Němci se utápějí v zelených dotacích a kompenzacích, a nejen oni
„Ti, kdo nedůvěřují tržnímu hospodářství a chtějí podniky a domácnosti jednostranně zavázat k určité technologii, se stále hlouběji zaplétají do dotací a sociálních kompenzačních mechanismů v důsledku své vlastní politiky. To je další způsob, jak masivně poškodit ekonomiku a zároveň veřejné rozpočty.“ Ačkoli tato kritika by mohla zaznít v řadě zemí EU včetně Česka, týká se Německa a pronesl ji šéf opozičních německých křesťanských demokratů CDU Friedrich Merz.
Merz podle zprávy týdeníku Focus takto reagoval na plán ministra hospodářství a ochrany klimatu za spoluvládní Zelené Roberta Habecka, který v oprávněných obavách z deindustrializace Německa chce do roku 2030 německému energeticky náročnému průmyslu garantovat cenu elektřiny do 6 eurocentů za kWh. To je podle současného směnného kursu asi 1,40 Kč/kWh a tato cena by měla motivačně platit pro 80 % dosavadní spotřeby elektřiny.
Habeck tento záměr sdělil na tiskové konferenci 22. května v Berlíně. Nepochybně jím navrhovaná cena elektřiny je pro český průmysl a domácnosti, platící i sedmkrát tolik, nesplnitelný sen. A situace je tak o to horší, že německé podniky získají vládní podporou obrovskou konkurenční výhodu nejen proti těm českým. Německý stát z daní doplatí rozdíl proti tržní ceně, která s rostoucí mírou dotovaných občasných zdrojů energie s nutnými zálohami nebude klesat, jak tvrdí zelená propaganda, ale naopak stoupat a podléhat panickým vlivům na trhu vinou zimních deficitů elektřiny. Spoluvládní sociální demokraté SPD kancléře Olafa Scholze jsou opatrně pro – samozřejmě pod tlakem souhlasících zaměstnavatelů i odborářů, kteří se bojí o pracovní místa. Kritičtější je už i další partner „semaforové“ vládní koalice, liberální svobodní demokraté FDP. Jejich šéf, ministr financí Christian Lindner, suše konstatoval, že v rozpočtu na to německý stát peníze nemá. Energetický expert FDP Michael Kruse obvinil Habecka z toho, že zavřením posledních jaderných elektráren zhoršil nabídku výhodných cen elektřiny na německém trhu.
Viceprezidentka Spolkové síťové agentury Barbie Kronelia Hallerová uvedla, že s ohledem na nastupující teplejší počasí zatím kapacita 4,2 GW posledních tří německých jaderných elektráren zavřených 15. dubna nechybí. Také klesající cena elektřiny je v tomto období proto normální. Jak podle německého zpravodajského portálu Tichy´s Einblick upozornila, nový test německé energetické sítě přijde od října. Pak by Němci podle ní potřebovali zase jaderné elektrárny. „Díky bohu, že nestojí ve Spolkové republice, jsou ve Francii a České republice,“ zdůraznila Hallerová. Připomněla, že po uvedení nové jaderné elektrárny do provozu ve Finsku klesly ceny elektřiny pro tamní spotřebitele o 75 %, přičemž v Německu se za poslední rok zdvojnásobily.
Němci se nyní chlubí, že prý s ohledem na rostoucí kapacitu solárních a větrných zdrojů nemusí Spolková síťová agentura uzavřít smlouvu s tolika rezervními elektrárnami, spojenými s velmi drahými kapacitními platbami. Místo kapacity 8,3 GW má jít jen o 4,6 GW. Za rezervní výkon jsou tyto zdroje totiž placeny, jako kdyby produkovaly stále, aby se jim takové služby vyplatilo poskytovat. Toto hrdé sdělení má ale podstatný háček: snížení rezervní kapacity se podařilo jen proto, že řada rezervních uhelných elektráren se vrátila do běžného provozu. Podle zpravodajství Tichy´s Eiblick je tak nyní německá produkce elektřiny téměř dvacetkrát emisně špinavější než v jaderné Francii. Tam se emituje 29 gramů CO₂ na kWh, kdežto v Německu 542 gramy. Hallerová kritizovala, že plánovaných 50 nových plynových elektráren, majících nahradit uhlí, zůstává jen na papíře a investoři se bez „stimulů“ do těchto projektů, také ovšem emitentů „skleníkových plynů“, nehrnou.
