Rozhodnutím v jaderném tendru byla splněna podmínka nutná, ne však dostačující
Česká vláda 17. července rozhodla o tom, že ČR si na základě budoucí smlouvy objedná u jihokorejské státní společnosti KHNP stavbu dvou jaderných bloků v Dukovanech, každý o jmenovitém výkonu 1050 MW. To je po letech přešlapování a mizerných rozhodnutí v energetice, ovlivněných dominantně dotační zelenou lobby, zase jednou skvělá zpráva. V podání kabinetu Petra Fialy zde česká demokracie překročila stín obvyklého deficitu čtyřletého fungování demokratické vlády s potřebou mít na konci „nízko ležící ovoce“ pro voliče a jimi opětné zvolení vládnoucích politiků.
Rozhodnutí ve prospěch strategické investice do nových jaderných bloků, jehož plody budou ve 40. letech a i následujících 80 až 100 let hluboko do 21. století sklízet jiné generace vládnoucích elit, ale zejména řady generací českých občanů, domácností i podnikatelů, je mimořádně dobrou zprávou pro občany této republiky a zejména pro český průmysl. Připomeňme si, že zde právě kvůli krátkému volebnímu cyklu a střídání vládnoucích garnitur za celých 35 let od obnovení svobody nemáme skutečnou reformu penzijního, zdravotního, vzdělávacího ani sociálního systému. Energetika je ale zcela jiná kategorie. Jak prokázala energetická krize z let 2020-2023, bez jejího strategického rozvoje založeném na bezpečnosti, soběstačnosti a cenové dostupnosti nemůžeme mluvit o prosperitě a rozvoji společnosti. Jaderná energie bude za dvacet let převažovat v jadernému mixu v ČR a zajistí spolehlivou a v podstatě bezemisní produkci elektřiny a také tepla pro český průmysl a domácnosti.
kdybyby zmizela šance vydělávat na dividendě ČEZ, akciová burza v Praze by ztratila smysl
Rozhodnutí o dostavbě dvou bloků v Dukovanech, kus každý za 200 miliard (bez dlouhodobých nákladů na financování) má samozřejmě řadu detailů složitých k vyřešení. Zatímco stavbu jednoho bloku by zvládl ČEZ sám, v případě dvou, a dokonce při uplatnění opcí na další dva bloky v Temelíně i s podporou státu, který by si vzal úvěr a úroky z něj by se začaly platit teprve tehdy, až by si jádro na sebe začalo produkcí elektřiny vydělávat, by to bylo velmi složité. Jestliže by na desetiletí zmizela šance vydělávat na dividendě ČEZ vůbec nějaké peníze, pak by nejen tento titul neměl hodnotu, ale s ním i celá akciová burza v Praze by ztratila fakticky smysl. Kvůli společnosti ČEZ a jejím aktivním minoritním akcionářům z domova i ze zahraničí (příkladně americký dolarový biliónový fond BlackRock) se vláda může rozhodnout pro postátnění projektu výstavby nových bloků na obou stávajících jaderných lokalitách pod názvem EDU 2 a ETE 2. To ostatně už zaznělo v minulosti z úst vládních činitelů.
Vláda ČR nepochybně dobře zváží také nabídku, že Korejská republika je připravena zafinancovat výstavbu všech tří dalších bloků (protože na první, tedy v pořadí 5. blok EDE, si půjčí pro ČEZ prostředky česká vláda), což by nepochybně uvolnilo prostředky v deficitním rozpočtu z cash-flow budoucích českých vlád. Navíc by korejské finance vedly ještě k větší efektivitě výstavby v plné zodpovědnosti KHNP. Jestliže firma v minulých letech ve všech parametrech plně zvládla výstavbu atomové elektrárny se čtyřmi velkými 1400MW bloky v jadernou technologií nepolíbených Spojených arabských emirátech, má dobré ambice uspět i v Česku. I když se Česko snaží v tendru o 60% podíl lokálních dodavatelů, není to absolutní podmínka: když nebudou tuzemské firmy konkurenceschopné, dodavatel musí zajistit výstavbu a zprovoznění jaderných bloků s jakýmikoli partnery. Navíc – příslovečně známá manažerská tvrdost Korejců je pro nechvalně známý český, a to nejen stavební šlendrián, potřebnou léčebnou kúrou. Když nebude dostatek profesionálů z Česka, KHNP je prostě do Dukovan doveze. Vždyť v Emirátech v jednu chvíli KHNP na jaderné stavbě zaměstnávala až 18 000 lidí z 15 zemí. To vyžaduje řízení v projektu podobné striktnímu velení dvěma vojenským divizím. KHNP učiní pro úspěch svého projektu v ČR nepochybně vše, protože tím se Korejcům otevřou jaderné dveře do ostatních zemí EU.
