Stát zavede home-office povinně
„Sedm let nic nevyhazovat,“ zamumlala moje babička a pečlivě do šanonu zaarchivovala dopis od národního výboru, který si předtím vyzvedla ve schránce. Stejně to nedodržovala. Ten její šanon byl takhle tlustý, měla v něm korespondenci s úřady, nařízení, povolení, rozhodnutí… zkrátka všechny listiny s razítky kulatými i hranatými schovávala zřejmě po celý život. „Pořád platí!“ říkala s prstem důležitě vztyčeným.
Od ledna už to tak nebude. Stát začne postupně všem občanům zřizovat datové schránky. Spolu se schránkou občan automaticky obdrží také povinnost ji používat, a jenom ji, v kontaktu s veřejnou správou.
Takže například babička bude muset dopis z místního úřadu opatrovat v té schránce oněch sedm let. Když si k povinnému počítači zakoupí ještě tiskárnu, může si ho vytisknout a založit do svého šanonu. Tím ale dokument ztratí právní závaznost. Aby ji neztratil, babička bude nucena s vytištěným dokumentem zaběhnout na poštu, kde jí ho opět zúředlní. Pak teprve do šanonu.
Povinnost mít datovou schránku představuje významný průlom do komunikace mezi státem a občany. K datové schránce už nestačí mít od ní klíček na klíčích, potřebujete kancelářské vybavení.
Dalším z mnoha lákadel, na která se občan může těšit, je hnedle doručení, tedy příjem úředního dokumentu. Desátého dne poté, co to tam spadne, je doručeno, ať už o tom adresát ví nebo neví. Dost možná, že tím také začne běžet nějaká lhůta pro nějakou odpověď. Takže takové ty móresy, jako že naši v květnu odjedou na chaloupku, vrátí se snad někdy koncem září a my jim občas zalijeme kytky a vybereme schránku, tak to taky přestane.
Kdo už datovou schránku má a používá, ať už povinně (firma či advokát) nebo dobrovolně (podnikatel, občan) ví, že může být i velice užitečná, dokáže úřední korespondenci zjednodušit a zrychlit, zvláště, když více odesílá než přijímá. Typicky třeba daňový poradce. A výše naznačené problémy holt patří k věci, s těmi se už nějak vypořádal.
Zásadní a principiální potíž spočívá v povinném vlastnění a obsluze datové schránky. Kromě toho, že pro nemalou skupinu občanů, důchodců a zaměstnanců, to bude úplné nóvum, které jim žádný komfort nepřinese, to naopak způsobí komfort veřejné správě. Kdepak napsat, donést na poštu, zaplatit doporučené poštovné… Stačí kliknout, a už se občane starej, už kmitej, já mám uděláno. To bude docela svůdné.
Dalších námitek, očekávaných obtíží a problémů by se s datovou schránkou povinnou pro všechny dala snést pěkná hromádka. Jedno riziko navíc ale ještě stojí za malou zastávku. Je to rozvoj počítačové kriminality, zvláště phishingu, a nevyžádané elektronické pošty, tedy spamů. Napálit nezkušené uživatele s pomocí skutečných nebo fingovaných datových schránek, případně úředních zpráv, nebude tak obtížné. Jako uživatel datové schránky (za firmu) už jsem spamů do ní obdržel více, než úředních dokladů.
Proběhla nedávno diskuse nad tím, zda do Ústavy ČR nezařadit právo platit hotovostí. Dosud ten nápad vypadal pošetile. Teď by však bylo dobré zvážit, zda tam nedat právo občana zůstat offline.
