Nový německý kancléř bude muset hospodařit na úkor klimatické politiky
V pozadí za Friedrichem Merzem (69 let) lze rozeznat kontakty s velkým byznysem. Tím, a svou výrazně pravicovou orientací, se liší od liberálně-středového politického kurzu někdejší kancléřky CDU Angely Merkelové. Proto lze očekávat důraz jasného kancléřského adepta na restart německé ekonomiky, a to na úkor klimatické politiky.
Aby byl Merzův ještě zřejmější distanc od jeho partajní konkurentky Merkelové, která ho dokonce na čas donutila opustit svět politiky, v Mnichově na konci volební kampaně své strany řekl: „Levice skončila. V Německu již není levicová většina a žádná levicová politika.“ Merz chce dělat politiku pro ty, kteří mají „všech pět pohromadě“, a ne „pro žádné zelené nebo levicové cvoky v tomto světě“. Kritizoval také četné demonstrace proti pravicovému extremismu, kterých se v posledních týdnech v desítkách měst účastnily statisíce lidí.
Konzervativní vůdce CDU Friedrich Merz má hodně jiné profesní zkušenosti, než jeho předchůdci z řad celoživotních profesionálních politiků. Zejména zelení aktivisté se bojí, že Merzova práce právníka a advokáta a člena správních orgánů nejvýznamnějších německých i světových firem způsobí jeho politickou náklonost zájmům velkého byznysu v neprospěch německé politiky dekarbonizace. Obecně se naopak má za to, že je to „správný muž pro správnou dobu“ (heslo na volebních billboardech CDU), když Německo je od roku 2017 ve velkém hospodářském sešupu, který se v letech 2023 a 2024 dokonce proměnil v recesi, která hrozí se zopakovat i letos.
Klima se má řešit inteligentně, ne ideologicky
Merz se stal šéfem CDU teprve v roce 2022. Předtím dvakrát prohrál proti kandidátům považovaným za zastánce liberálně-centristického přístupu, jenž byl jasným ideovým dědictvím po šestnáctiletém panování kancléřky Merkelové. Je považován za zřetelného stoupence tržních principů a omezování regulačních nástrojů. Během předvolební kampaně mj. prohlásil, že se mu nelíbí zaplevelení Německa lesem větrných elektráren, a vyjádřil naději, že by je jednou mohlo nahradit něco jiného. Merz opakovaně prohlásil, že lituje německého odchodu od jaderné energie, ale současně připustil, že návrat Německa k jádru je již nepravděpodobný.
Trval také na tom, že jeho nová vláda zruší zákon dosluhující levicové vlády Olafa Scholze, stanovující ostré zelené limity pro úspornou energetiku budov. Oficiální volební manifest CDU však zůstal neochvějný ohledně energetické transformace: „Budeme důsledně využívat obnovitelné energie, všechny.“ Jak Merz ve svém osobním zpravodaji začátkem roku 2025 zdůraznil, „stojíme za Pařížskou klimatickou dohodou a našimi ambiciózními klimatickými cíli“, ale dodal, že toho by mělo být dosaženo „inteligentními řešeními, nikoli ideologickými“.
Nejvíce pozornosti se soustředí na profesní minulost Friedricha Merze. Jeho šéfka a kancléřka CDU Angela Merkelová ho po nástupu do funkce v roce 2005 postupně vytlačovala z centra stranické politiky (Němci pro to mají výstižný výraz „wegbeisen“, vykousat pryč). Merz se tedy vydal na veleúspěšnou dráhu právníka a manažera. Nakonec se v roce 2009 úplně stáhl z politiky a soustředil se na svou práci v soukromém sektoru, kde mu jeho vazby na vládní stranu poskytly obchodovatelné aktivum. Kromě své pozice právního poradce pro několik velkých korporací Merz zasedal v představenstvu asi tuctu společností, včetně chemického koncernu BASF, výrobce léčiv Bayer AG, operátora akciového trhu Deutsche Börse, letecké společnosti Airbus, velkých bank HSBC a Commerzbank a pojišťovny AXA. Působil také jako předseda Atlantik-Brücke, lobbistické skupiny pracující na zlepšení přístupu německých společností na americký trh. V roce 2016 se stal předsedou dozorčí rady německé pobočky americké investiční společnosti BlackRock, což je největší světová společnost zabývající se správou aktiv v hodnotě 11,5 bilionu USD (například radí i ČNB).
