Je inflace zkrocená? Bylo by fajn tomu uvěřit

Meziroční inflace se v únoru dostala na dvouprocentní cíl centrální banky. Je vyhráno? Nemusí být, pokud tomu neuvěříme. A rizika tu jsou.

Zjednodušený pohled na výsledky ukazuje, že potraviny meziročně zlevnily a tahounem kladných čísel (únorový výsledek dosáhl 2 procent) jsou pohonné hmoty, náklady na bydlení a služby. Razantně zdražily restaurace, o něco i ostatní volný čas, dokonce i služby spojené se zdravím. Jak upozorňuje třeba Jan Bureš z Patria Finance, právě v sektoru stravování je také vidět dvouciferný růst mezd.

Je možná trochu překvapivé, že i přes poklesy cen energie během roku jsou tyto pořád výše než před rokem. Prohlášení, že energetickou krizi jsme zvládli, lze vnímat spíše tak, že nenastal blackout, že domácnosti se neodpojovaly od sítě kvůli cenám. To vše z velké části na účet státu. Ovšem ceny jsou pořád výše, než jsme byli zvyklí.

Momentálně by snad další růst hrozit neměl. Největší evropská ekonomika v Německu stagnuje, totéž možná čeká i další země. Tím pádem by se neměla nijak zásadně zvednout poptávka po energii, a hlavně po elektrické energii. Plyn je přece jenom trošku samostatná kapitola, ale zdá se, že u něj teď taky nějaké extrémní problémy nehrozí. Pokud se někdo nepustí do intenzivní výstavy plynových elektráren, ale ani ty nepostaví přes noc.

V delším horizontu může být problémem samozřejmě odstavování elektráren v Německu a to, že nějaká ta uhelka brzo padne i jinde na světě. To může znamenat další zásah do bilance, jinými slovy nedostatek na straně nabídky. Nebude ho čím nahradit, a to hlavně v těch chvílích, kdy OZE prostě nebudou dodávat.

Tohle riziko je spíš dlouhodobější. Tím největším teď jsou hlavně inflační očekávání. Tedy něco, co jsme tady skloňovali dlouhodobě, ale právě teď to znovu vystupuje do popředí. inflace je nízká, ale všichni jsou tak nějak zvyklí, že ceny rostou. Jestliže ve službách rostou dvouciferným tempem mzdy a zároveň rostou ceny služeb, pak to vypadá, jako kdyby tam probíhala nějaká inflační mikro spirála. Tedy že se obě strany budou navzájem honit.

Kdo občas zajde do restaurace, vidí, že ty ceny opravdu narostly poměrně brutálně. Týká se také sportovišť, bazénů, dětských heren a podobně. Problém je i to, že byť se inflace zastavila, jsou ceny pořád mnohem výše než v minulosti. Takže každý minimální posun směrem nahoru je pořád ještě pro spoustu lidí bolestivý.

A ještě jedna věc – kdyby došlo na oživení poptávky, ekonomika se zdá býti dost zcepenělá na to ,aby reagovala růstem produkce. Takže spíš růstem cen.

Aby to nevyznělo tak pesimisticky, z pohledu harmonizované inflace jsme na tom lépe než většina okolních států. Zdá se, že léčba vysokými úroky zabrala. Těžko ale čekat, že by ČNB řekla „fajn, jsme na cíli, tak to šoupneme někam dolů.“ Čeká se, že na příštím zasedání sazby opět sundá o půl, možná tři čtvrtě bodu. Obezřetnost je pořád ještě na místě. Vyhráno není, i když jednoho panáka bychom si dát mohli.