Překotný růst solárních zdrojů opět výrazně zvýší ceny elektřiny
Solární tunel, který vznikl do konce roku 2010 v ČR na základě neúměrných výkupních cen elektřiny, produkované přerušovaně a omezeně solárními panely a který přijde české daňové poplatníky na 800 miliard korun, se nám po vyhození ze dveří vrátil za tucet let oknem. Ne, necitujeme z Haškova Švejka, dokazuje to tristní realita živelně (ne)řízené české energetiky.
Plán téměř splněn
Po svém nástupu k moci si koaliční vláda premiéra Petra Fialy ve vládním prohlášení vytyčila za cíl instalaci 100 000 nových solárních elektráren (FVE) na střechách českých domů. Kabinet připravuje aktualizaci vládních cílů s tím, že počet FVE navýší na 200 000. Má už fakticky splněno a vlamuje se do otevřených dveří, kdy si majetní Češi hlavně od loňska překotně pořizují solární zdroje, aby tak čelili prudkému růst cen elektřiny. Mohou k tomu využít velkorysých eurounijních i národních dotací až se 75% mírou subvencování nákladů. Vznikly desítky nových instalačních firem, které využívají neuvěřitelného boomu. V médiích už zazněly obavy nad rizikem špatně odvedené kvality a neodbornosti práce u těchto elektráren, jež mohou hrozit požárem, jak už se nejednou stalo.
S uzávěrkou do Silvestra 2010 pro neuvěřitelnou výkupní cenu z FVE ve výši 12,50 Kč na 20 let indexovanou o inflaci v Česku vznikly velké FVE se jmenovitou kapacitou 2,1 GW. Solární lobbisté se po kauze největšího polistopadového tunelu na veřejné finance ale postupně oklepali a za roky 2021 a 2022 byla k síti přifázovaná kapacita nových 600 MW. Ovšem podle ČEZ Distribuce je pod budoucí smlouvou připravena k připojení další neuvěřitelná kapacita FVE přes 12 GW! Je třeba si uvědomit, že celá kapacita české přenosové sítě dosud pracovala s instalovaným výkonem kolem 21 GW, přičemž 80 % z toho byly stabilní a řiditelné zdroje z uhlí a jádra.
V kontextu úsilí o připojování lokálních a komunitních zdrojů energetiky, zvláště z nově budovaných fotovoltaických zdrojů (FVE), média citovala distributory, že je potřeba do kapacit a modernizace sítí investovat na 200 miliard korun. Společnost ČEZ sdělila v médiích, že si vzala mezinárodní půjčku 19 miliard Kč na zkvalitnění sítě s tím, že to umožní připojit 2 GW nových zdrojů. Deficitnímu stavu rozpočtu už jako letos neumožní přesunout rostoucí náklady na síť na státní rozpočet, kdy každých 60 miliard investic do výstavby a správy sítí si vyžádá zvýšení ceny elektřiny cca o 1 Kč/kWh.
Jak vidno z prezentace ČEZ Distribuce, ke konci roku 2022 dosáhl instalovaný výkon FVE připojený k síti 2787 MW, další obrovská kapacita 12 114 MW ve FVE je podchycena smluvně a nové FVE zdroje o výkonu 4309 MW usilují (zatím neúspěšně) o připojení do sítě. Bude velmi nemilým překvapením pro řadu investorů do svých FVE, že je kvůli nedostatečné robustnosti a kapacitě přenosové sítě možná ještě několik let nikdo nepřipojí. Hrozí snad Česku za takové zmařené investice žaloby?
Zbývá už jen uložit a rozvést
Přitom nejsou v podstatě nijak plněny zásady současného budování úložišť energie pro vyrovnávání bilance a stability elektroenergetické soustavy. „Akumulace musí jít ruku v ruce s rozvojem obnovitelných zdrojů energie. V souvislosti s avizovanými plány na jejich masivní rozvoj bude zapotřebí kumulovat velké množství energie, a to nejen formou baterií včetně velkokapacitních úložišť, ale například i formou elektrolýzy,“ vyhlásil ČEPS. Česko tak může očekávat žaloby od Evropské komise za neplnění cílů spojených se zaváděním obnovitelných zdrojů. Pro příklad: Největší bateriové úložiště v ČR nedaleko Sokolova představila počátkem února společnost Suas Bess. Má pro celou českou síť zcela zanedbatelnou kapacitu 7,45 MWh.
Další miliardy bude stát stále složitější správa a řízení sítě se zapojením potřebných datových center a výkonných počítačů. Jen energetici si umí představit, co se začne dít, když se připojí najednou do sítě (budoucí) instalovaný výkon 15 GW v solárních zdrojích a je nutno bleskově regulovat/odstavovat stabilní zdroje. A když se schová Slunce za mraky a samozřejmě vždy, když klesne za obzor, zase dispečeři musí přifázovat stabilní zdroje, což pochopitelně technicky nemůže být jaderná elektrárna provozovaná v základním zatížení. Ovšem v Česku už v roce 2025 začnou s odstavováním uhlí tyto flexibilní zdroje silně chybět. Sázka na import elektřiny do ČR je přitom lichá. Všichni sousedi snad s výjimkou Slovenska (po spuštění jaderných bloků Mochovce 3 a 4) budou elektřinu dovážet.
