Cosi jako emisní povolenky má zamířit i do námořní přepravy
Klasické smíšené pocity: Pokud se má někde bojovat o ekologii, pak určitě na moři. Ale zrovna teď? A není to celé moc nejasné?
Mezinárodní námořní organizace (IMO) schválila povinné normy pro lodní palivo a cenu za emise skleníkových plynů. Konkrétně pro lodě nad pět tisíc run „hrubé prostornosti“. Opatření mají platit od roku 2027, i když trochu nejasně se hovoří ještě o jakési lhůtě 16 měsíců.
IMO je specializovaná agentura OSN, zodpovědná za regulaci lodní dopravy. Zajímavé je, že v jejím prohlášení pro média není ona cena za tunu emisí. A zprávy na odborných webech říkají, že se ještě musí udělat spousta propočtů, než členské státy dostanou materiál k připomínkám, a než se definitivně schválí v letošním říjnu.
Tady někde může být klíč k tomu, proč nakonec dohoda mezi účastníky jednání vznikla. Zatímco loni na jaře se zdálo, že k ní směřují všichni, teď CNBC viděla před týdnem výsledek jako nejistý. Nakonec verdikt padl, ale relativně malé státy, ohrožené stoupající hladinou oceánů, odešly nespokojené.
Někteří tichomořští vyjednavači dokonce odmítli výsledek podpořit. Server Offshore Energy citoval například Ralpha Regenvanu z Vanuatu. Ten obvinil řadu stran, včetně Saúdské Arábie, USA a dalších „spojenců fosilních paliv“, že opustili strategii 1,5 °C a stlačili čísla na neudržitelnou úroveň.
Také různé mezinárodní organizace pro ochranu životního prostředí označily cíle za slabé. U těch jsme na to ale zvyklí. Zajímavé je naopak prohlášení Faïga Abbasova z Transport & Environment. Varuje, že dohoda vytvoří největší tlak na „biopaliva první generace ničící lesy“ v příštím desetiletí.
dohoda vytvoří největší tlak na biopaliva první generace ničící lesy
Jak po klimatickém summitu
Trošku to připomíná situaci po klimatickém summitu z loňského listopadu. I z něj odešly chudé státy ohrožené suchy a povodněmi, případně stoupající hladinou oceánů, naštvaně. Některé dokonce předčasně.
Šlo o to, jak moc vyspělé země odškodní ty chudé za fakt, že více než ony přispěly ke klimatickým problémům. I na moři má část peněz z prodeje kreditů směřovat k nejpostiženějším státům. Další pak jako odměna těm lodím, které přejdou na bezemisní nebo nízkoemisní paliva. Celé se to bude jmenovat IMO Net-Zero Fund.
Lodní doprava je považována obecně za největší zátěž pro životní prostředí ze všech druhů přepravy. Nejde ale přitom jen o emise CO2, nýbrž třeba i síry. Právě ta je podle Jana Freidingera z Greenpeace největším problémem. I přesto, že emise už do jisté míry regulované jsou, existují pochybnosti o jejich dodržování. A podle Freidingera stále řada lodí spaluje například mazut. Vlastní kapitolu představuje hluk nebo úniky oleje a paliv do moří či oceánů.
Je vhodná doba?
Pokud se tedy Evropa rozhodla ve jménu ekologie zničit svůj automobilový průmysl, je více než na místě se soustředit na námořní dopravu. Tím spíš, že tato dohoda má být celosvětová. Tudíž nepřinést brutální znevýhodnění jednoho kontinentu proti ostatním.
na pomyslném náhrobním kamenu evropského průmyslu by měla být zmínka o emisních povolenkách
Je ovšem otázka, zda přichází ve vhodné době. Podobně jako u jiných reforem, prošvihli autoři část růstu a hojnosti. Naopak přicházejí se změnami, které by měly znamenat zdražení veškerého zboží (po lodích se přepravuje okolo 90 % veškerých putujících výrobků a polotovarů), v době totálního chaosu.
Na pomyslném náhrobním kamenu evropského průmyslu by jednou měla být zmínka o emisních povolenkách. Teď mají – snad ne veřejně obchodovatelné – zamířit i na oceány. Víme ale zatím příliš málo, a zatímco na jedné straně mohou vyvolávat obavy, na druhé zklamání. A strach, že půjde o nějaké „šméčko“. To jsou ty smíšené pocity.