetickou infrastrukturu.“
Podle dobře informovaných zdrojů z Bílého domu byl problém ten, že Ukrajinci pokračovali v útocích na ruské rafinérie. V posledních měsících byly vysoce účinné a způsobily v Rusku energetickou krizi. Komentátoři obviňuji Trumpa, že obchod s Putinem je předvolebním tahem, neboť Trump jej prezentoval jako osobní příspěvek ke snížení nákladů a výdajů amerických domácností, zemědělců a průmyslu na energii. Načež zahořekoval, že opět neobdržel nominaci na Nobelovu cenu za mír.
Zač by měl? Za to, že popřel vlastní zákon, který podepsal v září, jímž zavádí rozsáhlé sankce, které mají dostat Rusko pod větší tlak a napomoci ukončení války na Ukrajině? Zákon má americkému prezidentovi umožnit uvalení cel ve výši až 100 % na pět největších odběratelů ruské ropy nebo zemního plynu, a to včetně Číny a Indie. Součástí balíku jsou také sankce vůči vysoce postaveným ruským představitelům, finančním institucím a tankerům stínové flotily, které Moskva používá k obcházení západních sankcí.
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dohodu považuje za zradu. Jeho slova potvrdil následující ruský útok dne 10. října na ukrajinské Záporoží, při kterém zahynulo zatím oznámených 20 civilních obětí. O den dříve v Záporoží při ruském útoku zahynulo 15 lidí. Desítky obětí si v předchozích dnech vyžádaly útoky v Kramatorsku na východě a v Prylukách na severu Ukrajiny. „Tato noc (na 10. října – pozn. red.) byla dalším potvrzením toho, že Rusko vnímá jakékoli zmírnění tlaku jako signál, že smí ve válce pokračovat a že je jaksi přípustné shazovat bomby na města,“ napsal Zelenskyj na sociální síti. „Je nutné vysílat jiné signály. Rusko musí pochopit, že válku musí ukončit. Aby to pochopilo, musí pocítit své ztráty.“ Zpravodajský portál CNN Prima News sdělil, že Ukrajina zaútočila drony na na ropný terminál v Rostově, který je důležitý pro vývoz ropných výrobků z tamní rafinerie. Stalo se prý záhy po oznámení „sdělky“ mezi Putinem a Trumpem.
Rusko před válkou proti Ukrajině těžilo Přibližně 10,8 až 11 milionů barelů denně (80 mil. tun, ročně, zhruba 524 miliony tun za rok 2021). Zajišťovalo přibližně 12 % světové těžby ropy, čímž se řadilo na 3. místo na světě (po USA a Saúdské Arábii). Vývoz ropy a ropných produktů dosahoval okolo 7,5 milionu barelů denně, což odpovídalo téměř 70 % veškeré vytěžené ropy v Rusku. Bylo tak největším světovým vývozcem ropy a ropných produktů dohromady (v samotné surové ropě bylo druhé za Saúdskou Arábií). Evropská unie odebírala zhruba 2,5 milionu barelů denně surové ropy a další 1,2 až 1,5 milionu barelů ropných produktů (cca 50 % celkového ruského vývozu ropy). Po zavedení západních sankcí a embarga EU přesměrovalo Rusko většinu svých dodávek surové ropy do Indie, Číny a dalších asijských/afrických zemí. Poškození nebo zničení ruských rafinérií během války s Ukrajinou jsou údaje o těžbě a vývozu ropy a produktů nespolehlivé. Prezident Putin ovšem v reakci na energetickou krizi v Rusku vydal několik příkazů o zákazu vývozu ropy a ropných produktů.
Donald Trump uvolní sankce na nakupování ruské ropy, Vladimír Putin nejspíše na její vývoz. Ten první v zájmu svých občanů, ten druhý proti, neboť mu na nich nezáleží. Ale oba si výborně notují. To by mělo vyděsit víc, než klimatické změny.
Není divu, že je prezident Zelenskyj vzteky bez sebe. Dosud se dalo jakž takž pochopit, že podpora USA Ukrajině má své meze, že Amerika své vojenské kapacity musí dělit mezi podporu Ukrajiny, válku na Blízkém východě (podporu Izraele proti arabským teroristům) a udržovací, respektu hodnou sílu vůči Číně. Zrazena se může cítit také Evropa, která se od ruských energetických zdrojů, ropy, ropných produktů a plynu, odřízla částečně dobrovolně, částečně nedobrovolně po atentátu na plynovody Nord Stream. Evropu také mohou mrzet ukrajinské útoky na ruské rafinérie, protože není soběstačná ani v benzínu, ani v motorové naftě. Cynik by namítl, že si s tím nemusí lámat hlavu, když do 10 nebo 15 let hodlá těžit energii ze slunce a větru elektrárnami z Číny. Lze ale očekávat, že Evropa sklapne, protože musí řešit také ropu v příštím půl roce a napřesrok. Připojí se (byť svým mlčením) k Trumpově zradě, nebo vydá nějaký protest? Možná také rafineriím stoupnou marže, na které česká vláda uvalila dodatečnou daň, takže Trump posílí náš státní rozpočet?
Těžko teď soudit. Co je však vidno už nyní: Rusko opět vítězí jako mocnost. Jako mocnost surovinová (a jaderná). A pokud je jako taková podporována mocnostmi sobě rovnými, či dokonce silnějšími, Ukrajina ztrácí šance. S nimi mnohé ztratí i Evropa, USA, Střední a Dálný východ…
Jak dlouho trvalo králi, než pochopil vzkaz rychlého posla, už autoři kresleného vtipu nezkoumají. Ale Ukrajina to pochopila hned.
AKTUALIZOVÁNO 11.10. VE 21.45 HODIN: Moskva v neděli večer zaútočila na elektrárnu v ukrajinském Charkově, pár hodin poté, co americký prezident Donald Trump oznámil energetické příměří mezi Ruskem a Ukrajinou. V neděli večer o útoku na energetické zařízení informoval ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, informoval server Seznam Zprávy.