Zastavení růstu není špatná myšlenka. Ale ne realizovatelná
Tlačí to hlavně hnutí Poslední generace. Zastavení devastace planety zastavením ekonomického růstu. Má to logiku, ale je to marné a nebezpečné.
Samozřejmě, že drancování planety, stále intenzivnější zemědělství, rozvoj dopravy se všemi jejími negativními dopady do přírody, neustálá výstavba… to vše souvisí s ekonomickým růstem. Pokud bychom žili v chatrčích nebo domcích našich předků, pohybovali se v omezeném prostoru, do práce chodili pěšky nebo žili z toho, co nám vyroste na zahradě a pobíhá po dvoře, příroda by asi byla víc v pohodě.
Samozřejmě teď může někdo vystartovat s tvrzením, že klimatická změna probíhá neustále a vliv člověka je zanedbatelný. Ale ono nejde jen o klimatickou změnu. Přístupem k půdě jsme vyvolali erozi a ubývá spodní voda. Pravda, prší méně než dřív. Ale zase ne třeba o polovinu. Spíš se srážky koncentrují do určitých lokalit a určitých období roku. Přívalové deště půda nezvládne přijmout, voda odteče do řek a odtud pryč až do moře.
Betonování, vysazování jednodruhových lesů, orba napříč vrstevnicemi, zcelováni polí, sekání zahrad nakrátko, regulace toků… to vše vyvolává problémy se zasakováním vody. Podobně bychom mohli mluvit o vlivu hluku, třeba – divte se nebo ne – na včely.
A vůbec hluk a světlo jsou problémem měst ale dnes i mnohých vesnic. Mnozí lidé už neví, co to je spát v tichu a ve tmě. Stress, tlak na výkon a neustálé porovnávání se s ostatními. Soutěživost přináší pokrok, ale taky vyčerpání a nemoci. Na jedné straně se prodlužuje průměrný věk dožití, na druhé straně tu máme celosvětovou pandemii onkologických onemocnění, diabetu, depresí… rostou počty sebevražedných pokusů u dětí.
Všechny možné Green Dealy přinášejí další stress
Všechny možné Green Dealy přinášejí další stress. Za velké peníze zateplujeme, pořizujeme tepelná čerpadla a často kvůli nim instalujeme podlahová topení. A víte, že výroba cementu není ani trochu ekologická? A že polystyren se vyrábí z ropy? A při hoření je to z hlediska zplodin katastrofa? A to nemluvíme o výrobě baterií do elektromobilů.
Zastavit ten stress, tu šílenou honbu za lepšími výsledky, ročními bonusy a podíly na trhu. Vrátit se víc k životu ve svém regionu, víc vyrábět, pěstovat, méně žít virtuálně a vyplňovat tabulky. Jíst rajčata a brambory vypěstované maximálně do pár set kilometrů od nás, ale ne dovážené vrcholně neekologickými loděmi ze severní Afriky, stejně jako auta, hračky, elektroniku a kola z Asie. Asi by ta rajčata nebyla celoročně, ale kdo ví, zda by dokonce nezlevnila. Když by se jich domácím pěstitelům dařilo prodávat víc než teď.
Argument, že by chudí ztratili šanci na zlepšení své pozice, moc neobstojí. Protože většinu bohatství si rozděluje horních pár procent. Ti bohatnou nejrychleji. A kdo ví, zda v té rovníkové Africe jim bez mobilů a televizí nebylo líp. Problém by nastal na kapitálových trzích. Akcie by neměly důvod růst, ale zase bychom se možná zbavili inflace. Černý Petr by ovšem zůstal v rukou stávajících držitelů, protože ti by snad mohli získat dividendy, ale těžko by od nich někdo jejich cenné papíry koupil.
Přestat masivně stavět, přestat masivně cestovat. Přestat fungovat na dluh. Jenže to se nestane. To by musel někdo nařídit. Také kontrolovat. Ne na národní úrovni, ani evropské ale celosvětové. K tomu nikdo nedostane mandát a nikomu by to globální kapitál nedovolil. Nehledě na to, že jak nám sáhnou na prachy a spotřebu, tak se nám najednou diktatura začne zajídat mnohem víc, než když nám sáhnou třeba na svobodu slova.
Ideový guru nerůstu, německý profesor ekonomie, filozof, sociolog a politolog Helge Peukert, nabízí mj. přídělový systém na potraviny, bourání silnic a veřejnou dopravu zdarma, uzavření většiny letišť, zákaz nízkonákladových leteckých společností či zákaz všech letů do tisíce kilometrů a nad tři tisíce kilometrů.
Hlavně to bourání silnic zní děsivě a nevím, jak poznat nízkonákladovou leteckou společnost jinak, než že se tak sama definuje. Reprezentant hnutí Poslední generace Arne Springorum v DVTV řekl: „Potřebujeme politiku, jako když začala pandemie. Dávali nařízení a nikdo se nikoho na nic neptal.“ No a pak začaly růst ty sebevraždy u dětí. To je jen další cesta do slepé ulice. Protože s diktaturami na rozdíl od ekologické katastrofy zkušenosti máme. A dost tragické. Ne prosím, jen tohle ne.
