Britské firmy zkoušely čtyřdenní pracovní týden. Nám asi nehrozí

Šest desítek britských firem loni vyzkoušelo čtyřdenní pracovní týden. A co víc, prý v něm hodlají pokračovat. Bezva nápad, ale jen pro někoho.

Volno by měli zaměstnanci využít hlavně k odpočinku a relaxaci. U nás by se možná jeli spíš sedřít někam na chalupu nebo na melouch. Foto: blueland z Pixabay

Tento experiment může být založen na dvou předpokladech. Buďto firmy věří, že odpočatý zaměstnanec bude výkonnější a zvládne vše za kratší dobu. Anebo je tu druhá varianta, a sice, že nám roboti časem budou brát práci a my nebudeme mít co dělat. Zkrátka, že budou makat na nás a produktivita obrovsky vzroste.

V tom je ale potíž, že Průmysl 4.0, robotizace a podobné experimenty zatím nejdou tak rychle, aby ono zvýšení produktivity opravdu přinesly. V některých oborech ano, ale mnohdy se to zatím nezadařilo. Velká část práce je pořád zajišťována manuálně a pracovních sil je hlavně v České republice nedostatek.

pracovních sil je v České republice nedostatek

Takže jde spíš o tu produktivitu. Zvláště v kancelářských provozech, výzkumu, obchodu, finančnictví… tam všude je to skutečně lákavá myšlenka. Je to pravý opak různých teorií typu, že to nejlepší se z lidí dostane pod tlakem. A že je třeba je vyždímat, co to jde. Tyhle nesmysly už v mnoha firmách hodili stranou. Pochopili, že spokojený, odpočatý zaměstnanec se slušným zacházením na tom vážně bude lépe s motivací i výkonem.

Jenže tam, kde je výkon člověka závislý na stroji, se to úplně aplikovat nedá. Takže jestli třeba ve Franci před časem někdo hovořil o tom, že si ten zkrácený týden vydupou odbory, tak vážně nevím, jak by to chtěli dělat třeba ve zdravotnictví, zemědělství či veřejné dopravě.

Ale ať si to řeší, jak chtějí. Pro nás je spíš problém, že se znovu ukazuje, jak nešťastná byla dlouhodobě politika přitahování montoven namísto podpory školství, vzdělávání a inovací. Jásali jsme nad každou novou halou, kde lidé makají za podprůměrný plat. A pokud budou i u nás některé korporace přecházet na čtyřdenní pracovní týden, budou se nůžky mezi lidmi v kancelářích a ve fabrikách dál rozvírat. Ne všude, protože takový řidič vysokozdvižného vozíku se speciální kvalifikací si vydělá víc než úředník. Ale v průměru ano.

Jásali jsme nad každou novou halou, kde lidé makají za podprůměrný plat

Nůžky potřebujeme. Aby fungovala motivace, kdyby pro nic jiného. Ale provozy s nízkou přidanou hodnotou jsou zastaralým modelem, který mohl fungovat v době, kdy nám kurz koruny zajišťovat nízké náklady práce a ty fungovaly v kombinaci se slušnou kvalifikací a blízkostí západním trhům.

Jenže ty náklady na práci v důsledku posilování koruny i mzdových dostihů vyhnaným státem už tak zázračně přitažlivé být nemusejí. A pokud ano, vytáhnou nás trochu ze společenství vyspělých států. Takže trend růstu životní úrovně a přibližování se staré Evropě se najednou může otočit. Hlavně kvůli těm regionům, o nichž rád mluví budoucí prezident, že je třeba jim pomoci. No, tak jestli se tam dozví, že se někde bude makat o den méně, tak to budou mít velkou radost. A jestli to budou chtít také, chraň nás božstvo pečující o HDP.

Kdepak, i když ty platy v posledních letech rostly, pořád jsme trochu jiný svět, než stará dobrá Anglie a zbytek království. Které obchoduje s ropou, energiemi, finančními nástroji… My obchodujeme s prací. Tak jí nemůžeme ubírat.