Spasitelský syndrom není dobrá politika

A teď všichni, ať se máme krásně. Ilustrační foto: Michal Jarmoluk z Pixabay
Audioverzi článku si můžete poslechnout zde.

„Je načase…“ Jakmile těmito slovy zahájí svůj projev poslanec Evropského parlamentu, radno zbystřit. Dvojnásob to platí, když je to poslanec za Piráty. S největší pravděpodobností totiž bude následovat další krok k převýchově občanů, k federalizaci, unifikaci a regulaci. Obrat „je načase“ ohlašuje, že dosud jste si mohli věci zařizovat, jak jste chtěli, jak vám vyhovovalo, a s tím je konec, takhle to dál nejde a bude se proti tomu bojovat.

Nedávno tedy europoslanec Marcel Kolaja zauvažoval na sociální síti X: „Francie ukotvila právo na interrupci do ústavy. Jako první země na světě. Je načase se o tomto kroku bavit i na evropské úrovni. V moderní Evropě prostě mají mít ženy garantované právo rozhodovat o svém těle.“ Nic proti ženským právům a už vůbec proti ženským tělům, prostě. Ale ať si Francouzi s nimi a se svou ústavou dělají, co chtějí. I ti Poláci si to dříve či později vyříkají mezi sebou. Proč jim do toho strkat poslanecké nosy?

Protože prostě je k tomu pudí spasitelský syndrom. Znáte to z internetu. Nedělejte tohle, udělejte tamto, toto nejezte, tamto denně, jako já. A je mi krásně a když to tak budou dělat všichni, budeme všichni šťastni a ještě pohneme zeměkoulí. Můžete vědecky argumentovat, že např. až příjem živočišných bílkovin přetvořil za stovky tisíc let někdejšího homo na dnešního sapiens sapiens, že bez živočišných bílkovin se neobejdeme, vše marné. Já jsem vegan už tři roky a je mi báječně. To musejí zažít všichni. Založí se hnutí, aktivita, neziskovka, festival, a bude se bojovat. 

Jiný příklad nabízí elektromobilita. Jistě že by elektrické auto leckomu velmi vyhovovalo. Ale ono je tiché, nekouří, nepotřebuje naftu ani benzín, to musejí mít všichni. Chrání to klima. Zákon na to máme. Marně se vědci bouří, že to tak nepůjde, že to lidi chtít nebudou a že ani s tou ekologií to není tak slavné. Tak se ekologická kritéria upraví a přimhouří. Jenže poslední dobou už to mhouření moc nezabírá.

Začaly se stavět pasivní domy. To jsou takové, které nejméně stejně tolik energie vytvoří, jako spotřebují, takže vlastně žádnou energii zvenčí nespotřebují. Někdo to tak chce, někde se to vyloženě hodí, někdo na to má. Ale ono to taky spasí planetu, tak co by si o tom lidi sami rozhodovali. Zákon uděláme a je to povinné. 

Také se mnohde nabízí zřídit si sluneční nebo větrnou elektrárnu na dům, do továrny nebo na políčko. Ušetří to za elektřinu, nemusí se skládat uhlí do sklepa, no prima. Dokud v tom pár politiků nespatřilo spásu světa. Bude to všude a hned. Marně jim odborníci elektrárenští a vědci vysvětlovali, že to nevyjde. Spásu nedávno zhodnotil německý nejvyšší kontrolní úřad: dodávky elektřiny ze solárních systémů mají 0% jistotu, z větrných 6% a z konvenčních zdrojů energie (uhlí, plyn) 89% jistotu. Chybí 6000 km přenosových a distribučních sítí a do roku 2045 každý další rok bude nutné do nich investovat 11,8 bilionu korun.

Jestli nevíte, co s domkem po babičce, Evropský parlament vás zbavil starostí. Přestavět se to musí. Hrozně vám to pomůže, budete mít kde bydlet. Ušetříte, až za 25 let splatíte zvýhodněný úvěr. A pomůžete klimatu. Evropský parlament schválil revizi směrnice o energetické náročnosti budov (EPBD). Cílem této revize je zajistit, aby všechny nové budovy byly do roku 2030 bezemisní (neprodukovaly emise z fosilních paliv) a aby do roku 2050 tohoto stavu dosáhly i všechny stávající rezidenční i nerezidenční budovy. 

Tak nad čím ještě přemýšlíte? U nás na přemýšlení máme alianci Zateplujeme Česko. Ta spočítala, že povinné rekonstrukce se týkají 156 tis. bytových domů a 700 tis. rodinných domů postavených do roku 1980. „Rekonstrukce bytového fondu představuje mnohem více než jen snižování energetické náročnosti. Jde o zásadní krok ke zlepšení kvality bydlení pro obyvatele v EU,“ vysvětluje aliance. Jestli je váš domek k rekonstrukci vhodný (za ty peníze), zda se vám to vyplatí, nebo jestli prostě jen nechcete půl roku bydlet s celou rodinou na hotelu než se to přestaví, případně, že už se stejně splacení úvěru nedožijete, to už jsou takové zbytečné soukromé starosti. „Neschválit tuto směrnici by bylo jako říct, že nám nevadí, že lidé bydlí v nevyhovujících podmínkách, platí drahé vytápění, a že nám vlastně takový neutěšený stav vyhovuje,“ říká Marcela Kubů z AVMI. Povšimněme si: nejde o to, co vyhovuje vám, ale co „nevyhovuje nám“. I to je projev spasitelského syndromu.

Dalo by se pokračovat řadou dalších příkladů, jak nás politici ochránili nejprve před odborníky, pak před křivými banány, šišatými jablky nebo klamavým označením Rum. Jenže legrace přejde, když začnou politici chránit lidstvo před chřipkou. Povinné očkování proti covidu-19 přivodilo 17 milionů úmrtí, to je smrtnost 0,1 procenta.

Ještě jednou automobilismus. Ukázalo se jako nepřípustně rizikové, aby si řidiči sami hlídali, kam a v jakém jízdním pruhu pojedou. Zachrání se tím, že v autech už je povinně asistent na hlídání jízdy v pruzích. Aby se snad, nedej Komise, nějak nevybočilo. 

Je tu ještě verze druhá. Letos a příští rok se odehraje řada důležitých voleb. V Evropě, pak i u nás. Ještě by se stihla založit aliance, neziskovka nebo hnutí s názvem Je načase…