Na důchod se dá šetřit nebo se zadlužit
Na důchod by lidé měli mít naspořeno alespoň 2 miliony korun, říká Monika Hrubá, manažerka zákaznické zkušenosti České spořitelny. Touto částkou však disponují sotva 4 procenta obyvatel, ukázal průzkum téže banky.
Se spořením na důchod to u nás opravdu nevypadá růžově. Na 2 miliony by se muselo šetřit zhruba 16 700,- Kč měsíčně po dobu 10 let. To je přibližně doba, po kterou zatím u nás spoří většina investorů do penzijních fondů. Ukazuje se, že „začátečníci“ vstupují do doplňkového penzijního spoření až poté, co si zajistí vlastní bydlení a děti opustí základní školu, tedy zhruba 20 let před důchodovým věkem. Tak, řekněme, 8400 korun měsíčně. Při aktuálním mediánu mezd 34 741 Kč podle Českého statistického úřadu to dělá něco více než čtvrtinu hrubé mzdy. Z čistého příjmu už by to mohlo být zhruba 35 procent. Zbývalo by odhadem 14 500 Kč měsíčně z čistého příjmu, což dnes stačí sotva na nájem. Podle ČSÚ má 80 % zaměstnanců hrubý příjem mezi mezi 18 601 Kč a 65 512 korunami. Vypočítaná měsíční úložka na důchod by se tedy u těchto lidí pohybovala mezi 55 % a 27 % čistého příjmu, pokud u té spodní hladiny jsme uvažovali prakticky o nulové daňové povinnosti. Lidem v horní hranici by, pro zajímavost, zbývalo odhadem 24 000 Kč měsíčně čistého po uložení 8400 Kč na důchod, k veškerému dalšímu zabezpečení. Takže tudy asi cesta nevede.
Mnoho lidí se snaží ukládat peníze stranou do dlouhodobé rezervy, ale bohužel většina z nich v současnosti nemá naspořeno dostatečné množství. Statistiky ukazují, že 36 procent Čechů, kteří si vytvářejí dlouhodobou rezervu, má naspořeno méně než 100 tisíc korun a 18 procent dokonce méně než 50 tisíc korun. To je velmi nedostačující částka, pokud chceme mít dostatečnou rezervu na překlenutí delší doby bez příjmů nebo na větší investice, jako je například koupě nemovitosti. A to ještě nejsme v důchodu.
Doplňkové penzijní spoření, známé také jako DPS, je jednou z možností, jak si lidé mohou zajistit finanční prostředky na stáří. Bohužel, jen 10 procent střadatelů ve 3. pilíři, tedy v rámci DPS, si spoří částku vyšší než 1000 korun měsíčně (od příštího roku se zvýší na 1700 korun). Je to trochu divné, když vezmeme v úvahu, že v případě stavebního spoření jsou lidé obvykle schopni spořit 2000 korun měsíčně.
Jen zhruba 1 procento střadatelů využívá daňové výhody spojené s maximální výší spoření, které je aktuálně 3000 korun měsíčně (od příštího roku 5700 korun měsíčně). Pouze tito střadatelé mohou při výplatě počítat s anuitou přesahující 1 milion korun ročně, což je částka, kterou si mohou nechat vyplácet jako rentu, nebo ji využít pro vylepšení předčasného důchodu. Avšak je potřeba mít naspořeno alespoň několik set tisíc korun ročně.
Je také statisticky zjištěno, že průměrný věk klientů při vstupu do doplňkového penzijního spoření stoupá. Například průměrný věk při uzavření smluv v rámci finanční poradenské skupiny Partners činí 40,3 roku. Klienti poté v průměru odejdou z doplňkového penzijního spoření s částkou kolem 80 000 korun. Je možné, že se jedná o důchodce ve věku 70+ po ukončení desetiletého cyklu.
Ale nezavrhujme DPS. Výnosy DPS za posledních 7 let se pohybují mezi -0,15 % a 5,91 % ročně. To znamená, že výkonnost DPS byla proměnlivá a v jednotlivých letech se mohla dost lišit. Je třeba mít na paměti, že výkonnost investic závisí na vývoji finančních trhů a ekonomické situaci. DPS je investiční produkt s horizontem desítek let. Ta budou vždy obsahovat léta tučná i hubená. Dlouhodobě se zatím ukazuje, soudě ze zahraničních zkušeností, protože v ČR tak dlouhý horizont ještě nemáme, že celkový výnos bývá kladný nominálně i reálně. U nás situaci zkomplikovala státní regulace, která zprvu zakazovala penzijním fondům rizikové investice. V letech téměř nulových až záporných úrokových sazeb (v případě ČNB od roku 2009 až 2020, kdy se sazby pohybovaly od 0,1 do 0,75 %) také kupony státních obligací měly minimální výnosy. Pročež v roce 2022 vypukla inflace, loni 15,2 procenta, která 21 penzijních fondů, přešupačených do fondů DPS, poslala nominálně do ztráty. Reálně, po započtení inflace, byly výnosy záporné u všech. Původní fondy penzijního připojištění (PP) nesmějí vykázat ztráty ze zákona. Ale reálně ani u nich nedocházelo ke zhodnocení. Výhodou DPS je širší výběr investice: od konzervativní až po rizikové, která klienta pošle do fondu, jenž např. spekuluje s akciemi. Ve všech třech případech se může výnosnost investice za několik let obrátit nahoru i dolů.
