Zamlčovaný problém s dluhem
Ministerstvo financí (MF) právě zveřejnilo stav státního rozpočtu. Za období od ledna do července stoupl na 279,4 miliardy korun. Nejvíce za existenci samostatné České republiky. Byl tak pokořen rekord loňský, kdy deficit za stejné období dosahoval 205,1 miliardy korun.
Již dříve jsme ve Světě hospodářství zveřejnili zprávu, že za první letošní čtvrtletí byl růst deficitu státních financí druhý nejrychlejší v EU, hned po Kypru. Nárůst činil 6,3 proc. bodu a dosáhl 44,1 % hrubého domácího produktu. MF to tehdy zdůvodnilo předfinancováním splátek dluhu s poznámkou, že v dalších čtvrtletích už dluh narůstat nebude.
Výdaje rostou rychleji než hDP
Výhled na nejbližší kvartál je ale dost slabá obhajoba. I samo ministerstvo financí předpovídá, že v roce 2024 by měl dluh vystoupat na 55 % hrubého domácího produktu.Jak se toho podaří dosáhnout? Velmi prostě. Celkové příjmy rozpočtu za sledované období stouply o 2,29 %, zatímco výdaje narostly o 9,3 procenta. Ekonomika přitom meziročně za 2. čtvrtletí vzrostla o 7,8 % a za první o 2,1 procenta. Že státní výdaje rostou rychleji než HDP, to není v Čechách nic výjimečného. Dělo se to dlouhá léta a dlouhá léta na to nezávislí ekonomové a analytici upozorňovali. Teď už ani ne, máme přece covidovou krizi.
Rozdíl mezi poměrným růstem příjmů a růstem ekonomiky (nedostatečnost rozpočtových příjmů) MF zdůvodňuje daňovými úlevami platnými od letošního roku a změnou rozpočtového určení daní ve prospěch územních rozpočtů. Výdaje obhajuje tím, že na „boj s pandemií“ padly od loňského března do letošního července 404,3 mld. Kč, přímá opatření stála 263,7 miliardy korun. Pomiňme, co do těchto opatření MF započítává. Podle některých zdrojů např. i loňský příspěvek 5000 Kč „rouškovného“ důchodcům, což je ale výdaj výsostně sociálně-politický, nikoliv pandemický. Podobně i jiná navýšení sociálních výdajů ministerstvem práce a sociálních věcí je patrně zahrnuto do „boje proti covidu“.
z covidu se proinvestujeme…?
Ovšem něco napovídá struktura výdajů. „Na běžných výdajích stát ke konci července vydal 1,04 bilionu korun, meziročně o 102,2 mld. Kč více (o 11,3 % – pozn. aut.). Kapitálové výdaje naopak meziročně klesly o 8,6 mld. Kč na 73,7 miliardy korun,“ píše MF. To je příspěvek k vládnímu heslu „z covidu se proinvestujeme“. Neméně anekdoticky působí, když MF jako jeden z podstatných důvodů zvýšení letošních rozpočtových výdajů uvádí příplatky a prémie zdravotníkům (nepochybně zasloužené), a o pár odstavců dál zvýšené příjmy zdravotníků připomíná jako zdroj navýšení příjmů státního rozpočtu z daně z příjmů fyzických osob.
Dá se věřit odhadům analytiků, že letos deficit nepřekročí 400 mld. Kč, ač schválený je 500 miliard korun. Podstatnou otázkou ale je, co bude dál. Na příští rok je plánován deficit státního rozpočtu ve výši 390 miliard korun, tedy skoro stejný, jako letošní „krizový“. V něm ještě nejsou zahrnuty např. nedávno schválené zvýšené penze, které kumulovaně koštují dodatečný výdaj 27 mld. Kč navíc (ročně). Ale ani „přímá opatření“ covidová z letoška (263,7 mld. Kč) by v něm neměla být „zahrnuta“, pokud se ovšem nepočítá s pokračováním pandemie…
Dalším zdrojem zadlužení jsou slíbené dotace z Evropské unie ve výši 180 miliard korun. K těm bude zapotřebí sehnat „spolufinancování“. Určení těchto dotací vypadá ne úplně dobře, ale ani ne úplně špatně: zelená ekonomika, infrastruktura, digitalizace. Ale není jisté, kde ty peníze doopravdy skončí. Server zdopravy.cz popisuje příklad, kdy se 6,45 mld. Kč z dotací původně určených na digitalizaci a výstavbu vysokorychlostních sítí přesunulo z ministerstva průmyslu a obchodu na ministerstvo práce a sociálních věcí. Dvě miliardy z dotací EU na boj s pandemií se utratí na stavbu cyklostezek. V tomto citovaném programu ReactEU by se našlo více položek, které by měl stát financovat jako běžné nebo vlastní investiční výdaje, ne jako pomoc po pandemii (investice do nemocnic a jejich oddlužení, například).
Další peníze, kromě již populárních 180 mld. Kč dotací, může Česko čerpat jako nízkoúročené půjčky. Všechny ty peníze, dotace i půjčky, jsou peníze získávané na dluh. Ten bude nutné splatit: vyššími a novými daněmi, poplatky, cly, pokutami. Nebo také politickými závazky – nepodceňujme je, mohou být hodně drahé.
Dluh roste rychleji než ekonomika, která je ale poháněná dluhem
Obecný problém se zadlužením je nejen v tom, že výdaje rostou rychleji než ekonomika, ale že růst ekonomiky je poháněn dluhem. Tisknou se nové peníze, které zvyšují inflaci a úrokové sazby centrálních bank jsou téměř na nule. To snižuje úspory a výdělky lidí nyní ekonomicky aktivních a snižuje to i životní úroveň jejich potomků, protože ti budou dluhy splácet. Jestliže lze akceptovat dluh vytvořený na zmírnění důsledků pandemie covid-19, pak ale nelze akceptovat dluh na stavbu cyklostezek nebo zvyšování platů státních zaměstnanců.
Ekonom Lukáš Kovanda, člen Národní ekonomické rady vlády (NERV), před časem v jednom interview řekl: „Když budoucí generace, třeba naše děti a vnuci, budou mít v bankách záporné úrokové sazby kvůli tomu, že my teď spotřebováváme budoucí bohatství, tak budou žít v prostředí, kde ztrácíte peníze. My zatím žijeme v prostředí, nebo nedávno jsme žili, kde ještě spoření znamenalo, že se peníze množily a zhodnocovaly. Ale naši potomci, budoucí generace, už budou žít v prostředí, kde tím, že si spoří a odkládají, budou splácet naše dluhy, které teď vytváříme. A to samozřejmě vytvoří obrovský problém, protože vznikne velká nedůvěra v systém.“
Dodejme: nejen nedůvěra, ale také bezvýchodná chudoba pro většinu z těch dětí.
