Digitalizace a mizení, zkrátka NNMÚ
Pochlubilo se nedávno ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), že spustilo umělou inteligenci, a že s ním tedy občané mohou jednat 24 hodiny denně 7 dní v týdnu. Jenže zároveň vypnulo své živé úředníky. Což už ve své zprávě jaksi neinzerovalo.
Na Svět hospodářství se obrátila čtenářka Z., která se přestěhovala z Prahy 6 do Prahy 4. Požádala o příspěvek na bydlení v novém bytě, o trošku větším, protože si vzala do péče svou vnučku. Z. není žádný nováček, už byla klientem v jiné části Prahy a věděla, co taková žádost o příspěvek obnáší. Od Úřadu práce obdržela výměr příspěvku, ale chybně spočítaný. Požádala o vysvětlení, požádala o schůzku, žádala prostřednictvím své datové schránky (netrpí tedy ani digitální průrvou) jmenovitě úřednici uvedenou v dokumentech v rubrice „Vyřizuje:“, marně. Žádná odpověď. Jala se telefonovat, v pracovní době, v úředních hodinách pro veřejnost, marně. Že prý má spojovatelka zakázáno spojovat. Vypravila se osobně. V úředních hodinách pro veřejnost. Marně. Vrátný, totiž ochranka, má zakázáno vpouštět a ani z vrátnice nesmí telefonem spojovat. Z. se prostě do zámku nedostala. Redakce Světa hospodářství zná totožnost Z. a má k dispozici všechny zmíněné dokumenty. Vyplývá z nich, že nájemné za přiměřený byt, v místě a čase obvyklé, ji přijde na tři čtvrtiny důchodu.
„Využití umělé inteligence povede ke stejné kvalitě služeb v celé republice. Automatizace jednoduchých činností zároveň uvolňuje ruce úředníkům a dává jim čas na složitější případy a na osobní interakci s občany,“ píše MPSV. „Projekt také přináší úspory pro MPSV a Úřad práce ČR tím, že automatizuje rutinní úkoly a umožňuje úředníkům soustředit se na složitější případy a osobní interakci s klienty tam, kde je to nejvíce potřeba.“
Zákon o právu na digitální služby praví, že už od února příštího roku budou mít všichni občané možnost komunikovat s každým úřadem pouze elektronicky. Bude to možnost, ne povinnost. Nebo-li, ani tento zákon, ani jakákoliv nyní platná legislativa, nezakazuje občanovi a nezakazuje orgánu veřejné správy jednat spolu na živo, telefonicky nebo tváří v tvář. Jestliže se tak nyní neděje, žádný interní předpis ani metodický pokyn ministerstva nedává podobnému jednání žádné opodstatnění.
Eurostat sestavuje žebříček členských zemí EU v digitalizaci státních služeb, tzv. eGovernmentu. České republice mezi 29 účastníky této ligy patří 18. místo. A to ještě díky tomu, že na počátku století začal národní tým trénovat někdejší ministr vnitra Ivan Langer. Je podepsaný mj. pod službami CzcechPoint, pod datovými schránkami a internetovým portálem státní správy gov.cz.
Po druhé Topolánkově vládě, v níž Langer působil, už se toho tak moc nestalo. Také vláda současná, Fialova, toho více naslibovala, než uskutečnila. „Vyjádřeno čísly, hotovo je zatím necelých 15 procent digitalizace. Státu by přitom za nenaplnění závazku podle zákona měly hrozit sankce,“ vypočítává Jan Němec v analýze pro týdeník Ekonom.
Naše čtenářka Z. se ptá, jak je možné, že občan je od státních úřadů obdařen závaznými lhůtami k dodání dokladů, žádostí, zaplacení pokut a dalších úkonů, zatímco státní úřad může to vše mít na háku? A to včetně komunikace datovou schránkou? Dotaz jistě správný, zvláště, vzpomeneme-li až devítiměsíčních průtahů s vyřizováním důchodů (do 3 měsíců podle zákona) loni a předloni. „Pokud by občan v únoru příštího roku (vypuknutí platnosti nového zákona – pozn. aut.) zažaloval stát za nesprávný úřední postup, nebude mít příliš šancí na úspěch. Argumentace nejspíš bude taková, že k digitalizaci došlo a že už tím, že můžete komunikovat zaručeným elektronickým podpisem nebo datovou schránkou, je digitalizace naplněna,“ cituje Němec odborníka na technologie, partnera advokátní kanceláře DLA Piper Tomáše Ščerbu. „Využití datové schránky pro zaslání dokumentu, který si úředník vytiskne a ručně ho přepíše do vlastního informačního systému, ovšem zdaleka není onen slibovaný vyspělý eGovernment,“ dodává novinář Jan Němec.
Dobrá, to je tedy eGovernment. Ale pak je tu stále ještě živý úředník a úřednice z masa a kostí, který má svého šéfa nebo šéfovou, jimž se zpovídají ze své činnosti, z plnění úkolů, vyřizování žádostí, nebo, jako v příběhu Z., reklamací, a podle toho by snad (?) měli být také odměňováni. Jistě, ty výplaty u drobného úřednictva nejsou nic moc, IT experti se do úřadů nehrnou, zkušené zaměstnance aby pohledal. Ale, himbajs, jednou je to státní aparát, má poskytovat služby občanům, má nastavenu nějakou politiku a strategii, tak by se také měl postarat, aby se to hýbalo kupředu. Nebo alespoň ne zpět.
Důrazně se nyní informuje o digitalizaci stavebního řízení. Tu má v gesci ministr Ivan Bartoš, vicepremiér pro digitalizaci státní správy, osobně. „Zaměstnanci nejsou dostatečně vyškoleni, místy chybí i výpočetní technika,“ píší např. Lidové noviny, ale podobné námitky vznášejí také architekti a inženýři ve stavebnictví, podnikatelé, ředitelé stavebních firem, aj: nejsou lidi, není hardware, není software, není školení, nejsou prováděcí předpisy. A že ta digitalizace úžasně sníží náklady státní správy, bude stavební povolení dražší a rozjede se to už v červenci. „Zásadním problémem je, že do dnešního dne systém není funkční a připravený k ostrému spuštění. Ministerstvo (pro místní rozvoj) sice spustilo zkušební verzi, jenže ta se každým dnem mění,“ řekl Lidovými novinám mluvčí pražského magistrátu Tadeáš Provazník.
Šéf digitalizace Bartoš podcenil jednak rezistenci úřadů vůči změnám, jednak zkostnatělost a další neduhy státní správy. Je za tím, kromě jiného, „…liknavost a neochota se změnit,“ konstatuje ve své analýze Jan Němec.
Ze Spojených států amerických k nám dorazil sociologický úkaz, pojmenovaný zkratkou NIMBY (ne na mém dvorku). Už nabírá typicky národního svérázu, jenž by se dal popsat zkratkou NNMÚ: ne na mém úřadu.
Příběh Z. má ještě jedno roztomilé pozadí. Vzala si do péče vnučku, čímž odlehčila sociálním výdajům napjatého státního rozpočtu. Požádala o příspěvek na bydlení, protože dostupné bydlení pro její sociální skupinu v tomto státu neexistuje, čímž jednak vyhověla deštníkovému programu premiéra Petra Fialy, ale zatížila tím sociální kapitolu státního rozpočtu. Načež se letos zvyšují daně z nemovitostí. Tomu můj někdejší kolega a ekonom Karel Machala říkával už před lety dávnými koloběžné peníze. Moderní doba tomu přidala úctyhodné investice do umělé i biologické inteligence, obojího se nedostává.
