Plná zaměstnanost jako vážný problém

Počet návrhů na insolvenci i počet osobních bankrotů klesá. V soudobých velice náročných ekonomických podmínkách jsou to zprávy přinejmenším pozoruhodné. Avšak ne nevysvětlitelné.

„V roce 2020 dosáhl počet osobních bankrotů 9523, nejvíce za posledních devět let. V roce 2021 to bylo 8367 bankrotů a letos o další desetinu méně. Výsledek v letošním prvním pololetí tak potvrzuje klesající trend,“ informovala Věra Kameníčková, analytička CRIF – Czech Credit Bureau.

Hotel Bankrot. Ilustrační foto: Pixabay

Lze stopovat dvě základní příčiny: že pomoc státu v době covidu v podobě podpory udržení pracovních míst byla účinná a že hospodářské oživení bylo poté dostatečné na to, aby se udržely či vytvářely nové pracovní příležitosti a byl zajištěn růst mezd.

Podobně, tedy zatím příznivě, se vyvíjí počet insolvencí. Tomáš Valášek, výkonný ředitel společnosti Insolvence 2008, k tomu říká: „Dokud lidé mají zdroj obživy a mohou práci bez větších problémů měnit, nelze čekat větší nárůst počtu insolvenčních návrhů od nepodnikajících fyzických osob.”

Míra nezaměstnanosti klesla v dubnu 2019 na 2,6 %, nejníže v historii České republiky. Letos v květnu podíl nezaměstnaných osob vzrostl na 3,2 procenta. Od května 2020, kdy nezaměstnanost činila 3,9 %, v podstatě setrvale klesá. Podle ekonomů plnou zaměstnanost signalizuje poměr zhruba 4 procenta.

Ještě lépe je trend vidět na počtu počtu volných míst a počtu uchazečů o zaměstnání. V onom rekordním dubnu 2019 bylo bez práce 195 tis. lidí, aktuálně je to 235 tisíc, o 40 tisíc více. Počet nabízených míst v dubnu 2019 dosahoval 340 tisíc. Loni to byly 363 tisíce příležitosti a nyní se nabízí 337 tisíc míst. Nabídka práce se tedy v podstatě nesnižuje.

Vyplývá z toho nepříjemná skutečnost, že téměř neroste produktivita práce. Rozšiřování výroby a nové investice se neubírají cestou automatizace a robotizace, ale tvorbou nových pracovních míst, pohříchu pro málo kvalifikované zaměstnance. Pracuje více lidí, pracují možná i déle, roste intenzita práce. Zvyšování nákladů práce je pro zaměstnavatele výhodnější, než investice.

Nepodléhejme optickým klamům. Když se staví dálnice, i při využití vysoce sofistikovaných strojů bude zapotřebí více dělníků, obsluhy, řidičů na přemisťování materiálu, než inženýrů a projektantů. Podobně rozšíření výroby, byť vysoce automatizované, si vyžádá více skladníků a manipulantů, než ajťáků. Ale je tragické, když mezi roky 2015 a 2019 (nejnovější dostupná hodnota podle (ČSÚ) stoupl podíl hrubé přidané hodnoty na hrubém domácím produktu ve veřejném sektoru o 1,4 %, v soukromém o 1,8 % a v podnicích se zahraniční kontrolou došlo k poklesu o 2,3 procenta.

Napětí na pracovním trhu je dlouhodobé. A zaměstnavatelé si teď trošku nevědí rady. Stěžují si, že lidé chtějí vyšší mzdy. Zároveň jsou nuceni jim je vyplácet, protože jiné neseženou. Plná zaměstnanost je účinným pohonem vysoké inflace. Inflace zároveň prodražuje úvěry. Dokud podniky budou schopné zvyšovat ceny své produkce a zajistit si tak dostatečně silné hotovostní toky, budou platit zaměstnance místo investic.

Tlaků je samozřejmě více: ceny surovin, energie, atd… Takže všechno bude mít své meze. Až budou překročeny, plná zaměstnanost vezme zasvé, ale jako důsledek hospodářské recese. Růst produktivity práce v nedohlednu.