Odboráři podporují nové technologie… a chtějí vyšší nezaměstnanost
Odbory stojí za zaměstnanci. Ale nepřímo přiznávají, že selhávají. Při zoufalém pokusu o nápravu se jen postarají o technologický pokrok českých firem… a o vyšší nezaměstnanost.
Je to tu zas. Každoroční vyjednávání o minimální mzdě. Na její výši by se měli shodnout odbory se zástupci zaměstnavatelů. Jenže odbory si z minimální mzdy udělaly mantru a nechtějí ustoupit ani o krok. Tlačí ji výš, než jsou zaměstnavatelé schopni (ochotni?) přijmout. A tak jako arbitr nastupuje vláda.
Na vyjednávací kolorit ovšem padá soumrak. Měl by být stanoven jednoznačný vzorec, podle něhož se minimální mzda bude počítat. A zatímco vláda navrhuje 40 % průměrné mzdy, odbory tlačí na 50 % průměrné mzdy. Neuvědomují si přitom, že sama jimi deklarovaná potřeba celonárodní minimální mzdy je důkazem jejich selhání.
Odbory mají hájit zaměstnance a zastupovat je při jednání se zaměstnavatelem. Včetně mzdových vyjednávání. Už jen skutečnost, že v současnosti pobírá minimální mzdu přibližně 150 tisíc zaměstnanců, je důkazem jejich selhání. A to v situaci, kdy zaměstnavatelé hledají především nízko kvalifikovanou práci.
Proč selhání odborů? Pokud by byly odborové svazy ve své činnosti úspěšné, tak by lidem, kteří dnes pobírají minimální mzdu, vyjednali s jejich zaměstnavateli lepší podmínky. Jenže… co když v podnicích s vyplácenými minimálními mzdami nejsou odbory? Pak je to opět selhání odborových svazů, které nedostatečně šíří osvětu mezi zaměstnanci, že mohou založit odborovou organizaci, že mohou získat odbornou a právní podporu a že budou mít lepší vyjednávací pozici vůči zaměstnavateli.
Sama minimální mzda přitom jen zvyšuje nezaměstnanost. Jako kterákoliv cenová regulace zvyšuje nedostatek. Když Viktor Orbán stanovil maximální ceny pohonných hmot, mělo Maďarsko nejnižší ceny nafty a benzinu v Evropě. Jenže… benzín ani nafta najednou nebyly. Obdobně byl v Česku nedostatek nájemních bytů v době striktní regulace nájemného. A stejně tak zaměstnavatelé nabídnou méně pracovních pozic vyžadujících nízkou kvalifikaci, když za nekvalifikované zaměstnance budou muset platit vyšší mzdy.
V Česku je situace s minimální mzdou ještě komplikovanější. Je na ni navázaná tzv. zaručená mzda. Ta zjednodušeně říká, jaká je minimální přípustná mzda v jednotlivých oborech. Zvýšení minimální mzdy tak může vést k růstu nezaměstnanosti napříč společností. Řešením by bylo odpoutat zaručenou mzdu od minimální mzdy, jenže to odboráři opět odmítají.
Minimální mzda také podvazuje růst ekonomiky. Když zaměstnavatelé zaměstnají méně lidí, méně toho vyprodukují. To může být ale jen krátkodobý efekt.
Zaměstnavatelé jsou při vyšších nákladech práce více motivováni k hledání způsobů, jak drahé zaměstnance nahradit. Investují do automatizace, nových technologií, zefektivnění výroby. Jedná se o klasický efekt zdražení jedné komodity vůči ostatním. Podobná vlna inovací a hledání řešení se zvedla v loňském roce při eskalaci ruské hybridní války, kdy si pohunci válečného zločince Vladimíra Putina hráli s plynovými kohoutky. Okamžitě se zvedl zájem o úsporná energetická řešení, zateplení budov, osazení střech solárními panely…
Z dlouhodobého pohledu tak zvýšení minimální a návazně zaručených mezd může být pozitivní a vést k vyššímu ekonomickému růstu. Se zavedenými novými technologiemi roste produktivita práce a s ní stoupá produkce i mzdy. A zaměstnanci, kteří se vzhledem k nízké kvalifikaci nedokáží přizpůsobit novým podmínkám? Ti najdou místo na úřadech práce.