Česko by se mělo zásadně poučit z obrovských chyb, které ve své Energiewende páchá sousední Německo. Ovšem živelná a strategicky nijak neřízená česká energetika se zavíráním stabilních zdrojů elektřiny a tepla z uhlí se naopak po německých omylech očividně trpně opičí.
Energetická tranzice nebude žádného německého občana měsíčně stát více než kopeček zmrzliny, slibovali politikové v Berlíně před 20 lety. Média dodnes píší, že Slunce účet neposílá. To je pravda. Ale provozovatelé solárních elektráren tučné faktury rozesílají. Díky principu merit-order na trhu s elektřinou dostávají v současné době provozovatelé německých FVE a větrných zdrojů (VTE), kteří nevyrábějí elektřinu v základním zatížení a jejichž cena elektřiny by byla v některých dnech skutečně záporná, stejnou odměnu jako provozovatel nejdražší elektrárny ve špičkovém zatížení, což jsou plynové elektrárny. Provozovatelé solárních a větrných zdrojů dostávají za tuto nekvalitní produkci naprosto stejnou cenu, jako by jejich produktem byla stabilní, řiditelná a kdykoli objednatelná energie.
To se stalo pochopitelně tahounem soukromých investic podpořených navíc investičními pobídkami, takže Německo má ve větrných a solárních zdrojích dohromady už bezmála 140 GW instalovaného výkonu. No a jako bonus nakonec dostávají provozovatelé FVE a VTE v Německu plnou náhradu za to, když jim správce sítě kvůli okamžité nadvýrobě, a tudíž ohrožení sítě při nedostatečné spotřebě, přikáže vrtule větrníků zastavit a vypnout střídače solárních elektráren. Jen na toto „balancování sítě“ Německo loni vynaložilo 2,1 miliardy eur (přes 50 mld. korun). Takže ať soláry či větrníky vyrábějí nebo ne, jejich majitelé inkasují peníze stále. Podobně je tomu ve Velké Británii, kde národní správce sítí National Grid v roce 2022 kvůli tomuto vyrovnávání výroby s poptávkou zaplatil soukromým provozovatelům nuceně odstavovaných větrných, ale také plynových elektráren (v případě nutného náhlého navýšení produkce) a spotovým dodavatelům elektřiny podmořským kabelem z Francie či Belgie 4,2 miliard liber (cca 110 miliard korun).
Samozřejmě v druhé větvi německé duální energetiky zůstává zatím „záložní“ kapacita plynových (31 GW) a uhelných elektráren (38 GW), jež má po roce 2035 zcela nahradit ukládání přebytků z nadvýroby elektřiny z 468 GW (!) plánovaných OZE. Neboť v roce 2035 má mít Německo energetický mix ze 100 % pokrytý z těchto přerušovaných zdrojů. V době, kdy po celé týdny nefouká a nesvítí, pro což je v Německu známý pojem Dunkelflaute (období temna), prý už v této době bude fungovat v záloze obří kapacita z baterií a plynových turbín na zelený vodík vyráběný elektrolýzou z vody. Je logické, jestliže tyto záložní kapacity budou reálně v roce fungovat jen z několika procent instalovaného výkonu, budou muset být tvrdě dotovány. Celá nesmírně komplikovaná správa a řízení německé sítě nad touto duální energetikou je už druhou nejvyšší položkou ceny elektřiny po ceně vlastní silové elektřiny. To vše platí ve stále vyšších cenách samozřejmě spotřebitel.
Sázka na nespolehlivé a neřiditelné zdroje a nutnost budování nesmírně drahých a neefektivních úložišť se tak ve všech zemích mění v černou můru nesplatitelných účtů domácností a podniků za energii. I optimistická vize výstavby nových jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně, schopných zásobovat stabilně českou ekonomiku a občany elektřinou, je totiž příliš časově vzdálená na to, aby mezitím zelená ideologie nedokázala zdevastovat nejen energetiku, ale také celou ekonomiku. Na novou jadernou flotilu by tak zřejmě nemohly být generovány dostatečné prostředky. Ostatně nejnovější vyjádření nátlakových skupin zelených lobbistů v čele s Jiřím Koželouhem z Hnutí Duha z 16. února to říká jasně: vláda ČR se „nemá fixovat“ na jádro, ale dát přednost těmto přerušovaným a občasným zdrojům energie. Vyhraje tento zápas racionalita a legitimní národní zájem, nebo sobecké cíle zelených dotačních lobbistů?