Ačkoli média měla k dispozici zřejmě cíleně zavádějící informaci, že 17. července kabinet Petra Fialy o jádru nerozhodne (mluvčí ministerstva financí ještě den před rozhodnutím mluvila o „konci léta“), zřejmě tak chtěla mít klid na klíčové rozhodnutí v jaderném tendru. Protože teprve na jeho základě může vláda v nespecifikovaném pozdějším termínu správně posoudit a schválit další klíčové strategické dokumenty, jako jsou aktualizace Státní energetické koncepce a Národní klimaticko-energetický plán (NKEP). Zde se dostáváme k tématu, proč rozhodnutí o tendru pro budoucnost české energetiky je podmínka nutná, nikoli však dostačující.
Přejme si a udělejme vše pro realizaci jaderného tendru. Pokud se vše podaří, bude plná kapacita čtyř nových velkých jaderných bloků s instalovaným výkonem 4200 MW (tedy zdvojnásobení dnešního stavu) v plném provozu až ve 40. letech. Tedy za 20 let. A co do té doby? Existuje reálné riziko, že pod tlakem dekarbonizační ideologie a zničujícím ekonomickým nátlakem emisních povolenek se Česko zbaví uhelné energetiky bez možnosti její reálné náhrady. Modely SEEPIA z pera vědců z Karlovy univerzity byly totiž vypracovány pod jasným politickým zadáním: chceme, aby solární a větrné zdroje doplněné 1-2 paroplynovými elektrárnami dokázaly uhlí nahradit.
To je naprostý nesmysl. Ano, matematicky to v celoročních číslech produkce vychází. Ale jen kvůli nadměrné a z podstatné části nevyužitelné nadprodukci ze solárních elektráren v letních měsících. Kdežto v energeticky nejnáročnějším zimním období tyto zdroje závislé na povětrnostních podmínkách a slunečním svitu dávají jednotky procent netto spotřeby elektřiny, a to i s plánovaném zvýšení dnešní instalované kapacity v roce 2030 na pětinásobek (10 GW ve FVE a 1,5 GW ve VTE). Navíc při neexistující ekonomické možnosti úložiště energie. Kdežto uhelné elektrárny ještě v měsíci prosinec 2023 zajistily bezmála 47 % čisté spotřeby elektřiny. Po letech kritického odmítání více než 10% závislosti republiky na dovozu elektřiny najednou státní firma ČEPS tyto „výpočty“ posvěcuje s tím, že ani dovoz desítek TWh prý nebude problém? Na rozdíl od české vlády s ústavní odpovědností za bezpečnost (včetně energetické) občanů a ekonomiky země nemají žádné zahraniční subjekty vůči občanům ČR žádnou odpovědnost za to, zda dodají či nedodají elektřinu do ČR a zda vůbec z uvažovaných velkých vzdáleností (z Francie, Skandinávie či Španělska, protože Německo bude rovněž vysoce deficitní).
Místo aby vláda ČR iracionálně a pod knutou zelené ideologie v příštích 20 letech postavila energetiku ČR s její průmyslovou dominancí na občasných zdrojích energie, měla by zůstat u využívání uhlí. Ostatně, navzdory politickým proklamacím tak fakticky činí i sousední Německo. Protože žádnou plynovou strategii zase v závislosti na zámořských zdrojích a nejisté ceně plynu nikdo v Německu, natož v Česku v příštích pěti letech realizovat nedokáže. A závislost v deficitu elektřiny na dovozu se může vymstít logicky v tržně nepřijatelně vysokých cenách, které by jednak ruinovaly tuzemské podniky a domácnosti, jednak by v konečném efektu omezily schopnost vlády ufinancovat i výstavbu nových jaderných zdrojů. Jaderná energie byla i díky aktivitě Česka v Evropské komisi uznána v taxonomii a postavena na roveň tzv. obnovitelných zdrojů. Česko tak své dekarbonizační cíle splní právě výstavbou jaderných zdrojů a nemusí mrhat dotacemi, ekonomickými prostředky a surovinami do solárů a větrníků, což jsou zdroje, jež podle investorské analýzy Bank of America mohou fungovat je s „věčnými dotacemi“, kdežto podle banky je jediná smysluplná a vysoce návratná investice v energetice právě do jádra. Tuzemské uhlí mohou reálně nahradit jen nové reaktory.
Je nabíledni, že pokud hledala vláda ČR zásadní impuls k restartu a modernizaci Česka, najde ho v budování nových jaderných bloků s ohromným multiplikačním efektem pro průmysl, školství, vědu, celou ekonomiku i společnost. Jižní Korea je také na technologické špičce celého světa ve výrobě polovodičů a zavádění prvků umělé inteligence. Bude jen logické, když si Česko po jaderné zakázce řekne aktivně Korejcům o spolupráci právě v této oblasti. Bylo by také na čase, aby opět masy studentů s perspektivou skvělé práce na dalších sto let v jaderném průmyslu, elektrotechnice a strojírenství místo studia pofidérních měkkých oborů důležitých spíše pro zisk ze školného pro ekonomiku těchto soukromých škol bez relevantního uplatnění v životě opět zamířily mj. do poslucháren ČVUT a dalších technických vysokých škol. Jejich techničtí absolventi se znalostí světových jazyků se nepochybně budou moci dobře uplatnit doma i všude v těch zemích Evropy, které se jako Česko vracejí k renesanci jaderné energetiky.
