Kryptoměny: Natrhne nám Indie sáčko?
Indická centrální banka představí v příštím finančním roce vlastní digitální měnu. Jde o první z bank zahrnujících obrovský ekonomický prostor a operujících v demokracii, která vystřelila pevný horizont. Nebývalo zvykem, že tak velká inovace přichází ze země, kde velká část lidí žije v chudobě.
Historie kryptoměn sahá zhruba do let 2008 až 2009. Samozřejmě šlo o Bitcoin. Vedlo se kolem toho hodně řečí o svobodě a nízkých transakčních nákladech. Dnes se ale ukazuje, že jde spíš o investiční aktivum než o platební prostředek. Také o ideální měnu k převodům aktiv z trestné činnosti.
Například Bitcoinem sice můžete zaplatit v řadě obchodů. Dokonce si ho i koupit v bankomatu za hotovost. Ovšem jeho kurz je tak volatilní, létající o desítky procent oběma směry, že se k běžnému nakupování prostě nehodí. Jednoduše vám jeden den přijde výplata a za pár dnů či týdnů, nakupujete-li v obchodě s cenami v dolarech, eurech, ale třeba i korunách, máte úplně jinou kupní sílu.
Proto se z kryptoměn stalo spíše ono investiční aktivum a oblíbený prostředek pro převody výnosů z trestné činnosti. Všechny transakce jsou sice poctivě evidovány. Ovšem už jen fakt, že je těch coinů a spol. na tisíce (odhaduje se okolo šesti tisíc), činí trh nepřehledným. Některé z nich jsou dokonce jen klonem jiných, již existujících. Navíc s nimi lze obchodovat v řadě případů anonymně. Že jejich popularita pro legalizaci výnosů z trestné činnosti stoupá, potvrdil loni i David Plecitý, vrchní rada Finančního analytického úřadu.
Zatímco americký Fed oznámil, že virtuální měny nebude podporovat ani jim bránit (což opakovaně říká třeba i ČNB), určitá forma boje proti jejich rozšíření existuje. Řada bank odmítá zakládat účty tomu, kdo s nimi obchoduje. Čína natvrdo zakázala jejich těžbu na svém území. Indie kromě zřízení vlastní verze oznámila záměr zatížit příjmy z převodu jakýchkoliv virtuálních digitálních aktiv nejvyšší daňovou sazbou.
Na druhou stranu kartová společnost VISA loni umožnila převody USD Coinů. To je ovšem trochu jiná pohádka. Jeho kurz je totiž navázán na americký dolar, byť vydavatelem je privátní konsorcium. To nedávna tvrdilo, že všechny USD Coiny jsou kryty dolary, nyní říká, že pevnými aktivy.
Neustále se diskutuje, jak virtuální měny zregulovat. Ovšem právě na to „jak“ zatím nikdo nenašel žádnou průchozí a realistickou odpověď. Centrální banky přitom zvažují, zda nezavést vlastní alternativy. Mluví o nich Fed, má se zato, že intenzivní diskuse se vedou i uvnitř ECB. Opatrně něco podobného připustili jako možnost i centrální bankéři v Česku.
Ačkoli Svět hospodářství hájí svobodu podnikání i lidí do roztrhání těla, nutno říct, že rozšíření neregulovaných virtuálních měn jako platidel by nebylo šťastné. V podstatě by vzalo státům i větším ekonomickým celkům možnost měnové politiky. Vznikl by systém několika měn vedle sebe na jednom území, bez možnosti jakkoliv ovlivňovat objem měnové zásoby a úrokové sazby. Už euro má dnes problém v tom, že některé jeho státy by potřebovaly jinou měnovou politiku, než platí pro celou eurozónu.
Kdyby si lidé třeba kvůli vysokým úrokovým sazbám na koruně začali půjčovat masivně peníze v nějaké virtuální měně, mohli by skokovou změnou jejího kurzu upadnout najednou do neřešitelné situace. Konec konců, to poznali v Maďarsku, kde si většina lidí půjčovala v eurech. Když forint brutálně poklesl, nařídila vláda kurz, za který mají banky splátky úvěrů účtovat. De facto tak banky obrala o peníze.
(Nehledě na to, že když jsme dnes všichni tak směřující za zelenými cíli, tak těžba digitálních měn je energeticky extrémně náročná. Tak náročná, že jde možná o skutečný problém.)
Otázky měnové politiky vznikají i v souvislosti s verzemi digitálních měn, které by vydávaly samotné centrální banky. Nejdál z velkých ekonomik je zjevně Čína. Pilotně testuje digitální jüan už několik let a během olympiády se rozhodla jej nabídnout i cizincům.
Zavedení vlastní verze oznámilo Švédsko, údajně dost daleko ve výzkumu a přípravě je Velká Británie. Státní či kvazi-státní alternativy zavedly také Tádžikistán, Nigérie či Kambodža a naposledy Jamajka.
Pokud Indie v následování Číny předběhne USA i Evropu, půjde o poměrně výrazný signál, že chce být inovativní zemí. Je otázkou, zda to bude mít reálný dopad do ekonomiky. Ale jak známo, politici rádi vnímají signály a symboly. Vzpomeňme jen na zápas USA a SSSR o dobývání kosmu. Marně si vzpomenout, kdy v něčem svět takto překvapila Evropa.
