Reformička bude? Ano, penzijní. Takže jako obvykle, jedna penzijní…
Je to takový evergreen – mezi priority budoucí vlády patří penzijní reforma. Dokonce mezi ty „nejprioritnější“. Kvůli rozpočtu. No, nějaké důvody k optimismu bychom našli.
Nejdřív ta negativa. Sice jsme v období ekonomického růstu (zatím ještě pořád), ale státní dluh narostl jak dobře pohnojená rostlina. Pokud se v nové podobě objeví nějaká forma spoření, bude třeba zafinancovat náklady přechodu. Pokud ne, bude to ještě horší.
Taky je tu pět politických stran, jejichž dohoda asi nebude nejsnadnější. Jedinou reformu protlačila vláda Petra Nečase, kde byli koaliční partneři tři.
Jestliže budoucí většina o ní hovoří v souvislosti s rozpočtem, je otázka, nakolik právě ona může pomoci. A pokud by chtěla zahrnout onen spořicí princip, je riziko, že s tím přijde v době korekce akciových trhů.
A teď záblesk naděje. O potřebě reformovat penzijní systémy hovoří OECD. A to v souvislosti s nárůstem dluhů po covidu a dluhy z přechodu na udržitelnou ekonomiku. Zatím jsme o reformě diskutovali v prostředí, kdy západní Evropa měla více či méně systémy rozprostřené mezi průběžný a kapitálový pilíř. Tudíž nic neřešila. Pokud se z penzí stane celoevropské téma, může to být velká pobídka a velký tlak. Třeba kápne i nějaká ta dotace.
Tak nějak se také napříč politickým spektrem hovoří o zvýšení základní výměry penzí. To je ta, která nezávisí na úrovni předchozích odvodů. Má vzrůst razantně a možná nás tak přiblížit rovné penzi. Určitě bude spor o její výši. Ale je to aspoň směr, jejímž cílem bude – jak říkával Jiří Rusnok – ochránit důchodce před chudobou.
A že furt otravuji s tím spořením – má-li jít o konzervativní investice, snad se právě teď objevila šance na návrat k normálním, kladným úrokům z obligací. A časem snad i kladným reálně. K tomu ty úspory obyvatel… Asi by to šlo, ale je třeba ta pozitiva hledat. Byť snadné to nebude.
A ještě jedna věc… nejde jen o penze, stárnutím obyvatel se dostane do krize třeba i zdravotnictví, a de facto to ovlivní celý systém veřejných financí. Naštěstí je jen za minutu dvanáct.
A pak vlastně ještě jedna – pokud bude stagnovat nebo dokocne klesat počet lidí v produktivním věku, projeví se to na výnosech i z ostatních daní.