Na otázku, jak zaměstnání pro BlackRock ovlivnilo jeho pohled na udržitelnost a opatření v oblasti klimatu po odchodu ze společnosti v roce 2020, Merz řekl, že americká investiční těžká váha byla „první, která se zabývala“ ekologickými a sociálními aspekty svého podnikání. Zatímco společnost hlasitě zastávala kritéria ESG (odpovědné environmentální a sociální správě společnosti) pro udržitelné investice, čelila kritice za to, že udržitelnost jen maskovala. Závazek BlackRock k udržitelným finančním praktikám v následujících letech postupně slábl, než společnost opustila skupinu Net Zero Asset Manager. To bylo v období masového odchodu finančních institucí USA ze sítí ESG po znovuzvolení prezidenta Donalda Trumpa. Skupinu opustily již všechny významné americké finanční instituce poté, co pro své investory nemohly zajistit lepší výnosy ze zelených projektů, než přinášejí standardní investice.
Merzovo úsilí získat znovu vedení ve straně se naplnilo, když dostal úkol převzít křesťanské demokraty po historicky nejhorším volebním výsledku v roce 2021. Merz dostál slibu, že v jasném náznaku skoncování s érou Angely Merkelové podpoří CDU v její obnově směrem ke konzervativnější linii. Ve svém programu hospodářské politiky Agenda 2030 z letošního ledna CDU vyzývá k pragmatickému rozvoji regulace EU způsobem, který klade důraz na konkurenceschopnost.
Začátkem roku 2025 Merz popudil představitele ocelářského průmyslu tím, že zpochybnil životaschopnost přesunu výrobních postupů od fosilního plynu k zelenému vodíku vyrobenému z obnovitelných zdrojů. Politikou „zelené oceli“ se nejvíce chlubil ministr hospodářství za Zelené Robert Habeck. Merz řekl, že zachytávání emisí CO₂ by možná nabídlo dostupnější alternativu, což zneklidnilo zástupce ocelářů, jaká vlastně má být vládní politika v kontextu připravovaných obřích soukromých investic i slíbených miliardových státních dotací.
Fiskální jestřáb ztrácí výšku
Friedrich Merz se do značné míry stylizuje jako fiskální jestřáb, který by dovolil pouze drobné změny německého národního limitu na nové půjčky, tedy narušení dluhové brzdy, aby usnadnil zvýšené výdaje na projekty ve věci klimatu. Připomeňme si, že právě CDU dala podnět k přezkoumání ústavním soudem rozhodnutí kabinetu Olafa Scholze z roku 2023 přesunout 60 miliard eur nevyčerpaných na řešení covidové pandemie na klimatická opatření. Soud to označil za nezákonné. Tato otázka byla vlastně klíčová pro svržení Scholzovy vlády. Kabinet se v listopadu 2024 rozpadl hlavně kvůli rozpočtovým sporům. Nicméně, v konfrontaci s německými ekonomickými problémy a nutností investic do zaostalé infrastruktury šéf CDU následně zmírnil svůj postoj ohledně většího zadlužení Německa.
Ve vedení EU se Merz dosud snažil zachovat stereotypní obraz německé fiskální disciplíny, loňskou Draghiho zprávu o posílení konkurenceschopnosti EU označil za dluhovou spirálu a slíbil, že udělá vše pro to, aby zabránil společným půjčkám sedmadvacítky. V Bruselu rostla frustrace ze Scholzovy koaliční vlády kvůli tomu, že Němci se při řadě příležitostí zcela pasivně zdržovali hlasování. Merz mluví s ohledem i na novou politiku administrativy prezidenta USA Donalda Trumpa o nutnosti společně koordinovaného postupu všech členských států EU.
Některé z postojů obhajovaných Merzovou CDU, jakou je např. snaha zvrátit zákaz výroby a prodeje nových vozů se spalovacími motory a zmírnění limitů emisí vozového parku ve spojení s pokutami, sice ještě asi nemají majoritní postoj v Evropské komisi. Ale Evropská lidová strana (EPP), nejsilnější frakce Evropského parlamentu, v níž je i členka CDU a šéfka EK Ursula von der Leyenová, stejně jako Merzova CDU, se jasně posunula po loňských volbách doprava, takže levicová většina v Bruselu přestala existovat. Nedávný poziční dokument, který EPP zveřejnila po schůzce pořádané německými konzervativci v Berlíně, naznačil, že chuť skupiny na opatření v oblasti klimatu skutečně opadla. EPP vyzvala k odstranění povinných cílů v oblasti obnovitelné energie, odložení mechanismu CBAM (tedy uhlíkového cla mj. na cement, hnojiva, ocel, hliník, vodík) a omezení byrokracie a nadměrné regulace.
