Doublethink, groupthink a dál? Třeba thinkthink

Kdo četl román 1984, ví, co je doublethink – schopnost uvěřit dvěma zcela protichůdným informacím. Byť to vypadá jako pitomost, dnes to zvládáme levou zadní. A směřujeme dál.

George Orwell, autor románů 1984, Farma zvířat a dalších. Fotka od Gordon Johnson z Pixabay

Od začátku lékaři a ministerstvo zdravotnictví hovořili o tom, že očkování proti Covid-19 chrání proti těžkému průběhu nemoci. Tedy ne proti nákaze a jejímu šíření. Přesto mohou očkovaní do hospody a na další místa bez testu. Ovšem musí mít roušku. Přestože nejsou nebezpeční. Nebo jsou? V logice doublethinku v tom není rozpor, je to absolutně à jour.

Britskou královnu ze 16. století bude hrát herečka tmavé pleti, stejně jako jednu z Čechovových Tří sester. Protože nemáme žádné informace, že by se paní Prozorovová spustila mimo rodinu, nelze to vysvětlit jinak, než že všechny barvy pleti jsou stejné.

Zároveň ale kvůli té neexistující barvě sportovci poklekávají. Ani mě nepřekvapuje, že prvním, kdo tak odmítl v Premiere League učinit, se stal fotbalista z Pobřeží slonoviny.

Polévka pro chudé děti

Připomíná to totiž povídku Polévka pro chudé děti od Jaroslava Haška. Kníže Robert se v návalu dobročinnosti rozhodne uvařit vlastnoručně polévku pro sirotky. Do velkého kotle vhodí jeden brambor a odejde. Peníze, které dětem rozdá, ukradne místní policajt. Kníže se zachoval šlechetně ale dětem nepomohl (jen policajtovi).

A co třeba zdravé potraviny? Každý trochu rozumný lékař vám řekne, že nejsme všichni stejní. Že co jednomu prospívá, může druhému škodit. Ale v obchodech se objeví značení potravin – která je zdravá a která ne. Pro všechny, univerzálně. Hlavně nemyslet.

Ale dvojím myšlením to nekončí. Dnes máme i modernější „thinky“, na které George Orwell určitě ani nepomyslel. Nedávno Ivo Lukačevič napsal na Twitter: „Obrovské množství nepochopitelných jevů v ekonomice, politice, či ve společnosti má jednoduché vysvětlení: nikoliv bezvýznamná část populace je ukrutně hloupá.“

Korporátní stupidita

S tím se nedá než souhlasit. Alespoň pokud přistoupíme na myšlenku, že nejsme všichni stejní a že platí Gaussova křivka. Ovšem pozor – i chytří lidé mohou dělat hloupé věci! Pomáhá jim k tomu mimo jiné groupthik. Skupinové myšlení, často popisované také jako korporátní stupidita.

Je známo, že většina lidí nemá ráda v životě změny. Proto mnozí zůstávají v nevyhovujících vztazích, na pracovištích, kde trpí, u návyků, které je ničí… Hlavně žádnou změnu a cestu do neznáma. Součástí přístupu je i odmítání informací, které se nám nehodí.

Ve firmách a kolektivech se k tomu ještě přidává takzvaná skupinová dynamika. Sjednocení cílů – alespoň částečné – formalizace postupů, neustálé naslouchání stejným informacím a teoriím… to vše vede k uzavřenosti vůči všemu, co přichází zvenčí. Lidé postižení „korporátní stupiditou“ se vzájemně utvrzují o svých pravdách a odmítají cokoliv, co  přesvědčení narušuje, aniž by to prostudovali.

Thinkthik jako Sing Sing?

Ani tohle ale není úplná novinka. Chtělo by to zase nějakou inovaci. Triplethink by byl jen drobným posunutím. Navrhuji proto „thinkthink“. Ten už by nezvažoval jevy, které k nám přicházejí našimi smysly. Z jakési meta pozice by agregoval výsledky groupthinku, doublethinku a dalších přístupů do zcela nových idejí. Přisuzoval by významy významům, dělal závěry ze závěrů, myslel o myšlení. V případě rozporů by samozřejmě aplikoval doublethink. A upevňoval výsledky principy groupthinku.

Tím pádem by vytvořil nový, vykonstruovaný ideální svět, ve kterém by nám všem bylo víc než dobře.

Akorát mě mate, že foneticky zní podobně jako název jednoho slavného vězení. Že by to nebyla náhoda?