Sociálně spravedlivá transformace vede jen k socialismu
Vláda prý intenzívně jedná s Energetickým regulačním úřadem (ERÚ) o zvýšení regulovaných složek energie od příštího roku. Zároveň trvá na tom, že celkové zvýšení se bude odehrávat v jednotkách procent. Je tedy otázkou, o čem vláda s ERÚ jedná? Když navíc ministr průmyslu a obchodu Josef Síkela tvrdí, že jeho úřad měl průběžné výpočty a že celý proces návrhu cenového výměru plynule sledoval?
Pro některé analytiky a novináře vláda „špatně komunikuje“. Pravděpodobnější se však zdá, že se bojí komunikovat. Přinejmenším zcela otevřeně, nebo o některých věcech. Této teorii by odpovídalo i někdejší nařčení premiéra Petra Fialy, že kdo tvrdí opak, lže a vyvolává paniku.
Dnes již máme přehršel citátů a odhadů od energetických odborníků, od distributorů, prodejců nebo techniků, o tom, že ceny elektřiny stoupnou jak kde a jak komu. Výpočty si nechalo udělat také opoziční hnutí ANO a podělil se o ně s veřejností předseda stínové vlády Karel Havlíček v rozhovoru pro deník Mladá fronta Dnes. Dává zapravdu Fialovi v případě zhruba 40 procent spotřebitelů. Ale u 45 % to už budou nízké desítky procent. Přibližně 15 % domácností to budou vyšší desítky procent, třeba i sedmdesát, říká Havlíček. Tento odhad se blíží odhadům oněch odborníků.
Ve výsledku vláda nyní hasí průšvih, který podle ní vůbec neexistuje. Řešením pro ta procenta domácností, která na nový cenový výměr doplatí více než „jednotky procent“, má být doplatek na bydlení, který je spravedlivější a adresnější, než plošné dotace všem. Letos v září stát na příspěvku na bydlení vyplatil 272 390 v celkové hodnotě 1,7 miliardy korun. Bylo to zhruba o miliardu korun více, než ve stejném měsíci loni. Značný nárůst zaznamenaly také výplaty mimořádné okamžité pomoci lidem v hmotné nouzi.
Ceny energie nejsou jediným důvodem, proč je tomu tak. Možná nejsou ani tím důvodem primárním, pokud vezmeme do úvahy celkový růst nákladů na bydlení a celkový pokles reálných příjmů obyvatel. Je to však obecný obrázek toho, jak obyvatelé chudnou.
Je to obrázek celkového růstu životních nákladů a zpomalení růstu disponibilních příjmů. Za tím druhým bodem bychom hledali míru inflace, za tím prvním ovšem stojí především a zcela oprávněně energetika a různé další státní regulace. Stavebním zákonem počínaje a povinným zateplováním domů, zákazem topení fosilními palivy a hrozbou rozšíření povolenkového byznysu na topení a dopravu zdaleka nekonče.
Tato opatření, vládou průběžně schvalovaná a zaváděná, si vynucují sociální kompenzace, aby celková ekonomická transformace do zelena byla sociálně spravedlivá. ERÚ do toho háže vidle, protože vypočítal skutečné náklady energetické transformace a stanovil, kdo je bude platit. Do jisté míry má snahu, aby dodatečné náklady vyvolané transformací hradili ti, kdo je vyvolali. To se týká nákladů na posilování distribučních sítí, které musejí zvládat nezvladatelné nárazové dodávky a výpadky výkonů obnovitelných zdrojů (OZE), ale také na výkonové rezervy, které výpadky musejí vykrývat. Naproti tomu ale další náklady rozmísťuje v celé spotřebitelské komunitě, a to jsou typicky příspěvky na OZE. V obou případech, jen v jiné míře, dochází namísto internalizace externích nákladů k socializaci nákladů. Ti, kdo tyto náklady vyvolávají, si ovšem nárokují internalizaci zisků (tedy i osobních úspor) ze „svých“ investic. Ať už formou přímých dotací nebo různých úlev.
Sociální spravedlnosti v celém tom procesu lze zajistit jedině vyšší mírou přerozdělování. Což se děje. Aby vláda zmírnila tempo zadlužování, zvýšila nejrůznější, skoro všechny, daně a poplatky. Zato slibuje pokračování dotací a zvyšování sociální pomoci. Tlačí na státní úřad ERÚ, aby jí v tom byl nápomocen. Ten se ale brání, a oprávněně, že má také své limity. Předseda úřadu Stanislav Trávníček se odvolává na závazná pravidla, ať už se týkají provozování sítí, nebo pravidla dotací, platná v EU, ale také na prosté výpočty nákladů a nutnosti je hradit. Kdybychom se drželi pravidel ekonomických, pak je jim postoj ERÚ blíže, než postoj ministra Síkely.
Karel Havlíček v citovaném rozhovoru říká, že lze růst regulované složky ceny kompenzovat z příjmů z prodeje emisních povolenek. Že bychom se s tím do pravidel EU vešli (zatím ještě). Chce o tom přesvědčovat vládní koalici v parlamentní rozpravě příští týden. Co by tomu ale v Bruselu řekli? Třeba by se trošku zlobili a třeba by chtěli ještě něco vysvětlovat a zdůvodňovat. Takové Německo si s podobnými problémy hlavu nedělá. Vláda tam schválí 12 miliard eur dotací na příštích pět let soukromým firmám a žádné zprávy o tom, zda se třeba nejedná o nepovolenou státní podporu, ještě neproběhla, a nejspíše ani neproběhnou.
Jakoukoliv sociální spravedlnost v celém tom procesu transformace bychom hledali marně. Zato velmi zřetelné jsou snahy ji tam vecpat. To jsou na jedné straně omezení, zákazy a nařízení, že zateplovat, z čeho vyrábět energii, jak ji zdaňovat… a na straně druhé co dotovat, jak zachraňovat, kde získat více finančních zdrojů a podle jakých pravidel a komu je přerozdělit.
Tím spějeme k mnohokrát již citované triádě. Chce-li stát kontrolovat produkci (nejen elektřiny, ale také třeba automobilů), musí kontrolovat spotřebu (nejen energie, ale také třeba automobilů, cestování, vytápění). K tomu druhému už hledá a testuje moderní metody, např. elektronické peníze. A aby mohl kontrolovat spotřebu, musí kontrolovat informace, ideologii a myšlení. I na to už jsou nástroje. Pak je nutné hledat nové zdroje, např. windfall tax (byť u nás nepovedená), přes sociální a daňový systém zařídit nivelizaci příjmů, což ovšem povede opět ke státní kontrole cen a spotřeby… prostě k socialismu. Jinak tu sociální spravedlnost zařídit nelze.
Na závěr si dopřejme malou reminiscenci probíhající studentské stávky, a to citátem od Ondřeje Neffa z jeho Neviditelného psa: „Odskáče to mladá generace, která teď bujaře demonstruje za duhový svět, ve kterém zhyne Izrael a planeta se zazelená. Na konci je prozření, až mladá generace přestane být mladá a začne se starat, ale na konci je taky bída, to je vedlejší produkt. Bývalo heslo SIRKY NEPATŘÍ DĚTEM DO RUKY. Mělo by se zavést heslo ENERGETIKA NEPATŘÍ SPASITELŮM SVĚTA DO RUKY. S dětmi je ale snazší pořízení než se spasiteli. Nedosahují vysokých politických funkcí a lze je zkrotit odříznutím od zmrzliny.“
