Ochrana národních zájmů vede Polsko k prosperitě. My to nezvládáme
Podle zprávy portálu Euronews polská vláda 17. července podala žalobu na Evropský parlament a Radu Evropské unie, v níž tvrdí, že tři klimatické politiky EU ohrožují energetickou bezpečnost a nechrání blaho občanů. Varšava požádala, aby nejvyšší soud EU – Evropský soudní dvůr se sídlem v Lucemburku – zrušil tyto tři politiky. Varšava je toho názoru, že 1) zákaz prodeje nových automobilů s emisemi CO2 v EU od roku 2035 nadměrně zatěžuje nejchudší vrstvy společnosti a „vede k vážným negativním důsledkům pro evropský automobilový průmysl, sociálnímu vyloučení, vyloučení chudších osob z dopravy a zvýšení rozdílů mezi občany, pokud jde o životní úroveň“. 2) Roční cíle pro emise skleníkových plynů stanovené EU pro Polsko ohrožují energetickou bezpečnost země. 3) Snaha Evropské komise snížit od ledna objem emisních povolenek a dále stupňovat jejich cenu a tím i tlak na rušení využívání uhlí a dalších vysoce emisních kapacit by mohl vést ke snížení počtu pracovních míst v hornictví, což by vedlo k „větší sociální nerovnosti mezi členskými státy a většímu sociálnímu vyloučení“. Polsko tvrdí, že tyto politiky jsou v rozporu se smlouvami EU, neboť byly přijaty bez jednomyslné podpory Rady, v níž je zastoupeno 27 členských států EU, přestože mají významný dopad na energetickou bezpečnost zemí.
Polsko jako jediná členská země EU odmítlo podepsat Green Deal
Pro ty, kdo sledují polskou zahraniční politiku, žaloba není až tak překvapením. Polsko jako jediná členská země EU odmítla podepsat politiku Green Deal a vymezila se proti její realizaci v podobě legislativního balíčku Fit for 55. Před dvěma lety vláda ve Varšavě vyzvala k revizi a zrušení systému emisních povolenek, které mj. zásadně zdražují elektřinu. Od řady pravicových vlád, jež se nově ujaly moci v některých zemích EU (Řecko, Itálie, Švédsko, Španělsko), by se dala očekávat podpora polské žaloby. Ale zatím tomu tak není, přičemž politici zřejmě šetří síly na konfrontaci pro volby do Evropského parlamentu v červnu 2024.
Polské vlády, a to nejen současná jednobarevná, kterou představují politici národně konzervativní strany Právo a Spravedlnost, si od vstupu do Evropské unie 1. května 2004 (stejně jako ČR) dokázalo stále razantněji kolíkovat prostor pro své legitimní národní zájmy, zatímco české reprezentace se očividně spoléhaly (dosud) na to, že evropské centrální orgány samy rozhodnou, co je pro Česko a jeho občany nejlepší a česká politika se Bruselu s dominancí zájmů Německa stále pasivně podvoluje.
Nejvýraznější rozdíl mezi Polskem a Českem je v energetické politice. Poláci mají svou energetiku historicky postavenou na domácím uhlí, jež kryje 70 % energetických potřeb země. Na rozdíl od zcela pasivních vlád ČR si Poláci v Bruselu dojednali, že mohou používat uhlí až do roku 2049. Důsledně prohlašují, že s uhlím mohou postupně skončit jen tak, jak budou nabíhat nové jaderné zdroje. První z 6 velkých reaktorů o souhrnném výkonu až 9 GW, z nichž je polovina zasmluvněna s americkým Westinghousem a polovina s jihokorejským státním koncernem KHNP, chtějí Poláci zprovoznit už v roce 2033. K tomu urychlili veškerou legislativu a papírování, a to dosud s jádrem neměli žádné zkušenosti. Také plánují flotilu malých modulárních reaktorů. Na rozdíl od Čechů, jež chtějí zprovoznit jeden nový plánovaný reaktor v Dukovanech až v roce 2037, ale s uhlím může skoncovat vysoká cena emisních povolenek už v roce 2027! Vedle toho Varšava nabídla polským uhelným firmám, že za 18 miliard zlotých (asi 100 mld. Kč) vykoupí jejich elektrárny, aby stabilita a dostupná cena dodávek energie pro Poláky zůstaly zachovány. Současně Polsko buduje solární a větrné elektrárny, ale uvědomuje si jejich pozici jen jako doplňkových zdrojů.
Ovšem nic není tak markantní ve srovnání Česka a Polska, jako výstavba dálnic. Za posledních 10 let vybudovali Poláci 2800 km dálnic (Česko jen 142 km), přičemž nyní Polsko každoročně otvírá 280 km nových dálničních úseků, Česko jen 20.
