Kdyby s inflací bojovala i vláda, bylo by to lepší. Moc prostoru ale nemá
Škrtání státních výdajů by v boji s inflací bylo z řady hledisek lepší než vysoké úroky.
Jenže 3/4 výdajů vyplývají ze zákonů.
Bohužel, státní finance jsou ve stavu, kdy jakékoliv restrikce aby člověk vymýšlel s kouzelníkem. Jenže zvedání úrokových sazeb do nebes má zase velké vedlejší efekty. Kdybychom šli příliš vysoko, může to být nebezpečné.
zvedání úrokových sazeb do nebes má velké vedlejší efekty
Česká národní banka má samozřejmě hlídat měnovou stabilitu, po hospodářském růstu jí moc není. No jo, ale za prvé jsme lidi a za druhé se taky musí starat o bezpečnost finančního sektoru. Tam jsme na tom naštěstí podle všeho dobře. Jenže ani tak není ideální dráždit hada bosou nohou.
Banky sice zatím nějaký zásadní problém se splácením hypoték nehlásí. Ze svého okolí ale vím o pár lidech, kteří kvůli novým sazbám už zkoušejí svůj dům či byt prodat.
Pokles cen nemovitostí, který by tlak na prodej ještě zesílil, může připadat fajn tomu, kdo právě potřebuje bydlet. Ceny jsou opravdu šíleně vysoko. Jenže to taky znamená, že by klesla hodnota zástav za hypoteční úvěry. Co by udělala banka v takové chvíli? Nejspíš vyzvala klienta, aby zástavu navýšil. To není lumpárna, ono vzhledem k pravidlům ČNB by jí nic jiného nezbylo. Jenže co když by nebylo z čeho navýšit? A co když kvůli vysokým sazbám bude ještě navíc klient potřebovat rozložit splátky do delšího období, nebo počkat atd.?
Propad cen nemovitostí by znamenal i propad hodnoty zajištění hypoték
České banky jsou dostatečně kapitalizované i ziskové, takže by nějaké to navýšení opravných položek na špatné úvěry zřejmě ustály. Ale žádný centrální bankéř nechce vidět byť jen náznak problémů.
A to nemluvíme o osudech lidí, kteří by v té úrokové pasti zůstali viset. Po letech stability a růstu jsou teď lidé s úvěry stejně ohrožení jako lidé s nízkými příjmy. Kdo si to vezme na svědomí?
Navíc se ukazuje, že zvyšování sazeb možná nemá ten efekt, jaký bychom chtěli vidět. Velké firmy si půjčují v eurech a restrikce tak dopadá spíš na ty menší. Dusí lidi s hypotékami, ale ceny už asi nijak zvlášť neovlivňuje.
Už v roce 2000 napsal dvojnásobný člen bankovní rady Oldřich Dědek k událostem let 1996 a 1997: „Bylo totiž možné očekávat, že zvýšení úrokových sazeb, které by sledovalo zpomalení růstu agregátní poptávky, se mnohem citelněji dotkne složky investic než osobní spotřeby.“
Dnes se pohonné hmoty relativně uklidnily, u energií se uvidí, ale momentálně nerostou, a inflaci tak táhnou hlavně potraviny. Omezit poptávku po nich úrokovými sazbami asi moc nepůjde.
Ať je to jak chce kruté z druhé strany, jedinou cestou by zřejmě byly mzdové škrty. Další restrikce výdajů státního rozpočtu by mohly i ovlivnit neúnosné ceny stavebních materiálů.
Tak či onak, výdaje státu mají vždy vliv na celkovou poptávku v ekonomice. Ať už přes mzdy a spotřebu či přes investice. Pokud klasici namítají, že úroky lze zvednout přes noc, kdežto rozpočtové reformy se dělají dlouhodobě, je tu možná jedna historická připomínka: v dubnu 1997 tváří tvář narůstající vnější nerovnováze vláda rozhodla o škrtech výdajů zhruba na úrovni 25 miliard. (Odneslo to mimo jiné stavebnictví.)
Pádu koruny sice nezabránila, ale šlo to. Jak to? Když tehdy byl celkový objem rozpočtu zhruba čtvrtinový proti dnešku? Takže by to bylo, jako by dneska někdo škrtal 100 miliard. Což je číslo, k němuž ani nesměřuje plánovaná reforma (u ní se mluví o 70 miliardách).
V mezidobí sice vzrostl podíl mandatorních a quasi-mandatorních výdajů (ze zákona, ze závazků, smluv…). Ale ne moc. Tehdy činil zhruba 71 %, dnes je o pár procentních bodů výš. Ministerstvo uvádí, že těch ostatních je zhruba čtvrtina výdajové strany. A tam je třeba hledat.
Hledání to určitě není jednoduché. To si řekněme, vláda zdědila velkou dynamiku růstu schodku, dluhu i oněch mandatorních výdajů. Byť na velké části se podílela i ODS zrušením superhrubé mzdy. Avšak bera v jistou ochranu bankovní radu, je třeba také zdůraznit, že vláda se nachází na hraně žiletky, z níž se snadno spadne na jednu či druhou stranu.
Jenže někdy fungují i signály. Od Vánoc 2021 mluví vláda o reformách a snížení schodků. Zatím se pořád jen mluví. O tom hledání škrtů s lupou jsme neměli nejmenších informací, dokud nepřišlo zpomalení valorizace důchodů a úvahy o omezení dotací velkým podnikům. Ale celkově to spíš vypadá na zvyšování daní. Jasně, ty také z poptávky něco odčerpají. Ale škrty by i z hlediska cen byly lepší.
