Německo s novou vládou pojede ve starých kolejích
Kdyby neměli Vladimíra Putina a Donalda Trumpa, museli by si je v Evropě vymyslet, aby politici mohli zdůvodnit roztočení naprosto šíleného kolotoče nových biliónových dluhů. Tomuto kursu nyní překvapivě velí dosud rozpočtově odpovědné Německo, jež si chce půjčit na zaostalou infrastrukturu, pokračování boje proti oteplování planety a na zbrojení neuvěřitelný až bilion eur, tedy v přepočteném srovnání 11 současných státních rozpočtů ČR. Výsledek na sebe nenechal čekat: zdražilo splácení státních dluhů v podobě obligací řadě zemí světa včetně Česka.
V pátek 14. března oznámil kancléřský kandidát a šéf unie CDU/CSU Friedrich Merz, že dosáhl dohody na tom, že Německo 18. března dvoutřetinovou většinou v parlamentu fakticky zruší svou ústavní dluhovou brzdu. Bude moci přijmout 500 miliard eur nových dluhů, což odpovídá investici více než 6000 eur (150 090 Kč) na každého ze zhruba 83 milionů obyvatel Německa na posílení civilní obrany, dopravy, nemocnic, energetiky, vzdělávání, vědy, výzkumu a vývoje, sociální péče a digitalizace. Tím, že bude klasifikován jako zvláštní fond (Sondervermögen), bude vyňat z pravidel dluhové brzdy. Investice v rámci fondu mají dobu trvání 12 let. Na federální i spolkové úrovni budou mít centrální i spolkové vlády v průměru proti rozpočtu na dluh navíc další 42 miliardy eur ročně. V roce 2024 činily celkové výdaje spolkové vlády 465 miliard eur. Kvůli rozpadu vlády nemá Německo dosud schválen státní rozpočet na letošní rok. Ekvivalentem 500 miliard eur na dluh je 11,6 % německého HDP.
Deník Handelsblatt k tomu poznamenal, že epochální změnu německého hospodářství zařídí až fond pro zbrojení, jehož správci si budou smět půjčovat vlastně bez omezení. Výpůjčky sice budou limitovány do jednoho procenta HDP (v současnosti asi 44 miliard eur), ale vedle toho bude teoreticky k dispozici v podstatě neomezená částka v podobě zvláštního zbrojního fondu. Podle analytiků mohou i nové zbrojní výdaje Německa znovu postupně narůst až na 400 až 500 miliard eur. Jediný halt bude ochota finančních investorů takové zadlužení Německa dovolit. Evropská komise ovšem zadlužovací proces členských zemí předem schválila.
Přitom už minulý kabinet v Berlíně v reakci na ruský vpádu na Ukrajinu v únoru 2022 vytvořil mimorozpočtový fond 100 miliard eur na přezbrojení Bundeswehru, 80 miliard bylo již vyčerpáno. Tento dílčí dluh se má začít splácet od roku 2031. Peníze na to musí jít z federálního rozpočtu, tedy z daňových a dalších státních příjmů. Pořád je to ale zoufale málo, aby se zacelilo katastrofální čtyřleté řízení armády v rukou tehdejší ministryně obrany Ursuly von der Leyenové.
Hlasování před koncem je na hraně ústavnosti
Za Merzovým oznámením se ukrývá politická taškařice hraničící s ústavní legitimitou. Na zrušení dosud platného ústavního zákona o dluhové brzdě, kdy od konjunkturálních výkyvů očištěný schodek státního rozpočtu nemá přesahovat 0,35 procenta HDP, musí vítězná koalice konzervativní unie CDU/CSU a levicové SPD v parlamentu pochopitelně získat ústavní většinu. To je ovšem vyloučené v jeho novém složení, které vzešlo z předčasných voleb 23. února. Opoziční pravicová Alternativa pro Německo (AfD) a strana Levice v nich získaly blokační minoritu a daly jasně na vědomí, že ústavní dluhovou brzdu zrušit nedovolí. Takže Merz si nyní v dožívajícím složení Bundestagu došel pro podporu i levicové strany Zelených. Hlasování o novém zadlužení Německa se musí uskutečnit do 25. března, kdy bude ustavující zasedání nového Spolkového sněmu.
