Koruna neposiluje, ale k euru se blíží
Koruna oslabila pod 25 Kč za euro. Stalo se tak v důsledku čtvrtečního rozhodnutí České národní banky (ČNB) snížit základní úrokové sazby o 0,5 procentního bodu na 6,25 procenta. Komentáře komentovaly pokles kursu jako „testování psychologické hranice“, vypočítávaly, že jde o nejslabší kurs odněkud z roku 2022 a podobně. Oslabení koruny ale není žádná tragédie. Tragédie je, že kolem 25 Kč za euro se koruna pohybuje od roku 2008.
Když vynecháme několik krátkodobých výkyvů nahoru i dolů, můžeme konstatovat, že česká měna je obdivuhodně stabilní. Co z její historie vynechat nemůžeme, je kursová intervence ČNB v letech 2013 až 2017 proti posilování měny. Ale ani po jejím skončení se nic zvláštního nestalo.
V roce 2001, krátce po zavedení eura, se tato jednotná evropská měna prodávala za 36,50 koruny. Během roku koruna postupně posílila na 30 korun a dále se jí dařilo posilovat až k oněm 25 korunám za euro v roce 2008. Svědčilo to o dotahování české ekonomiky k úrovní eurozóny, tak zvané konverzi.
Máme-li věřit měnovým trhům, tak v roce 2008 sbližování ekonomické úrovně přestalo. Sbližování výkonnosti ekonomiky, produktivity práce, tvorbě přidané hodnoty a zvyšování životní úrovně obyvatel jako by se zastavily, což kurs národní měny celkem věrohodně odráží.
Je jisté, že již zmíněná intervence ČNB posilování kursu uměle zabránila. Způsobila však také, že investice do modernizace průmyslu, nákup nových technologií, v důsledku antiimportní směnné relace byly méně výhodné, než růst provozních výdajů v korunách. Tedy najímání levné pracovní síly. Vyřazení tohoto tlaku z hospodářského a konkurenčního souboje má své důsledky dodnes.
Jedním z nich je trvající nedostatek pracovních sil. I když se v poslední době míra nezaměstnanosti nepatrně (a patrně spíše sezónně) dostala ke 4 procentům, podle ekonomických pouček máme stále plnou zaměstnanost a firmy nemohou získat dostatek zaměstnanců. To se nemusí týkat jen zemědělských nebo stavebních podniků, to může být i problém firem, které by mohly zvyšovat produkci a přijímat nové zakázky na základě technických inovací. Jenže, ouha, průmyslová produkce klesá a podle statistik pracovních náborářů u 30,3 % nabízených pozic postačilo základní vzdělání, pro 32,3 % odborné vyučení bez maturity. Při zapojení zahraničních pracovníků s „jazykovou bariérou“ zkusme odhadnout, že pětinu nabízených příležitostí by zastali i negramotní. Ponechme to jako námět pro ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku a jeho program Pracovat se vyplatí.
Jako vždy, je tu ještě verze druhá. Když se my neblížíme eurozóně, blíží se eurozóna k nám. Její ekonomická výkonnost slábne, náš nejbližší hospodářský partner Německo je v recesi, průmysl se z EU vytrácí kamsi do Asie a USA. Britský deník Financial Times si tento týden povšiml, že hlavní americký akciový index S&P 500 je oproti evropskému indexu Euro Stoxx 50 téměř šestkrát výše. Od roku 2009 posílil o zhruba 500 procent, zatímco evropský Euro Stoxx 50 pouze o 110 procent. Ne, že by pražská Burza cenných papírů byla nějak významná, ale její index PX od roku 2010 přibral jen zhruba 18 procent, když 35 % nabral jen od ledna 2021.
Financial Times si všímá ještě možností úvěrového financování. Naznačuje, že v Evropě není do čeho nebo není důvod investovat. Podle nedávné studie think-tanku Official Monetary and Financial Institutions Forum, na niž list Financial Times odkazuje, celková tržní kapitalizace evropských bank (včetně Spojeného království a Švýcarska) klesla z 2,7 bilionu dolarů v roce 2007 na 1,4 bilionu dolarů do roku 2021. Kapitalizace amerických bank naopak posílila z 1,6 bilionu dolarů na 2,6 bilionu dolarů. Přičemž prezidentka Evropské centrální banky Christine Lagardeová si nedávno postěžovala, že 70 % komerčních bank v eurozóně ve svých úvěrových portfoliích nerespektuje Pařížskou dohodu o ochraně klimatu.
Budiž to příspěvek k diskusi o přijetí eura.