Zřejmě nic nezastaví Poláky v realizaci plánu jednoho z největších letišť v Evropě i na světě mezi Varšavou a Lodží s kapacitou 40 milionů cestujících a po postavení třetí dráhy dokonce 60 milionu cestujících ročně. Provoz má být zahájen v roce 2028. Aby se naplnila ambice mít takový efektivní terminál, pak má každý Polák být schopen se na letiště dopravit z jakéhokoli koutu země do dvou hodin. K tomu mají zemi protknout sítě vysokorychlostních železnic, které nabídnout takové spojení i z hranice s Českem. Vznikne tak těžká konkurence pro pražské letiště Václava Havla, které snad letos obslouží 13 milionů cestujících, ale k němuž kromě městských autobusů po 30 desítkách let jalového žvanění a plánů nevede žádná železnice. Jak napsal deník E15, polská vláda plánuje do letiště investovat 8 miliard eur (asi 194 mld. Kč) a mít v něm 51% většinu.
Polské vlády 20 let efektivně budují kritickou infrastrukturu země a nyní začínají sklízet zasloužené plody těchto investic. Ještě v roce 2010 polské firmy investovaly nejméně ze zemí Visegrádské čtyřky (0,19 % HDP). V následujících letech docházelo k výraznému nárůstu investic do výzkumu a vývoje (0,91 % HDP v roce 2021), což může být jedním z faktorů růstu polské produktivity práce a hrubého domácího produktu (HDP) na obyvatele v poslední době. Polský HDP se podle analýzy Oxford Economics zvýšil v letošním prvním čtvrtletí o 11 % proti poslednímu předcovidovému kvartálu roku 2019. To je nejvíce v Evropě. Za stejné období propadlo Česko zhruba o 1 % HDP.
Polsko přijalo 2 miliony uprchlíků z Ukrajiny, přitom odmítá přerozdělovací kvóty
Kromě toho při vědomí svých tragických historických zkušeností a v konfrontaci s ruskou agresí proti sousední Ukrajině Polsko mohutně zbrojí a chce mít v EU největší a dobře vyzbrojenou pozemní armádu, a to včetně tanků nebo raketových systémů. Letos dá na obranu téměř 130 mld. PLZ (více než 650 mld. Kč). Jak napsal polský list Dziennik Gazeta Prawna, Polsko vydá na armádu kolem 4 % HDP, a bude tak v tomto ohledu lídrem mezi zeměmi NATO. V roce 2021 přitom Polsko na armádu vydalo 13 miliard zlotých. Polsko přijalo na 2 miliony válečných uprchlíků z Ukrajiny, přičemž tvrdě odmítá přerozdělovací kvóty z Bruselu či ideu poplatků za nepřijetí imigrantů.
Vláda strany Právo a Spravedlnost (PiS) je v EU na tapetě za svou reformu soudnictví a Brusel Varšavě blokuje unijní dotace. Varšava kromě zmíněné žaloby na klimatickou politiku si za terč své tvrdé kritiky vybírá hlavně Německo. Šest milionů Poláků vyvražděných nacisty ale vede Německo k velké zdrženlivosti vůči Polsku. Takže si šéf strany PiS Jaroslav Kaczyński dovolil obvinit vládu v Berlíně, že se se pokouší přeměnit Evropskou unii na „německou čtvrtou říši“. Loni v září J. Kaczyński vystoupil vůči Berlínu s požadavkem nových válečných reparací v hodnotě v přepočtu přes 30 bilionů českých korun, protože ty původní byly pod nátlakem Moskvy sníženy, aby nebyl devastován komunistický východoněmecký režim. Ve Varšavě nebudou nikdy zapomenuty německo-sovětský pakt Ribbentrop-Molotov, Osvětim a další vyhlazovací lágry, genocida polských elit v Katyni NKVD, ani zničení Varšavy německými nacisty za pasivního přihlížení sovětských divizí.
Národovecký a konzervativní kurs polské vlády se silnou katolickou tradicí země se odráží ve velmi tvrdé protipotratové politice (v podstatě úplný zákaz). Na druhé straně se polská vláda velmi znepokojuje nepříznivým demografickým trendem stárnutí populace. Jedním z kroků prorodinné politiky je zvýšení přídavků na dítě ze současných 500 na 800 zlotých (asi 4300 Kč), který bude od 1. ledna 2024 čerpat na 6,7 milionu polských dětí.
Polsko se svými mohutnými investicemi zadlužilo a státní dluh dosáhl 55 % HDP (průměr EU je 100% zadlužení vůči HDP). Zatímco strategie rozvoje Česka se snad teprve píší, Polsko je už realizovalo. Za co ale podle statistiků český státní dluh koncem letošního roku dosáhne 47,5 %, když nemáme ani nové zdroje energie, ani dobudovanou dálniční síť a ani kilometr vysokorychlostních železnic? Deficit jsme projedli. Omezujeme investice a zdaňujeme více korporace. Životní úroveň Čechů už klesá 7. čtvrtletí za sebou a sotva se to může změnit. Poslední dva kvartály je ekonomika v recesi s nevalnými vyhlídkami, přičemž cenová hladina v ČR je proti poslednímu čtvrtletí roku 2019 o 26 % vyšší.
Z Prahy je do Varšavy zřejmě příliš daleko, čeští politici si asi počkají, až Poláci za pár let zprovozní své vysokorychlostní železnice. Mezitím budou vládní týmy v Praze psát strategie, jak vše dobře pojede za 20 až 30 let. A koncová světla vlaku, který nám, Čechům, ujel, hrozí se stále více vzdalovat.