Německý ústavní soud odmítl stížnosti AfD a strany Levice, že takové hlasování v dožívajícím složení parlamentu je v rozporu s ústavou. Podle ústavních soudců končí pravomoci starého sněmu až svoláním nového. Svolání mimořádné schůze ve starém složení Bundestagu je sice podle soudců neobvyklé, nikoli ale bezprecedentní. V roce 1998 takto poslanci schválili účast vojáků Bundeswehru na misi v Kosovu. Ovšem tehdy šlo o nebezpečí z prodlení, teď jde „jen“ o jinou politickou většinu ve starém a novém složení parlamentu. Zde si německý ústavní soud proti své praxi poněkud protiřečí.
Přitom faktickým začátkem rozpadu vládnoucí koalice socialistů, Zelených a liberální FDP v listopadu 2024 bylo rozhodnutí ústavního soudu z listopadu 2023 nepřipustit narušení dluhové brzdy tím, že nedovolil 60 miliard eur nevyčerpaných na řešení covidové pandemie přesunout na pokračování dekarbonizační politiky.
Zelení dostanou více, než kolik měli dosud
V touze vládnout a mít na to obří rozpočet musel budoucí kancléř Merz ovšem dát straně Zelených, která je už nyní v opozici, vlastně to, co nezískala ani jako člen minulé vlády. Zelení zrušení ústavní dluhové brzdy v příštím týdnu podpoří, když místo desetiny z nových dluhů ve výši 500 miliard eur půjde na boj proti změně klimatu dvakrát tolik, tedy 100 miliard eur. Jinými slovy o 40 miliard více, než si Zelení s podporou koaliční SPD představovali na podzim 2023, kdy jim do jejich snění hodil vidle ústavní soud. Zelení si navíc u budoucí vládní koalice CDU/CSU a SPD prosadili, že nové dluhy budou financovat nové projekty prosazené zelenou lobby. Kromě obranných výdajů budou na přání Zelených z dluhové brzdy výslovně vyňaty i výdaje na civilní ochranu, kybernetickou bezpečnost a tajné služby. Zatímco není úplně jasné, zda všichni poslanci unie, SPD a Zelených v parlamentu dluhový program v úterý odsouhlasí. Další politické ústupky a zákulisní kšefty čekají Merze a jeho unii pro schválení nového dluhu v horní komoře Bundestagu, Spolkové radě, kde také nemá ústavní většinu a která hájí dílčí zájmy 16 spolkových zemí Německa. Z půlbilionového balíku na investice jim Merz již slíbil 100 miliard eur.
Před volbami 23. února Merz a jeho konzervativní kolegové přitom tvrdě častovali Zelené a jejich hlavní podporovatele obviněními, že svou ideologií zelené energetické tranzice zničili německou ekonomiku. Sám Merz ještě donedávna přísahal, že bude prosazovat politiku pro mainstream, tedy „ty, kteří myslí racionálně a mají všech pět pohromadě“, a ne pro „nějaké zelené a levicové šílence“. Generální sekretář CSU Martin Huber byl hojně v médiích citován se svým výrokem, že „zelení jsou model, který se již nevyrábí, je to nevyžádaný materiál“. Předpokládaný nový kabinet velké koalice v Berlíně sice povede opět politik CDU, ale program pravo-levé koalice dostane rudo-zelený odstín.
Hlavní politické směry nové vlády, na nichž se unie se socialisty dohodla, lze shrnout následovně: obrat v migraci, který Merz a CDU/CSU deklarovali jako naprostou nutnost, je nyní pouze podmíněný: navracení migrantů na hranice má probíhat v koordinaci s evropskými sousedy Německa, aniž se omezí sociální přerozdělovací politika. To bude katastrofou pro veřejné finance a také přitažlivé pro další chudé potenciální migranty.
