Lidé nad 50 let mají problém najít práci. I dnes!
Lidé nad 50 let mají problém sehnat práci. Napsaly to Novinky.cz a na svém Twitteru to akcentoval odborářský boss Josef Středula. Pár dnů před tím ale zveřejnil i graf, ze kterého vyplývá, že také mladí na tom nejsou nejlépe. Existuje vůbec řešení?
Ilustrační foto, Photo by Guilherme Cunha on Unsplash
Co by člověk čekal od odboráře, než že bude ukazovat na nezaměstnanost. Nicméně mu nelze upřít, že vytáhl problém poměrně ožehavý. Že v dnešní době, kdy si firmy zoufají nad nedostatkem pracovních sil, bude tolik lidí nad 50 let hledat práci, je na pováženou.
Jde o jev dlouhodobý, dlouhodobě se o něm mluví a nijak se neřeší. Je taky otázkou, co může stát dělat. Na druhé straně, podobné problémy mají i mladí lidé. Takže by to mohlo svádět k domněnce, že jde vlastně o normální Gaussovu křivku. Že největší zaměstnanost je uprostřed produktivního věku. Zatímco na začátku je nižší tak, jak lidé od práce postupně přicházejí, a nakonci tak, jak už se blíží odchodu.
To je ale nesmysl, protože člověk po padesátce, ale třeba i před šedesátkou má do důchodu ještě docela daleko. Příčiny na obou koncích spektra se také liší. V době vyšších nezaměstnaností ale hlavně v regionech, kde práce není ani dnes, se člověku bez zkušeností prostě hledá špatně. Vzdělávání to moc neřeší. Česko má dost středních i vysokých škol, přičemž už před časem nás mnozí varovali, že například ve Francii nastupují vysokoškoláci běžně i k pokladnám do supermarketů.
Problémem se tak jeví spíše struktura školství. Respektive zájem o typy studia. Vzpomínám si na vzdělávací projekt pro základní školy, původně určený pro učňovské obory. Příslušné ministerstvo jej ale narychlo rozšířilo i na školy základní. Když jsme se pokusili dostat do portfolia aspoň jeden učňák, reakce ředitelů byly fatálně depresivní. Jeden z nich mi řekl: „Já mám problém, aby vůbec do té školy přišli. Aspoň občas. Kdybych po nich chtěl ještě zapojení do projektu, tak už nepřijdou vůbec.“
Přitom o vyučené dělníky je zájem, o řemeslnících nemluvě. Ale mladým se asi nechce makat. Mohu-li soudit z poznatků vysokoškolských pedagogů, pak velká část z nich po škole očekává nástup do zaměstnání za 50 až 60 tisíc hrubého, s šesti týdny dovolené a omezenou pracovní dobou.
Bylo by ale laciné ty lidi odsoudit. Honba za vyšším výdělkem, oddanost korporaci nebo podnikání, na odiv vystavovaný workoholismus a podobné jevy stojí za spoustou zdravotních potíží, dětskou deprivací apod. Jen je třeba se k tomu klidnému zaměstnání nejdřív prokvalifikovat. Stát se sice snaží v posledních letech chovat jak pečující matka, ovšem platíme za to enormním růstem dluhu.
Horší je to s nabídkou práce u starších lidí. Zřejmě se naplnila vize, která na mě houkla už někdy v 90. letech. A sice, že současná společnost požaduje hlavně výkon. Kvalita a odbornost jsou až na dalších místech. Vyčítat dnešním padesátníkům, že neovládají moderní technologie, neumí jazyky a špatně se učí, má smysl jen v některých oborech. V jiných je to úplně mimo.
současná společnost požaduje hlavně výkon, odbornost a zkušenosti jsou až za ní
A tak, zatímco v klasických teoriích osobních financí lidé po padesátce dosahují nejvyšších příjmů i úspor, v reálu mnozí řeší existenční problémy. Nejen u nás! Tento problém znají všichni napříč vyspělým světem. Tedy, skoro všichni. Severské země jsou na tom podle Eurostatu o poznání lépe, stejně jako Švýcarsko či Německo. Na Islandu tento problém neznají vůbec, ale to je přece jen atypická země.
Co s tím? Dnes už jsou starší ročníky zvýhodněné na Úřadu práce a padají návrhy na zvýhodnění zaměstnavatelů, kteří je přijmou. Jenže ona ta pozitivní diskriminace má v sobě vždycky spoustu zádrhelů. Protože vždycky někoho znevýhodňuje.
Ani na opakované vzdělávání bych moc nesázel. Spíš v tom bude nastavení celé společnosti, s děsivým kultem mládí. Tohle změnit ale nejde ze dne na den. Rozhodně má smysl o tom otevřít diskusi.