Podle ministra Habecka nová dotační podpora, kterou musí schválit parlament, je prý jakými „mostem“ na podporu průmyslu vyrábějícího např. chemické produkty, ocel, sklo či baterie apod., do doby, než prý zapůsobí rostoucí kapacita solárních a větrných zdrojů na pokles cen elektřiny. Problémem je, že takovéto „mosty“, jež prý překonají údolí špinavé emisní ekonomiky do světlých zelených zítřků, staví Němci za stamiliardy eur už 23 let. Dotuje se jak stavba tzv. obnovitelných zdrojů, tak jejich provoz, a vyplácejí se navíc kompenzace za dobu, kdy kvůli kanibalizujícímu přetlaku nadprodukce v jednom čase hrozí kolaps sítě. Současně ale musí fungovat paralelní emisní energetika, protože žádná efektivní úložiště energie pro zimní období neexistují.
Současnou energetickou krizi se vláda v Berlíně rozhodla vyřešit pro rok 2023 a až do dubna 2024 dotačním deštěm 300 miliard eur (7,2 bilionu korun) na subvencování cen elektřiny a plynu pro domácnosti a podniky a nijak nedbala na to, že podle pravidel EU je to nedovolená podpora ze strany státu. Do jara 2024 mají německé podniky a domácnosti zastropované ceny, které pro průmysl činí maximálně 13 eurocentů (3,1 Kč) za kWh do 70 % předchozí spotřeby. Nyní mají energeticky náročné složky průmyslu dostat do roku 2030 dodatečné dotace ceny elektřiny za 30 miliard eur (720 mld. korun). Pak už prý bude s 80% podílem solárů a větrníků na výrobě elektřiny (loni 46 %) v Německu podle Habecka hej.
většina politiků, nevyjímaje Zelené, ve své činnosti myslí zejména na své volební preference
Drtivá většina politiků, nevyjímaje německé Zelené, ovšem ve své činnosti myslí zejména na své volební preference a touhu po znovuzvolení do mocenských pozic. A ty v případě Roberta Habecka prudce propadly. Každý volič totiž rychle přehodnotí jakékoli přijímané ideály, když se mu sáhne na peněženku. A do nich zavál i v bohatém Německu velký průvan. Podle Habecka mají být německé domácnosti už od roku 2024 vytápěny ze dvou třetin bezemisně, tedy hlavně tepelnými čerpadly na elektřinu. Ovšem dosud polovinu domácností v Německu zahřívá zemní plyn (nyní z LNG importovaného ze zámoří) a další čtvrtinu dokonce fujtajblová topná nafta.
Navíc na Němce dopadají také schválené normy ekologického bydlení, jež do roku 2033 mají zásadně omezit emise z bydlení pod ne ještě zcela konkretizovanými sankcemi, ovšem včetně nových poplatků za emisní paliva od roku 2027. Řada Němců se svými staršími domy najednou zjistila, že s novými energetickými normami je jejich nemovitost fakticky bezcenná, tedy neprodejná, dokud do zateplení, výměny oken, dveří a instalace nových otopných systémů v průměru neinvestují 100 000 eur (2,4 milionu korun). A to německé většinově zelené voliče najednou bolí a vztek padá na politiky.
Poslední kapkou na sražení Habecka z piedestalu nejoblíbenějšího německého politika s ambicemi na budoucího kancléře byla aféra jeho klíčového spolupracovníka, státního tajemníka (náměstka) jeho ministerstva Patricka Graichena, který si z úřadu dělal rodinný podnik. Přes tvrdý odpor Habecka musel jeho chráněnec Graichen v minulých dnech na klíčový post rezignovat, protože přiděloval další lukrativní posty ve vládních institucích jen např. za to, že mu byl někdo svědkem na svatbě. Ovšem na ministerstvu zůstává v pozici státního tajemníka jeho švagr Michael Kellner. Všechny pak spojují léta strávená v neziskovkách v čele s nejvlivnějším zeleným think-tankem Agora Energiewende (založeným v roce 2013) a Öko-Institutem, které v podstatě ve svých dokumentech doslova formulovaly současnou zelenou politiku vlády v Berlíně, jejímž cílem už tehdy byla uhlíková neutralita. V jejich čele stála řada osobností, které se po vstupu Zelených do vládní koalice doslova nalily do pozic vlivných a skvěle placených ministerských náměstků a ředitelů odborů na klíčových ministerstvech hospodářství, životního prostředí a zahraničí, jež drží v rukou strana Zelených.