Designovaný kancléř Merz platí za aktivního podporovatele Ukrajiny v její obraně před ruskou agresí. Opakovaně prohlašoval, že na rozdíl od končícího kancléře Scholze by chtěl Ukrajině dodat i obávané německé balistické střely Taurus. Také spolupředseda SPD Lars Klingbeil nyní řekl, že německý investiční balík a odstranění dluhové brzdy je „důležitým signálem pro Evropu, Ukrajinu, ale i ruského prezidenta Vladimira Putina a amerického prezidenta Donalda Trumpa“.
Merz podle komentátorů předních německých deníků popřel svůj volební program, který místo nových astronomických dluhů naopak sliboval omezení výdajů a strukturální reformy. Podle deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung (FAZ) tak šéf CDU ovšem učinil až po konzultaci s vlivnými ekonomy, kteří očekávají, že nové odstavení dluhové brzdy pomůže rozjet stagnující hospodářství. To ovšem neznamená, že zázračný plán automaticky rozjede zbrojní výrobu a vedle toho vytáhne z recese celou ekonomiku.
Němci zdražují výpůjčky všem, i Česku
První problém nastal už ve chvíli, kdy se o horentních půjčkách Německa teprve začalo mluvit. Stabilně nízké výnosy německých státních dluhopisů najednou vystřelily z 2,49 až na 2,93 %. Výnos za jeden den vzrostl více než kdykoli od sjednocení v roce 1990. Pro spolkovou pokladnu to znamená, že ročně na úrocích vydá o pět miliard eur (125 miliard korun) navíc, nepočítajíc úroky za nové půjčky. V současné době jsou k dispozici německé dluhopisy se splatností od 19. března 2025 do 15. srpna 2056 s kupony s procentuální sazbou až 6,5 procenta. Celkový objem dluhopisů Spolkové republiky činí 2,742 bilionu eur. V příštích pěti letech z toho bude splatných 1,278 bilionu eur.
Od Německa se odvozují výnosy dluhopisů ostatních nejen evropských zemí. Výnos desetiletého japonského dluhopisu poskočil až na 1,5 procenta, nejvýše od června 2009. Náklady půjčování narůstají také vládám v Austrálii, na Novém Zélandu nebo v USA. Výnosy italských dluhopisů v týdnu po oznámení německých plánů astronomických dluhů vyrostly z 3,62 na 3,98 procenta, ve francouzském případě to bylo z 3,23 na 3,56 procenta. V minulosti masivně nakupovala dluhopisy členů eurozóny Evropská centrální banka v jakémsi podivném pokusu o finanční perpetuum mobile. Přitom ECB by měla spíše úrokové sazby na podporu ekonomiky EU snižovat.
Česko si od ekonomického oživení svého nejvýznamnějšího obchodního partnera slibuje zásadní zvýšení německých zakázek v ČR, ale zatím bude muset evidovat jen negativa řešení na dluh. Jestliže Ministerstvo financí ČR očekávalo, že náklady na financování státního dluhu ve výši 3,6 bilionu korun budou v roce 2025 činit 100 miliard korun, německý dluhový impuls zdražení všech významných světových obligací by si mohl z napjatého a podle mnohých expertů již nyní nerealistického státního rozpočtu ČR letos vyžádat výdaje asi 15 miliard korun navíc. Tento vývoj se silně promítá také do zdražování zdrojů, jimiž banky kryjí hypotéky. Například sazba pětiletého korunového úrokového swapu stoupla ve středu minulý týden nejvýrazněji od loňského dubna.
Merz by mohl peníze sehnat i drastickým šetřením a ořezáváním výdajů sociálního státu. Jenže to by nesměl být výsledkem voleb odsouzen ke skládání vlády s jediným možným partnerem, levicovými sociální demokraty. „Žádné strukturální reformy tam nevidím,“ řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy hvězdný německý ekonom Wolfgang Münchau: „Peníze dál potečou hlavně do podpory starých odvětví. Vláda by mohla udělat spoustu nových věcí: škrtat daně, podpořit výrazně projekty umělé inteligence, datová centra, 6G mobilní síť, reformovat důchodový systém tak, aby byl udržitelný.“ To ale nejde, když spolujezdec Merze, levicová SPD na předním sedadle německého vládního vozu, má v moci ruční brzdu a je připravena kdykoli berlínskou vládní káru před pravicovým odbočením zastavit.
