Macronův hazard s důchodovou reformou
Minulé pondělí schválila francouzská vláda zákon o důchodové reformě. Národní shromáždění o něm ale nehlasovalo. Místo toho se vláda uchýlila k ústavnímu postupu , který jí umožňuje schvalovat legislativu bez hlasování, pokud není do 24 hodin předložen návrh na vyslovení nedůvěry a schválen většinou poslanců.
Byly odhlasovány dva návrhy na vyslovení nedůvěry, které shromáždění zamítlo. Ve středu poskytl prezident Macron televizní rozhovor. Uznal legitimitu pokojných demonstrací proti reformě a parlamentní opozici vůči ní. Pokračoval však v potvrzování legitimity přijatého postupu.
Macron tvrdí, že i po reformách zůstane francouzský důchodový systém jedním z nejštědřejších v Evropě
Jak potvrdil, očekává, že jakmile Ústavní rada rozhodne o některých procedurálních otázkách, vstoupí reforma v platnost během roku, jak bylo původně plánováno. Kromě toho poznamenal, že i po reformě – která postupně zvyšuje zákonný minimální důchodový věk z 62 na 64 let a minimální počet anuit potřebných pro získání plného důchodu ze 41 na 43 – bude francouzský důchodový systém stále patřit mezi nejvelkorysejší v Evropě.
Obtížný proces
Navzdory Macronovu záměru přistupovat k tomuto problému jako k „byznysu“, boj o důchodovou reformu nekončí. Prezident je tak nyní politicky slabší.
Pondělnímu zúčtování v Národním shromáždění předcházelo několik týdnů vzrušených parlamentních debat a rozsáhlé mobilizace proti reformě. V parlamentu, kde má premiérka Elisabeth Borneová podporu pouze několika poslanců, se vláda a opozice uchýlily ke všem možným parlamentním taktikám, aby dosáhly svého.
Průzkumy uvádějí, že 60 až 70 % voličů je proti reformě. Podobné procento považovalo Macronův televizní rozhovor za „nepřesvědčivý“. Macronova osobní popularita nadále klesala a nyní je na 28 %. Jeden ze dvou návrhů na vyslovení nedůvěry porazil pouze o 9 hlasů. Což bylo v rozporu s očekáváním, že by dosáhl na mnohem větší rozpětí. Ve čtvrtek se Francií opět přehnaly stávky a demonstrace.
Stažení reformy by nyní ochromilo Macronovu autoritu na zbytek funkčního období
Ve skutečnosti je Macronovo rozhodnutí odolat tlaku pravděpodobně méně volbou a více politickou nutností. Poté, co do reformy tolik investoval, by její stažení ochromilo jeho autoritu na zbytek funkčního období. Rozpuštění Národního shromáždění by mu parlamentní většinu také nepřineslo. Referendum o návrhu zákona by pak pravděpodobně znamenalo porážku. A výměna premiéra nebo přeskupení vlády bez rozšíření její parlamentní základny – nyní obtížnější než kdy jindy – by toho mnoho nezměnilo.
Pomalý postup Le Penové
Proti reformě vystupovala zejména radikálně levicová koalice Nupes, která vedla protesty po boku odborů. Naproti tomu radikálně pravicové sdružení Rassemblement National (RN), ačkoli formálně podporovalo demonstrace a kritizovalo reformu, se pečlivě snažilo, aby nebylo příliš politicky exponované. Zdá se, že taktika RN se vyplatila – prozatím. Nedávný průzkum zaznamenal mírný nárůst (+3,3 %) podílu hlasů, zatímco podíly všech ostatních hlavních politických sil vykazují mírný pokles.
Tím, že se vyhnulo přímému odsouzení reforem, podpořilo svůj obraz „vládní strany“. Marine Le Pen (do konce minulého roku prezidentka sdružení, neúspěšná prezidentská kandidátka, nyní šéfka poslaneckého klubu – poznámka redakce) sleduje tuto komunikační strategii několik let. A od posledních voleb se vrátila k bezprecedentnímu počtu 89 poslanců, takže ji zintenzivnila. Le Penová zároveň na širokém odporu proti Macronově reformě vydělala. Například se zavázala, že pokud se stane prezidentkou, jednoduše ji zruší .
Debakl umírněné pravice
Ještě důležitější je, že spory o důchodovou reformu pomohly Le Penové získat půdu pod nohama v jejím dlouhodobém boji s umírněnou pravicí.
Velká pozornost se v debatě o reformě soustředila na umírněnou pravici Les Républicains (LR). Po neuspokojivém výsledku (4 %) v prezidentských volbách se zdálo, že prokázala odolnost tím, že v parlamentních volbách o dva měsíce později získala 11,3 % a 64 křesel. Tento výsledek dal LR potenciálně rozhodující roli v novém parlamentu. S vládou postrádající většinu – a čelící dvěma odhodlaným radikálním opozicím napravo a nalevo – by mohla tuto většinu poskytnout a výměnou hodně získat.
Les Républicains odmítla vstoupit do formální vládní koalice. V otázce důchodové reformy však vedení strany opakovaně vyjádřila podporu klíčovým částem legislativy. Nový vůdce strany Eric Ciotti, zvolený loni v prosinci, tento postoj zopakoval. Mnozí se tak domnívali, že je možné, že reformní zákon většinu v Národním shromáždění najde.
Střety pomohly Le Penové získat půdu pod nohama v dlouhodobém boji s umírněnou pravicí
Přesto několik poslanců z Les Républicains zaváhalo. To byl zásadní faktor, který přiměl vládu, aby se vyhnula parlamentnímu hlasování. Ani při hlasování o nedůvěře vedení strany nedokázalo ukáznit své poslance. Poražení kandidáti na vedení včetně Auréliena Pradiera využili nesouhlas s reformou jako příležitost ke zvýšení svého vlivu. A Le Penová – prostřednictvím prezidenta své strany Jordana Bardelly – slíbila každému poslanci republikánů, který návrh na vyslovení nedůvěry podpoří, že pokud prezident vyhlásí předčasné volby, RN nebude kandidovat s vlastním kandidátem v jeho okrese. De facto je tak ujišťovala, že budou znovu zvoleni.
Ačkoli tedy Ciotti veřejně prohlásil, že LR nepodpoří žádný návrh na vyslovení nedůvěry, devatenáct jeho poslanců řeklo ano. Jejich zběhnutí mělo tři důsledky. Za prvé, jejich hlas byl rozhodující pro přeměnu početního vítězství vlády Élisabeth Borneové v politickou porážku. Za druhé, strana je nyní v hluboké krizi. A konečně, ošuntělý cordon sanitaire (sanitární kordon) rozdělující umírněnou a radikální pravici se téměř rozpustil.
Vysoké sázky
Další fáze tohoto politického boje bude pravděpodobně přesahovat otázku důchodové reformy a bude zahrnovat Macronovu demokratickou legitimitu. V době, kdy je německá vláda paralyzována vnitřním vetem, pracuje evropská radikální pravice v koalici s Evropskou lidovou stranou na programu zpomalení integrace do EU; a antiintegrační síly nevykazují žádné známky slábnutí. Pokud šampion EU Macron prohraje svůj hazard, následky se pravděpodobně projeví i za hranicemi Francie.
Text byl původně publikován na stránkách The Loop, https://theloop.ecpr.eu, pod licencí Creative Commons. Kromě překladu, úpravy slovosledu a dvou vysvětlivek v závorkách text nebyl nijak upraven.
