V Číně jsou lidská práva asi něco jiného než u nás

Bylo by to šokující, kdyby to nebylo normální. Média informují o protestech Číňanů proti tvrdým lockdownům a na sociálních sítích jim fandí ti, kteří ještě včera volali po podobných opatřeních u nás.

Francie má zkušenosti i se skutečně násilnými protesty. Ale také s velmi drsným omezováním přirozených práv během posledních let. Snímek pochází z Paříže, z roku 2000. Foto: Koshu Kunii na Unsplash

Je pravda, že v Číně politika zero covid nabrala neskutečných obrysů. Přicházely a přicházejí zprávy o lidech, kteří si nemohli či nemohou dojít nakoupit potraviny či do lékárny. Vrcholem je informace – samozřejmě neověřená – o požáru, při němž zemřelo deset lidí. Nemohli prý opustit budovu kvůli uzávěrám. Video hořící výškvé budy koluje po sítích a podle agentury Reuters je pravé, jen odjinud, než se většinově uvádí.

K tomu se přidávají informace, že na některých místech údajně „pořádkové síly“ střílely do demonstrantů. O obětech se zatím nemluví – což neznamená, že nejsou. Jen, že informací je málo a zdroje nedůvěryhodné.

V Číně zašla proticovidová opatření dál než v Evropě

I kdyby to byla pravda jen z části, takhle daleko to v Evropě opravdu nezašlo. Avšak nad záběry demonstrací z Nizozemska také leckomu běhal mráz po zádech. Zvláště proto, že policisté napadaly poklidně stojící hloučky lidí. Neváhali je povalit na zem, bít je a kopat do nich. Stejné obrázky přicházely z Kanady. Ale t oasi bylo v pořádku, protože neško o Čínu. Zadostiučiněním pro mnohé byly jiné záběry z Beneluxu, kde jiní policisté před demonstranty prchaly do úkrytů.

Číňanům na svém twitterovém účtu drží palce i novinář Tomáš Etzler. Ten, který dlouhodobě své názorové oponenty častuje jako blby, CNN Prima News označuje za prokremelskou žumpu a proslul vyhlášením, že neočkovaní umírají příliš pomalu.

„Porovnávat situaci v Číně s děním v ČR a jiných zemích během covidových opatření může jen kolosální blb. A že se jich tu vyrojilo,“ napsal. A je hotovo, tímto se všemi kritiky zametl.

Ne úroveň ale rozdíl je doslova alarmující!

Pro jistotu ještě jednou: v Číně opravdu došla situace nesrovnatelně dál. Také tam lidská práva nemají žádnou váhu dlouhodobě a mnozí lidé žijí a umírají v neskutečných podmínkách. O potírání jakékoliv svobody slova a opozice nemluvě. Avšak srovnáme-li evropské a čínské poměry, pak je třeba říct, že ten posun od svobody a lidských práv k totalitě byl i zde masivní! Ne úroveň ale rozdíl je doslova alarmující!

Zameťte s nimi

Konec konců, i lidé v anketách podporovali myšlenku internačních táborů pro neposlušné vysokou měrou. Skoro tak, jako dnes volají po návratu totality. Na Slovensku by podle posledních průzkumů zhruba třetina lidí raději žila v poměrech před rokem 1989. Dalších 13 % nevědělo a jen 56 % hlasovalo pro demokracii. Zhruba třetina Čechů zase nesouhlasí s podporou Ukrajiny.

Na Slovensku by zhruba třetina lidí raději žila v komunismu

Kdepak, obecná podpora demokracie a svobody není tak vysoká, jak bychom si z tepla svých středostavovských či vysokopříjmových bublin mysleli. Stejně tak ani vztah západních politiků, podnikatelů a funkcionářů různých svazů a asociací k těmto „hodnotám“ není kdovíjaký. Jinak by těžko mohl šéf FIFA tak skandálně obhajovat poměry v Kataru.

Mimochodem, dnes proti pořádání mistrovství světa v této zemi kdekdo protestuje. Ale kdo protestoval, když se o něm rozhodlo? A kdo protestoval, když se v roce 2012 konal v této zemi klimatický summit? A když se konal v Indonésii, která se podle humanitárních organizací stále potýká s dětskou prací, navíc za nebezpečných podmínek? A jakou skutečnou podporu dostávají protestující v Íránu? V zemi, která jen tam mimochodem disponuje ložisky zemního plynu.

S lidskými právy se oháníme, když se nám to hodí. Jindy nad nimi zavíráme oči. Jako v případě ekonomických kontraktů s Čínou (to pak nějací ti Ujgurové umírající v táborech najednou nevadí). Nebo když kanadský premiér poslal armádu proti kamioňákům. Zatímco dnes podporuje čínské protestující. Dnes považuje hovoří o podpoře lidských práv, ovšem nedávno označoval stejné kroky ve „své“ zemi za porušení práva. Holt jinde je totéž něco jiného.

„…je tu část elitních demokratů, jež připouští měkkou verzi autoritářství jako způsob řešení problémů. Paradoxně ti, kdo nejvíce vzývají demokracii, ji ohrožují,“ napsal nedávno na svém blogu politolog Michal Klíma. Ten se mainstreamu moc nehodí, a tak jej cituje jen velmi zřídka.

Klíma: Hnutí nových elitářů

„Jde o hnutí nových elitářů, kteří … o nápravě světa. Volají po ryzí demokracii, očištěné od všech dezinformátorů, fašistů a dezolátů. Nárokují si monopol na výklad současných problémů, ať již jde o migraci, covid, změnu klimatu, Evropskou unii, genderismus či sexuální menšiny. Zapouzdřují se ve svém černobílém vidění. Je pro ně typická úzkostná politická korektnost spjatá s úpravou reality. Dokonce hlásají jedinou vědeckou pravdu, což je ze samé podstaty nevědecké,“ píše dál.

S lidskými právy pracují jako se zaměstnanci, které zítra kopnou do zadku

Shrnuje pocity mnohých, kteří nad současným návratem jedné pravdy a svazáckým nadšením potíračů názorové pestrosti zažívají pocit déjà vu. Přinejmenším.

Ale je tu i ta druhá stránka věci – vedle těch twitterových a facebookových nadšenců jsou tu také velmi chytří praktici, kteří mávají lidskými právy jen, když se jim to hodí. Pracují s nimi jako se zaměstnanci, kterým mažou med kolem huby, aby je zítra kopli do zadku. Nebo rovnou jako s děvkou. Na tu se konec konců také můžete usmát, nebo se chovat přezíravě. Skutečně s ní cítí málokdo.