Vzhledem k deklarovanému odhodlání uvolnit regulaci a klást větší důraz na ekonomiku se vznášejí otazníky nad řadou prvků klimatické politiky EU, jako jsou mj. emisní povolenky. Rostoucí zátěž, kterou hrozí přinést nové emisní povolenky ETS2 od roku 2027 na vytápění obydlí a na pohonné hmoty, vyhrocují téma sociální spravedlnosti, což bude jedna z klíčových otázek příští německé vlády. Budoucí kancléř tak nebude v Bruselu vnímán jako zásadní fanda zelené transformace a dekarbonizace, čímž Německo jako hospodářská velmoc číslo jedna bloku nepochybně ovlivní celkovou klimatickou politiku EU. I když CDU dosud odolávala výzvám ostatních vlád v čele s polským premiérem Donaldem Tuskem a také podobným postojem vlády ČR, aby EU odložila reformu systému EU pro obchodování s novými emisními povolenkami (ETS2), problémy německého hospodářství se logicky dostanou do čela německé politiky.
Je otázkou, co se stane s tvrdými požadavky F. Merze a jeho CDU na omezení imigrace a bezodkladné masivní deportace odmítnutých žadatelů o azyl. CDU se snažila tuto imigrační prioritu v předvolební kampani jaksi sebrat jako klíčovou tematiku anti-imigrační AfD. Po předchozím nezávazném hlasování o rezoluci proti imigraci, kdy blok CDU hlasoval společně s AfD, což bylo doma i ve světě vnímáno jako nepřímá spolupráce s krajně pravicovou AfD, už příslušný návrh zákona právě kvůli podpoře ze strany AfD v Bundestagu i pro odpor vlastních poslanců CDU neprošel.
Dosavadní německá domácí politika byla považována za stabilní „firewall“ proti spolupráci s krajní pravicí. Merz se staví jako odpůrce tohoto principu. Na straně druhé ale vyloučil povolební spolupráci s AfD. Současně vyvolal nespokojenost opravdu tvrdý rozsah antiimigračních návrhů CDU včetně zavedení v podstatě trvalé kontroly hranic. Ale skutečnost, že právě CDU nebyla s to takto aspoň legislativně vyřešit nejtíživější problém německé populace, ji zřejmě stálo několik procent hlasů.
Velká koalice možná nedovolí pravicovou otočku
Po volbách je tedy zřejmé, že unie CDU/CSU bude muset složit většinovou vládu zřejmě znovu v tzv. velké koalici jedině s levicovou SPD. Ve vládních funkcích ale už zřejmě nebude její dosavadní předseda Olaf Scholz. Takže Merzem deklarovaný konec levicové politiky v Německu až tak pravda nebude. To zavdává příčinu k oprávněným obavám, zda nově vznikající kabinet nedostane do vínku opět předčasný rozpad. Nemluvě o tom, kdyby CDU/CSU vedle SPD musela složit vládu ještě i se Zelenými.
Vedle imigrace bude v popředí zájmu nové vlády otázka bezpečnosti a ukončení ruské agrese na Ukrajině. Po jasně deklarovaném postoji USA ponechat bezpečnostní záležitosti na Evropanech samotných to znamená daleko více zbrojit a budovat desítky let zanedbávané armády. To je pro pacifisticky smýšlející Němce s ohledem na jejich minulost velmi ožehavé téma. Friedrich Merz se ale ještě loni na podzim holedbal, že by chtěl přispět k rychlejšímu ukončení války předáním německých balistických raket Taurus Ukrajině. To dříve Scholz odmítl.
Ovšem nesilnější odjištěný granát hrozí Merzově kabinetu v podobě kolabujícího německého průmyslu, včetně automobilového, jehož výroba za dobu před covidem nyní poklesla o 20 procent. Z toho se rekrutuje hrozba masové nezaměstnanosti. Se svým backgroundem zaměstnance a advokáta největších německých a světových korporací bude Friedrich Merz tomuto úkolu jako budoucí kancléř očividně rozumět nejlépe.