Přízeň voličstva je stejně jako v případě fotbalových hvězd vrtkavá, a tak zelený ministr Robert Habeck se z prvního místa oblíbenosti ocitl mimo první desítku a jeho strana z někdejšího 26% volebního úspěchu se blíží v průzkumech polovině. Podle průzkumu sociologického institutu Allensbach se vůči Habeckovi vymezuje v hodnocení všech členů vlády kriticky více než polovina dotázaných Němců.
Nicméně v České republice se německý příklad průniku zeleného světa neziskovek a lobbistů s vládními strukturami stává realitou zřejmě vhodnou k následování. Martin Sedlák, jeden z nejvlivnějších lobbistů za soláry, bateriová úložiště, tepelná čerpadla a další nástroje k vytlačení stabilních energetických zdrojů ve prospěch těch velmi neefektivních, zato vysoce dotovaných občasných a nespolehlivých zdrojů, se stal hrdým dvojím poradcem. Je to patrné z jeho komunikace na sociální síti LinkedIn. A radí jak ministru práce a sociálních věcí Marianu Jurečkovi, tak ministru životního prostředí Petru Hladíkovi.
klíčové resorty ČR pod vládou lidovců jako nejlevicovější strany vládní koalice se dostávají pod zásadní lobbistický tlak
Oba jsou politiky KDU-ČSL a potvrzuje se tak, že oba klíčové resorty pod vládou lidovců jako nejzelenější, a tedy i nejlevicovější strany vládní koalice premiéra Petra Fialy, se dostávají pod zásadní lobbistický tlak. Ministr Hladík za doprovodu Sedláka po vyhlášeném vládním krácení dotací ve prospěch sanace státního rozpočtu v médiích prohlašuje, že dotace pro solárníky nadále budou, vždyť stát zdroje inkasuje z prodeje emisních povolenek. Ty ovšem platí spotřebitelé v ceně elektřiny a dalších produktů těžkého průmyslu s jasnou vizí jejich dramatického rozšíření na dopravu i bydlení. Také na ministerstvu průmyslu a obchodu je patrný aktivistický vliv skupiny Frank Bold, založené původně pod daleko transparentnějším názvem Ekologický právní servis.
Mezitím ministerstvo životního prostředí hasí požáry vzniklé z faktu, že na tok miliardových dotací státu ve prospěch zejména solárních technologie se očividně, jako vždy, podobným mechanismem napojili podvodníci. Kauza solární firmy Malina Group, která se rychle zrodila z podhoubí dotačního boomu v roce 2021 a má silné znaky pyramidového podvodu, za sebou nechala v insolvenci 1,5 miliardy korun od tisíce zřejmě podvedených zákazníků, kteří o své peníze asi zcela přijdou. Další solární firma REMA PV Systém padla nedávno v Ostravě. Měla zajistit zpětný odběr a recyklaci solárních panelů pro více než 3000 klientů. Česká vláda se očividně nezvládnutého živelného vývoje polekala, a tak se má v solárních kauzách daleko více aktivizovat Česká obchodní inspekce. Státní fond životního prostředí pod Hladíkovým ministerstvem slibuje lidem v těžkostech, že jim prodlouží lhůty na získání dotace s tím, že se na fond mají obrátit se svými problémy.
Nakonec můžeme parafrázovat slova šéfa německé opoziční CDU Friedricha Merze: Kdo chce opravovat svobodnou tržní ekonomiku ideologickými nástroji, nakonec se utopí v bezedném mechanismu dotací a nutných, nesmírně drahých a nefunkčních sociálních kompenzací. Čechům přece nemusí nikdo na základě trpkých zkušeností z minulého režimu vykládat, že stále větší míra přerozdělování vede nakonec jen k distribuci prohlubujícího se nedostatku a chudoby. Lidovečtí ministři v opratích solárních lobbistů si to očividně nepamatují.
