Odbory a zaměstnavatelé dnes jednají s vládou o velmi rozumných věcech
Devět bodů změn v připravovaném konsolidačním balíčku, s nimiž šli v úterý zaměstnavatelé a odbory na jednání se zástupci vlády, se dnes projednává na jednání vládní pětikoalice. Návrhy odborů a zaměstnavatelů ke konsolidačnímu balíčku jsou docela rozumné.
Nestává se často, aby z lůna odborů vyšla i jiná volání, než na zvyšování mezd státních zaměstnanců apod. Samozřejmě, odboráři tu jsou od toho, aby chránili zájmy zaměstnanců. Teď ale svůj horizont dost překročili. Snad proto, že se na nich dohodli se zaměstnavateli, konkrétně Svazem průmyslu a dopravy a Konfederací zaměstnavatelských svazů. Jasně, nechybí tam odpočet odborářských příspěvků z daní. Ale pak je tam řada rozumných věcí.
Kromě určitých velmi specifických záležitostí, jako jsou třeba pravidla pro snížení tvorby sociálního fondu u vysokých škol (má se snížit o polovinu), jde hlavně o tři oblasti.
První směřuje ke zjednodušení vztahů mezi zaměstnavatelem a člověkem pracujícím pro něj na dohodu. Druhý k zaměstnaneckým benefitům a stravování, kde stát nemá moc šanci na opatřeních získat, ba naopak. A třetí k energeticko-ekologické zátěži firem i domácností. Což je téma zatraceně aktuální.
Vláda se rozhodla omezit práce na dohodu, protože jsou daňově zvýhodněné. Takže odsud posuď. Na to nelze nic moc namítat. Odbory a zaměstnavatelé ale upzorňují, že opatření zkomplikuje administrativu. A bramboračky že už je dost. Jakékoliv zjednodušení ve vztazích zaměstnanec-zaměstnavatel, podnikatel-podnikatel, občan-stát, IČO-IČO… je namístě.
Možná právě s vidinou liberalizace chtěla vláda zrušit povinnou spoluúčast zaměstnance na závodním stravování. Jenže je tu riziko, že lidé nebudou chtít doplácet, zaměstnavatel to dotáhne ze svého (lepší než navyšovat mzdy) a stát přijde o část výnosů z korporátních daní (hovoří se až o 15 miliardách korun). Ze stejného soudku je snaha o likvidaci osvobození u zaměstnaneckých benefitů, které přitom platí firmy ze zisku. Ale tam se snad blýská na dohodu. Uvidíme ještě, zda také u tvorby fondu kulturních a sociálních potřeb (FKSP).
Třetí velká skupina se týká – zjednodušeně řečeno – daňové zátěže na energii. Na jedné straně u dobývání hornin (tedy i uhlí) a energetických daní u energeticky náročných projektů. Jde tedy o především o stavební hmoty a energetické zdroje. A zároveň další zátěž provozů, které jsou už dnes bity cenami energie, důsledky emisních povolenek a vším možným dalším. K tomu, jak správně podotýká společný materiál odborů a zaměstnavatelů, budou všechny tyto firmy drsně zasaženy investicemi do ozelenění. Možná do stejné kapitoly – ulevit těžce zkoušeným – by mohla patřit i snaha ulevit zemědělcům od daně z nemovitosti.
Pravda, trošku chybí propočet, co by to stát stálo. U těch pracovních smluv, benefitů a zaměstnání skoro nic. Spíš by dokonce stát mohl něco vydělat. U energetických daní nevíme. Ale po pravdě, vláda to taky s těmi propočty moc nepřehání. Leccos bylo zjevně přes palec. Asi nejde vzít balík a říct: „Jasně, když myslíte…“ aby z reformy vůbec něco zbylo. Ale návrhy jsou to vesměs rozumné a stojí za pozornost. Což se nestává často.
Celý výčet 9 bodů změn dnes zveřejnil Český rozhlas na svých internetových stránkách.
