Mezinárodní den bez podprsenek. Báječný svátek!

Mezinárodní dny, vyhlášené na protest či podporu toho či onoho, už nelze snad ani počítat. Oněch mezinárodních dnů už se chytají oragnizace, spolky, hnutí i komerční společnosti. S cílem na cosi upozornit, nebo ve významu zvýraznit, pozvednout (push-up: řekl. aut.). V mém útlém věku jsme ještě měli přehled: byl den učitelů, mezinárodní den studenstva (dnes velmi dějinně významný), den matek (zamlčovaný coby svátek katolický), případně Mezinárodní den žen (MDŽ), naopak kdysi bohatě propagovaný a zvýrazňovaný coby den či přímo svátek komunistický. Ten byl zvláště oblíbený, neboť byl záminkou k pořádání velkolepých mejdanů v podnicích a organizacích státních i nestátních, jako třeba SSM, který slavili především z vodítek utržení muži. Na dnešek připadá Mezinárodní den bez podprsenky.

Podle wikipedie byl poprvé vyhlášen v roce 2011. Impuls k němu zavdala v červenci 2011 anonymní uživatelka internetu vystupující pod pseudonymem Anastasia Doughnuts. Ta založila webové stránky a vyzvala ženy, aby odložily podprsenky s cílem zvýšit povědomí o rakovině prsu. Ve stejné době (19. října 2011) zavedl torontský plastický chirurg Mitchell Brown akci zvanou BRA Day (Breast Reconstruction Awareness Day). Cílem bylo informovat ženy po mastektomii o možnostech rekonstrukce prsu. Postupně se akce na sociálních sítích spojily. Původní červencový termín byl v roce 2014 definitivně přesunut na 13. říjen, aby spadal do října, měsíce prevence rakoviny prsu (Breast Cancer Awareness Month).

Ale celá historie je pestřejší. Příběh podprsenky se váže ke konci 19. století, kdy v ženské módě vládly utažené korzety, které ženám působily nemalé potíže nejen s pohodlím, ale také s hygienou a zdravím. S jejich náhradou přišla Herminie Cadolle, jak jinak než levicová revolucionářka a aktivistka. Rozhodla se korzet rozstřihnout na dva samostatné díly. Spodní část udržovala úzký pas, horní udržovala a podpírala prsa pomocí ramínek upevněných na ramenou. Na konci 19. století si v Buenos Aires otevřela obchod se spodním prádlem. V roce 1889 si svůj vynález dala patentovat. Následovalo ji několik dalších žen, které podprsenky zdokonalovaly pro pohodlí i pro zvýraznění ženské krásy. Revoluci přinesla Ida Rosenthal, americká imigrantka z Běloruska a spoluzakladatelka značky Maidenform. Do té doby jednotnou velikost podprsenek rozdělila na velikosti A, B, C, D, které respektovaly ženské křivky a tyto velikosti se používají dodnes.

Kanadská návrhářka Louce Poitier v roce 1964 navrhla pro značku Woderbra Model 1300, který prsa zvedl, přiblížil k sobě a vytvořil půvabný hluboký dekolt. Vznikl tak model „push-up“, který definitivně rehabilituje ženské vzdechy na maskulinní jednostrannost co se vzhledu týká, protože ony se chtějí především líbit.

I tyto podprsenky byly později odmítnuty v 60. letech komunitou hippies. Návrat k přírodě a absolutní volnost. Odhazování podprsenek bylo jedním z projevů této revolty. Ta našla odezvu v 90. letech a pokračuje dodnes v podání různých modelek a hereček, které oblékají průsvitné šaty bez tohoto (či dokonce i onoho) spodního prádla.

Tak to dnes holkám přejme, tu volnost a pohodlí, a my, kluci, si to krásně užijme. Na zítřek připadá den uklízeček.