Účinky tajemné schůzky v Džiddě by se měly dostavit

Žlutomodrá je prostě geniální kombinace… Ilustrační foto: Joe z Pixabay

V neděli skončilo v saúdskoarabské Džiddě jednání zástupců 40 zemí o plánu na ukončení války mezi Ruskem a Ukrajinou. A teď je problém, jak tuto schůzku pojmenovat. Jako kongres, konferenci, konzultaci? Z jednání nevzešel žádný dokument, deklarace, usnesení, ba ani tisková konference se nekonala. Saúdská Arábie, pořadatel setkání, pouze pravila, že cílem rozhovorů je „výměna názorů a úhlů pohledu“ na řešení války na Ukrajině.

Nebyla to tak docela pravda. Byly pozvány státy, které dosud konflikt mezi Ruskem a Ukrajinou nevnímaly jako konflikt s globálním dosahem, tedy jako takový, jenž by se jich exaktně dotýkal. Seznam účastníků nebyl zveřejněn, ale pozvánku obdrželi mj. Egypt, Zambie, Mexiko, Indonésie, patrně také Turecko či Jihoafrická republika… země, které mají určitý respekt na tzv. globálním jihu. A to v době, kdy agresor, tedy prezident Vladimir Putin a jeho emisaři, vyvíjejí snahy o navázání spojenectví tamtéž, aktuálně především v Africe.

Právě proto šlo o setkání velice důležité. Nejen už tím, kdo jej svolal. Saúdská Arábie se snaží dosáhnout respektu a vlivu ve vyspělých zemích, především v USA, snaží se dirigovat vztahy na Středním východě a má velice dobré vztahy s Indií a Čínou.

Účast těchto dvou zemí na schůzce v Džiddě byla klíčová. Obě mají k rusko-ukrajinské válce blízko, obě se od této války distancují, ale drží si odstup i od bojkotu vyspělého půlsvěta vůči Rusku, s nímž si hodlají nadále pěstovat „neutrální“ obchodní vztahy. Obě tyto země ale zároveň na Rijád „slyší“.

je nutné obnovit mezinárodní řád založený na pravidlech

Schůzka ukázala silný respekt ukrajinského prezidenta Volodymira Zelenského v mezinárodní politice. A přese všechny jeho necitlivé kritiky, namířené často na jeho vlastní nejobětavější spojence, i jistý diplomatický um. Ten je nutné Zelenskému přičíst i při vědomí toho, že schůzku zorganizovala Saúdská Arábie, přesněji korunní princ země Muhammad bin Salmán, a že na jejím konání měli eminentní zájem Zelenského spojenci Evropská unie a USA. Přesto, že sdělovací prostředky psaly o mírovém plánu Saúdské Arábie, na schůzce se projednával mírový plán právě prezidenta Zelenského, jak jej představil na jiném mezinárodním fóru loni v prosinci a naposledy v červnu v Kodani.

Tento plán má 10 bodů. Klíčovými z nich jsou čtyři: zachování územní celistvosti Ukrajiny s tím, že Rusko ji uzná na základě Charty OSN, stažení ruských vojsk a obnova státních hranic mezi Ukrajinou a Ruskem, spravedlnost, včetně ustavení speciálního tribunálu pro potrestání válečných zločinů, a propuštění všech vězňů a lidí deportovaných do Ruska včetně válečných zajatců a dětí. Zelenskij v sobotu pro agenturu Reuters prohlásil: „Mezi zúčastněnými zeměmi existují rozdíly, ale je nutné obnovit mezinárodní řád založený na pravidlech. Různé kontinenty mají různé politické přístupy ke světovým záležitostem. Všechny ale spojuje priorita mezinárodního práva.“

Zelenského plán pro mírová jednání fakticky představuje podmínky kladené vítěznou stranou. Tou Ukrajina není. Chtělo by se napsat „ještě není“, ale ruka autorova se chvěje. Z vojensko-strategického hlediska se válka zadrhla, podle mnohých znalců nadlouho. Jsou to podmínky nekompromisní, ale řekněme už bez zachvění, že spravedlivé a z pohledu Ukrajiny jedině přijatelné. Aby byly jedině přijatelné i pro většinu světa, kvůli tomu se schůzka v Rijádu odehrála.

Českou republiku na ní zastupoval náměstek ministra zahraničí Jan Marian. V rozhovoru pro Seznam Zprávy po skončení akce řekl: „Z našeho pohledu je zásadní, že se rozhovorů zúčastnily nejen ty, dejme tomu, podobně smýšlející  země, jako je Kanada, země Evropské unie a NATO, ale že se účastnily země jako Čína, Indie a Brazílie. Dialogu s těmito zeměmi se na české úrovni věnujeme dlouhodobě. /…/ Máme snahu vysvětlit jim, že ruské narativy nejsou pravdivé, že máme s Ruskem vlastní historickou zkušenost a že ruská agrese není jenom nějaká regionální válka v Evropě, ale má globální negativní dopady. Zdá se, že Čína je ochotna se podobných schůzek nebo toho procesu účastnit i v budoucnu. To je pro nás nejzásadnější výstup a signál z celé akce. /…/ Čína se tam aktivně zapojila do diskuze a musím říct, že vlastně všechny delegace, které tam vystupovaly, podpořily územní celistvost Ukrajiny, což je důležité. Všechny se hlásily k principům, které jsou v Chartě OSN, mezinárodnímu právu.“ Rusko pozvánku do Rijádu nedostalo. Na otázku proč odpovídá Marian velice stručně a výstižně: „Země není součástí tohoto procesu.“

žádné výhrady proti plánu a ani tomu procesu, jak ho navrhuje Ukrajina, jsem nezaznamenal

Výsledky schůzky, a ovšem také řady bilaterálních schůzek, které se v Rijádu uskutečnily, nejsou a nebudou zveřejněny. Ze střípků posbíraných agenturami ale lze usuzovat, že Ukrajina ve svém pohledu na ukončení války není zdaleka osamocena. Jan Marian v rozhovoru říká: „Nemohu podrobně komentovat to, co zaznělo na uzavřeném jednání, ale obecně jsem žádné zásadní výhrady proti tomu plánu a ani tomu procesu, jak ho navrhuje Ukrajina, nezaznamenal.“

Dobrá. Jenže co dál? Diplomaticky vzato je plán zřejmý: ještě letos na podzim uspořádat „skutečnou“ mírovou konferenci. Mezi tím ale bude nutné donutit Putina, aby se jí zúčastnil a mírové podmínky si alespoň vyslechl. Jak to zařídit zdaleka není jasné. Žádná ze zemí, které do Rijádu dorazily, se do války nezapojí. Mohou ale Ukrajinu podporovat tak, jako to dělají západní „spojenecké“ země. Mohou Rusko izolovat politicky i ekonomicky, připojit se k sankcím a bojkotům. Účinek nelze předvídat, Putin je ve svých postojích sveřepý a Rusko v rámci válečné ekonomiky do značné míry soběstačné. Ale úplně osamoceno dlouho fungovat nemůže. Klíčová otázka pro Ukrajinu je, co je to „dlouho“.