Putin opět lže

Ilustrační foto: Stefan Schweihofer z Pixabay

Titulek je retro. Inspirovalo mne k němu jedno pradávné vydání deníku Mladá fronta (ještě ne Dnes a ještě ne na internetu, pozn. sen.), původně zněl Reagan opět lže. Otevíral dvojsloupek na titulní straně, hned vedle něj titulek stejně velký a nad stejně zlomeným dvojsloupkem hlásal: V Moskvě padá listí. Článek pod ním byl o brigádnících, kteří uklízejí spadané listí v moskevských parcích. Pro nás, tehdy zpravodajské elévy, to byla zpráva o tom, že na titulní stránce zaúřadoval Úřad pro informace, někdejší cenzurní orgán, nyní resuscitován na evropské úrovni.

Ale k věci. Na jaře minulého roku jsem do Světa hospodářství napsal, že mír na Ukrajině nenastane, ani kdyby se podepsal. Dejme tomu, že dohody bude dosaženo. Ale zanedlouho Rusko najde záminku, jak ji nedodržet. „Například /…/ nad ruským územím proletí pekáč s uzeným. To bude provokace a porušení smlouvy, na kterou Rusko bude nuceno Západu důrazně odpovědět.“

A copak se koncem roku nestalo?  Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov oznámil, že v noci z 28. na 29. prosince Ukrajinci zaútočili 91 drony na rezidenci Valdaj prezidenta Vladimira Putina. Současně pohrozil odvetou, když prohlásil, že tento „bezohledný čin nezůstane bez odpovědi“. Ruský prezident Vladimír Putin na to oznámil americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi, že Rusko přehodnotí svůj postoj v mírových jednáních. To jen dva dny poté, co ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj sdělil, že mírové dohody jsou dohodnuty z 95 procent, a poté, co Trump za přítomnosti Zelenského sdělil světu, že by se Rusko zúčastnilo obnovy Ukrajiny. 

Po telefonátu, ve kterém Putin o útoku Trumpa informoval, se americký prezident jako vždy podělal. Řekl, že je „velmi rozhořčený“ a že se mu to „nelíbí“. „Víte, kdo mi o tom řekl? Prezident Putin. Řekl, že byl napaden. To není dobré. /…/ Je to křehké období. Na něco takového teď není vhodná chvíle. Jedna věc je útočit, protože útočí i oni (Rusové). Je ale něco jiného útočit na jeho (Putinův) dům.“ (Ponechme stranou otázku, oč více nemorální je útočit na Putinův luxusní dům proti útokům na jiné domy jiných obyvatel ruskými drony a raketami jinde. Nebuďme za aktivisty, to nechť posoudí voliči SPD.)

Na Silvestra Trump statečně, bez vlastního komentáře, na své sociální síti odkázal na článek deníku The New York Post, ve kterém se popisuje, že Putin o útoku lhal. O den později tento poznatek Trumpovi potvrdila americká tajná služba CIA.

Ruským cílem je „denacifikace“ Ukrajiny a likvidace Ukrajiny jako samostatného, suverénního státu. Průběh tzv. mírových jednání je často přirovnáván k Mnichovské dohodě z roku 1938. Ale trefnější je srovnání s rokem 1968 a událostmi v Československu. Už se mi nedaří najít ten článek, abych upřesnil, od kterého historika ten srovnávací nápad pošel. Spojenecká vojska Varšavské smlouvy tehdy pod záminkou obrany socialismu proti bujícímu imperialismu v ČSSR okupovala naši zemi. Legitimní vládu Rusové zajali a deportovali do Moskvy, kde ji donutili podepsat Moskevský protokol, čímž se zavázala k „normalizaci“, což znamenalo popření reforem, obnovení cenzury a podřízení se Sovětskému svazu. Tato vláda byla následně nahrazena vládou loutkovou, která pod okupační sovětskou armádou uskutečňovala sovětizaci Československa. Tak podobně by nejspíše vypadala a dopadla mírová smlouva s Ukrajinou podle prezidenta Putina. Neboť on je jen rusák, jako ti před ním. Platí jen ty dohody, které nadiktuje, a jen tak dlouho, dokud se mu hodí.

Jenže uplynulý víkend přišel útok USA na Caracas, hlavní město Venezuely, a zatčení prezidenta Nicoláse Madura. Byl dopraven do New Yorku a bude postaven před americký soud. Důvod jeho spolčení s drogovými mafiány není důvodem jediným, ale dostatečným. Prezident Trump ještě připustil motiv venezuelských ropných podniků, jež hodlá vrátit Madurou okradeným americkým investorům (za miliardy amerických investic do jejich obnovy). Ale není tu ještě jeden důvod, ten nejdůležitější a proto nesdělený? 

Rusko, které už téměř pět let vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině a terorizuje její civilní obyvatelstvo, po americkém útoku na Caracas vyzvalo k dodržování mezinárodního práva. Ale jen toho, které legalizuje obsazení východní Ukrajiny, tedy uznání Doněcké a Luhanské republiky jako součást Ruska, a Krymu. 

Tedy zda tím nesděleným cílem bylo předvést, jak by vypadal skutečný, nevylhaný útok na prezidenta, kdyby se k němu USA (případně spojenci, včetně Ukrajiny) odhodlaly. Útok na mezinárodně hledaného válečného zločince, jenž se dožaduje dodržování mezinárodního práva. To, že Trump poznatky CIA nijak nekomentoval, pouze odkázal na články v novinách, by tomu napovídaly; on ten Trump zase není tak ukecaný, jak se zdá.

Zatím tedy máme informace o jedné z několika pečlivě střežených tajných rezidencí ruského prezidenta, které našeho vlasteneckého předsedu Poslanecké sněmovny vzrušují daleko méně, než jeden zlatý záchod jednoho uprchlého ukrajinského loupežníka.

Prezident Putin teď možná není jen naštvaný, možná je … se bojí. Akce Caracas ještě bude doznívat. A v Moskvě padá listí.