Podle ekonoma Friedricha Heinemanna se zadlužení Spolkové republiky za 10 let hrozí přiblížit 100 procentům HDP, tudíž i problémovým členům EU s více než 100% dluhem vůči HDP. Německo si zatím ještě s 62,4 % dluhů vede poměrně slušně, když celá eurozóna na tom s průměrem 88,2 % moc dobře není. S 500 miliardami na infrastrukturu a novými dluhy spolkových zemí se otevírá obrovské dluhové okno. Celkově by Německo mohlo dlouhodobě financovat ekonomiku na dluh 4 procenty ročního HDP. Pravidla EU přitom stanovují maximálně 3 % nového dluhu.
Bude se žít nad poměry
Názory, že rozložení investic na dluh na 12 let by poskytlo fiskální impuls okolo 2,4 procenta německého HDP, resp. 3,3 procenta německé vnitřní poptávky, jsou konfrontovány s řadou vážných výhrad. Německý nejvyšší kontrolní úřad Spolkový účetní dvůr podle týdeníku Der Spiegel varoval, že návrh s sebou nese makroekonomická a sociální rizika a může být pouze krátkodobým ústupkem pro naléhavé výzvy. Auditoři napsali, že „trvale financovat základní úkoly státu mimo skutečné příjmy znamená žít nad poměry“, což by se v konečném důsledku promítlo do placení vyšších úrokových sazeb, a tedy dalšího snížení flexibility hlavního rozpočtu.
Německé sdružení daňových poplatníků varovalo politické strany, aby neudělaly ze speciálního fondu „samoobslužný obchod“, jakmile budou „otevřena stavidla“ a budou k dispozici velké částky peněz. Šéf asociace Reiner Holznagel řekl, že existuje riziko, že v souvislosti se zvláštním fondem bude spuštěno mnoho zbytečných projektů, protože plány již nebudou podléhat přísnému finančnímu prověřování.
Příklady? Z 500miliardového fondu si jen spolkové železnice Deutsche Bundesbahn nárokují potřebné investice na obnovu a modernizaci za 140 miliard eur. V rámci pokračující německé Energiewende, která dosud stála 800 mld. EUR, se má asi za 30 mld. EUR dotací postavit v nových plynových elektrárnách výkon 20 GW, aby se jím mohlo konečně nahradit nenáviděné uhlí. Další úlevy zatíží příjmy rozpočtu: na podporu konkurenceschopnosti průmyslu se má cena elektřiny snížit o 5 centů za kWh (1,25 Kč), a také na polovinu cena za distribuci. Kromě dalších pobídek pro elektromobily a na podporu kriticky postiženého autoprůmyslu chce nová německá vláda udržet a rozvíjet tzv. strategická průmyslová odvětví a přilákat nová, např. polovodičový průmysl, výrobu baterií, vodíkové technologie nebo farmaceutický průmysl. Uvažuje se o maximálním využití potenciálu obnovitelných zdrojů energie.
Bez kotvy budeme za 4 roky tam, kde je Německo teď
Vzkaz pro další evropské země z německé politické a ekonomické praxe bude jasný: když už se ani Němci nedrží rozpočtové kázně, pojďme bárce jménem EU úplně utrhnout a odhodit kotvy pro další zadlužení. Česko má zadlužení vůči HDP podle Eurostatu jen 43,4 procenta. Pro novou vládu ČR, která vzejde z podzimních parlamentních voleb, se tak rýsuje ve zcela nových podmínkách EU alibistická možnost v každém ze svých čtyř let vládnutí přidat na výdajích na dluh na 400 miliard korun. Byli bychom tak koncem roku 2029 teprve na současné dluhové úrovni Německa. Proč bychom si kvůli obraně země a její svobody měli utahovat tvrdě opasky, když to můžeme přenést na dosud nenarozené generace českých občanů?
