Evropský problém: Zločiny proti životnímu prostředí
Kriminální živly se vyznají. Umí využít rozdílných právních úprav o nakládání s odpady v jednotlivých zemích Evropské unie. Tomu chce, protože asi musí, Evropská komise udělat přítrž.
Brusel má plán na boj se zločinem proti životnímu prostředí, avšak šance na úspěch závisí na ochotě unijních zemí spolupracovat. To by se mohlo ukázat jako hlavní problém. Pohled jednotlivých zemí na to, co považují za zločin proti životnímu prostředí, se totiž liší. A právě toho dovedou firmy z šedé zóny využít.
Rozdílné právní úpravy pojmu „odpad“ například znamená, že země mají rozdílné definice nakládání s odpady, což pochybným společnostem ročně vynáší 4 až 15 miliard eur (97,44 až 365,4 mld. Kč). „Umí dobře těchto rozdílů využívat a například plastový odpad deklarují jako surovinu nebo recyklovaný materiál,“ upozornil Éric Figliolia, francouzský zástupce v Eurojustu, unijní agentury, která usnadňuje právní spolupráci členských zemí.
Úsilí zamezit lukrativním formám organizovaného zločinu proti životnímu prostředí, jimiž je v EU také nelegální lov, který vynáší 7 až devět 9 mld. EUR ročně, ilegální těžba 6 mld. EUR, naráží na překážky.
Situace, kdy je „jistý zločin v jedné zemi trestán mírněji než ve druhé“, poskytuje kriminálním živlům pohodlí, jak upozornil Jan op gen Oorth, mluvčí Europolu.
Zatímco dříve byly Itálie a střední Evropa dlouho považovány za ráj environmentálních podvodníků, nyní tento problém trápí už celou unii. Op gen Ooorth řekl, že oblast Beneluxu – Belgie, Nizozemsko a Lucembursko – je pro tyto zločince velice přitažlivá, protože je zde mnoho letišť, velkých přístavů, dobrá infrastruktura, dálnice a je odsud dobré spojení na německé, francouzské a britské trhy.
Organizovaný environmentální zločin překračuje hranice a unijní agentury jako Europol, Eurojust a OLAF hraji s bojem proti němu důležitou roli. Ale mohou zasáhnout jedině tehdy, pokud daná země zločin nahlásí a požádá o pomoc.
To znamená, že je možné tyto zločiny postihnout jen tehdy, pokud o to daná země stojí, říká op gen Ooorth, a to se v minulosti nedělo.
„Každá oblast zločinu konkuruje jiné, pokud jde o rozpočet a priority při vymáhání práva,“ řekl a dodal, že na vrcholu žebříčku bývají ilegální migrace, terorismus a pašování drog.
„My v Evropě jsme obětí našeho vysokého standardu,“ prohlásil op gen Oorth. „Od okamžiku, kdy se rozhodneme, že chceme žít v čisté, nezamořené společnosti, to znamená, že se staráme o likvidaci odpadu, vytvoříme zločincům příležitost.“
Podle Figliolia z Eurojustu „…roste povědomí Evropanů o policejních a soudních úřadech“ a nutnosti jejich spolupráce na obranu proti zločinům proti životnímu prostředí.
Pátrání po organizovaném zločinu je technicky, finančně a pracovně velmi náročné. „Vyžaduje to spolupráci různých administrativ, právních a celních systémů. Vše se musí sladit na národní úrovni a teprve potom to lze sladit na úrovni mezinárodní,“ upřesňuje Figliolia.
Zločinci často operují v šedé zóně a využívají hybridní systém. Vlastní legální společnost, která provádí legální práci, ale zároveň také ilegální. To je pak velmi těžké postihnout.
V Rumunsku se například snažili postihnout ilegální těžbu dřeva, ale postrádali technickou asistenci a pomoc odborníků, takže výsledek byl slabý. upozornila na to Laura Bouriaudová, univerzitní profesorka, která se zabývá ilegální těžbou dřeva ve střední a východní Evropě. „Potřebovali bychom specializovanou policejní jednotku a strážce lesů a také moderní vynucovací prostředky,“ žádala. To vše již existuje ve Francii, Švédsku, Španělsku, Itálii a Německu.
Ale více prostředků nezaručí vždy dobrou spolupráci. V roce 2015, kdy vypukla aféra Dieselgate, německé úřady podle Frédérika Baaba z Eurojustu, který koordinoval spolupráci zemí na vyšetřování podezřelých společností spojených s aférou, nespolupracovaly. „Pokud tomu tak je, nemůžeme se nikam dostat,“ pozdychl si pro francouzský deník Le Monde.
Brusel je odhodlán překážky odstranit a přimět země k akci. Součástí revize Direktivy o zločinech proti životnímu prostředí z roku 2008 bude výzva Komise, aby členské země informovaly o tom, jak vyšetřují tyto zločiny, aby získala přehled o rozsahu tohoto problému. Plánuje rovněž harmonizaci definice environmentálních zločinů a tvrdší sankce.
„Úroveň sankcí se ve členských státech unie velmi liší a jejich praktická aplikace nemá odstrašující efekt,“ konstatuje komise. „Od té doby, kdy direktiva vstoupila v platnost, se přeshraniční spolupráce příliš nezlepšila.“
Figliolia trvá na tom, že harmonizace sankcí je klíčová, protože „…jinak se zločinci porozhlédnou a přesunou svoji aktivitu do zemí, kde je případný postih nejmírnější.“
„Často se v Evropě zločin proti přírodnímu prostředí vůbec netrestá, narušitelé zákona odejdou bez trestu a neexistují důvody, proč by měli zákon dodržovat,“ stěžuje si komisař pro životní prostředí Virginijus Sinkevičius. „A to chceme změnit.“
Dodal, že komise poskytne policii, žalobcům a soudcům speciální výcvik a zajistí jim zdroje a nástroje, které potřebují. Ale přiznal, že peněz na to příliš k dispozici není.
Evropský parlament hodlá vtělit zločin proti životnímu prostředí do působení Úřadu evropského veřejného žalobce, který by podporoval méně zkušené země. Rozhodovat by se o tom mělo příští rok.
Frederik Hafen, úředník nevládní organizace European Environmental Bureau, návrh komise přivítal „protože vytváří lepší právní jistotu“ a „pokrývá širší škálu zločinů.“ Ale tvrdí, že navrhovaná minimální úroveň postihů – nejméně 5 % z celkového obratu společnosti – je příliš nízká.
Pokud budou na zločin proti životnímu prostředí uplatňovány nízké sankce, riskují vlády vyšší výdaje z veřejných zdrojů na jejich vyšetřování, než se jim podaří získat z pokut, obává se Hafen.
