Nouzový stav! No dobrá, ale pozor, aby si hoši nezvykli

Česko je opět v nouzovém stavu. Leckomu naskočí husí kůže.  Situace je výjimečná, takže bychom s kritikou tentokrát mohli být opatrnější. Nelze ale pominout, že není významu bez kontextu. A ten je teď u nás extra varující. Což se týká i nedávného „vypnutí“ tzv. dezinformačních webů.

Co je pravda, má asi určovat vláda. Foto: Pixabay, koláž: redakce

Nouzový stav by nás neměl děsit, kdybychom ho tu neměli řadu měsíců a nepůsobilo to dojmem: „už zase.“ Skoro by člověk až zapomněl, že pandemický zákon, vládní koalicí na sílu protlačený legislativním procesem, je snad ještě nebezpečnější. Protože na řadu měsíců zavádí možnosti řídit velkou část života prostými nařízeními, de facto bezdůvodně. Navíc s možnostmi drastických a přitom nesmyslných, za normálmích okolností neodůvodnitelných sankcí.

Řeči o tom, že se občanů nedotkne, jsou nefér. Vláda prostě získává nové pravomoci. Zaplaťpánbůh za loňský verdikt Nejvyššího soudu, podle něhož nelze relativně bezvýznamné trestné činy v době nouzového stavu posuzovat přísněji než mimo něj. Ovšem víme, jak to někdy bývá se soudní praxí.

Situace je opravdu výjimečná. Takže vezměme nouzový stav jako fakt. Jen si druhým dechem dejme pozor, na co všechno se používá, a hlavně, aby si politici na své mimořádné pravomoci nezvykli. Na moc si totiž mnoho lidí zvykne až bleskovou rychlostí.

Z podobného soudku je nedávné zablokování tzv. dezinformačních webů. Označit něco za dezinformaci je velice těžké, pokud to člověk chce udělat zodpovědně a férově. Na každou skutečnost se lze dívat z nespočtu pohledů. Aby něco bylo lží, je třeba v tom hledat úmysl. A vědomí dotyčného, že tomu, co říká, nevěří.

V době války, neomluvitelné a teď už i v mnohém zákeřné (útoky na civilní cíle, útok na jadernou elektrárnu, vyhrožování jaderný zbraněmi…) lze trošku přimhouřit oko. Ovšem vláda si už dříve usmyslela, že bude říkat, co je pravda a co ne. Že o tom bude rozhodovat skupina lidí ustanovená ve spolupráci dvou ministerstev, s právem trestat. Bez soudu.

A zase jsme u kontextu, protože to zavání nebezpečím, že tohle je nový trend. Můžete samozřejmě namítat, že je válka. Ano, ale v tom případě je na místě otázka, čemu to zablokování (provedené přes soukromé instituce) vlastně pomohlo? Snad mohlo ochránit pár lidí před infarktem, kdyby se na to napojili omylem. Snad může být projevem empatie vůči obětem (kéž by). Jestli ale ministr vnitra Rakušan ocenil tuto události na Twitteru zvoláním „Zásah!“, tak mi to připadá, jako kdyby se chlubil, že jsme ve vražedné válce trefili prázdnou králíkárnu.