minulé výnosy nezaručují budoucí výkonnost, a to plus- i mínus
Proto je nutné při rozhodování o tom, zda se vyplatí ukládat peníze do DPS, zvážit i další alternativy a možnosti investování. Existují i jiné finanční produkty, jako jsou akcie, investiční fondy nebo nemovitosti, které mohou nabízet vyšší výnosy. Nicméně, s vyššími výnosy přicházejí i vyšší rizika. V minulosti byly výnosy DPS proměnlivé a mohly se pohybovat od záporných hodnot až po pozitivní výnosy kolem 5 až 6 % ročně. Je však třeba zdůraznit, že minulé výnosy nezaručují budoucí výkonnost, a to opět plus- i mínus.
DPS může být výhodné pro ty, kteří preferují jistotu a stabilní výnosy, i když nižší. Je to také vhodné pro ty, kteří nechtějí příliš riskovat a preferují dlouhodobé spoření s nějakou formou státní podpory.
Ta by mohla vypadat i jinak, než zvyšování daní zvaných pojištění. Osoba, která již pobírá důchod, by neměla být oprávněna uzavírat nové smlouvy o doplňkovém penzijním spoření. Nicméně, pokud osoba pokračuje ve spoření, které začala před odchodem do důchodu, měla by stále mít nárok na státní podporu. Předpokládejme, že maximální státní příspěvek získávají především střadatelé s vyšším příjmem než je průměrná mzda a kterým přispívá i zaměstnavatel. Bylo by schůdné tento trend zapojení zaměstnavatelů zakotvit zákonem jako povinný minimální příspěvek od zaměstnavatele, samozřejmě by se firmám odečítal od daňového základu a od pojistného. Již dlouhou řadu let příspěvky zaměstnavatelů převyšují příspěvky jejich zaměstnanců. Bylo by to tedy opatření nezpochybňované žádnou ze zúčastněných stran.
Lidé, vystrašení vývojem finančních trhů, prchají do reálných aktiv
Lidé, poučení (nebo vystrašení) vývojem finančních trhů posledních 10 let, investují, mají-li co, do reálných aktiv, typicky zlata a nemovitostí. V tom druhém případě i na dluh, respektive na hypotéku. Čímž se sice zadlužují, ale se splácením jim pomůže nájemník a poté, co pan domácí odejde do důchodu, zůstane mu nemovitost za několik (nejen dva) milionů korun. Nebo pravidelná „renta“, tedy příjem z nájemného. Pokud ovšem do toho projektu nevstoupí nějaká komise, ať už česká, evropská nebo globální, která nemovitost znehodnotí. Takže také „jistota“ odsud posud.
Český investor Vladimír Brůna na serveru hlidacipes.org zveřejnil svůj návrh důchodové strategie. Zkráceně: vlastní bydlení a na pronajímání alespoň ještě jeden byt, byť i jen garsonku, a někde pod polštářem stříbrné mince. Ty jsou vhodné na postupnou směnu. Stejně jako kousek zlata.
Smysl pak dává také nějakou dobu pracovat na Západě, ale i zde začínají být systémy napjaté. Každopádně za osm let práce v Anglii dnes dostane člověk tak vysoký důchod, jako u nás za celý produktivní život. Jednou z nejdůležitějších okolností na stáří jsou potomci a to, jaký si k rodičům vybudovali vztah, říká Brůna.
Někomu to může znít jako cynismus, jinému jako zdrcující upřímnost. Brůna ale dodává: „Ke slušnému životu nejsou třeba desítky milionů, ale stačí včas dávat stranou i po malých částkách. Pokora, rozvaha, vůle. A hlavně nevěřit, že cesta ke zbohatnutí je snadná, že někomu strčím svých pár úspor a on mi za rok vydělá pohádkové bohatství. Peníze samy o sobě nejsou štěstí. Málokoho přivedla velká výhra v loterii ke spokojenému životu.“
Na tom jistě něco je. Ale málokoho taková „výhra“ v životě znepokojila tak, jako očekávaná výše jeho důchodu.
