Stačí brnknout Ursule
V pátek 23. května americký prezident Donald Trump vyhlásil padesátiprocentní cla na dovoz zboží z Evropské unie do USA. V pondělí je odložil o 90 dní. Poté, co si pohovořil telefonicky s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.
Ta v neděli večer hovor přiznala a na americké síti X, která v EU čelí pokutě ve výši přes 1 mld. USD za porušení pravidel o dezinformacích, napsala, že k dosažení dobré dohody potřebuje Evropská unie čas do 9. července. Americký prezident jí přes síť Truth Social odpověděl, že souhlasí s prodloužením lhůty a bylo mu „ctí, tak učinit“.
Trump není příliš trpělivý člověk. Ale to už se o něm ví dlouho. Počátkem dubna vyhlásil tzv. reciproční cla na dovozy do USA. Z Evropské unie byla stanovena na 20 procent. V odpovědi na to EU určila cla na dovozy některých klíčových komodit z USA na 25 procent. Den po začátku platnosti cel však Trump s okamžitou platností na 90 dní snížil většině zemí takzvanou reciproční sazbu na deset procent. Řekl, že v této pauze chce zemím umožnit uzavřít s USA dvoustranné dohody.
Jenže od té doby z Evropské komise nevyhřezlo nic, o čem by bylo možné jednat. Britský list Financial Times na svém webu citoval úředníka Bílého domu, jenž v neděli prohlásil, že je frustrován tím, že se EU nezapojila jako ostatní země. „Prostě jsme neviděli, že by z EU vyšlo něco podstatného,“ řekl onen úředník.
Poté, co Trump v pátek pohrozil zavedením 50% cel, americký ministr financí Scott Bessent v televizi Fox News prohlásil: „Doufám, že to v EU zažehne oheň.“ My bychom po našem řekli koudel.
V Evropské unii jsou procesy zkrátka nastaveny jinak. Ohlásí se záměr zavést každoroční prohlídky osobních aut. Naše vláda nesouhlasí, někteří politici Evropského parlamentu varují, a nastane ticho. Zavedení pokut na flotilové překročení emisí oxidu uhlíku pro automobilky vyvolalo roční jednání, které skončilo odkladem na tři roky. Signifikantní je i popis našeho ministerstva dopravy o Balíčku mobility. Na svém webu píše: „Tříletá jednání v Evropě neskončila předvídaným nezdarem, ale díky intenzivnímu zapojení všech zainteresovaných úspěchem, na který může být Česká republika hrdá.“ Dodejme, že tím úspěchem je kompromis, který hrdému členskému státu způsobí relativně nejmenší potíže.
Na něco podobného opravdu není Donald Trump zvědavý. Jeho způsob řešení potíží je možná chaotický, nátlakový nebo kdoví jakový, ale zřejmě je efektivní.
Tak uvidíme, kolikrát se do 9. července stihne sejít Rada Evropy, Evropská komise, Evropský parlament, pak znovu Evropská komise a znovu Rada Evropy a nakonec ještě Evropský parlament.
A jestli se to stihne, a jestli z toho něco bude, pak by bylo dobré zapřemýšlet, jestli třeba o těch Dukovanech by nebylo lepší jednat s Trumpem místo s Evropskou komisí? Pravda, Česká republika je jen takovým smítkem na jeho saku. Ale možná by si ho alespoň všiml.