Berlín i po ruské agresi na Ukrajině trvá na osudových omylech své Energiewende
V konfrontaci s ruskou agresí na Ukrajině se na celém Západě rozpoutala debata, jak omezit závislost svobodných zemí na importu ruských energetických surovin, hlavně zemního plynu, ropy a také černého uhlí. Zatímco USA 8. března oznámily zákaz dovozu ruské ropy v objemu 10 až 15 mld. USD ročně, země Evropské unie se ocitly v energetické pasti dlouhodobě kremelským režimem realizované vychytralé politiky budování závislosti na ruském zemním plynu a ropě, poněkud méně na černém uhlí.
Tuto závislost lépe ilustruje fakt, že země EU dosud platí za energetické suroviny Putinovu režimu 800 milionů eur, neboli v přepočtu přes 20 miliard korun každý den. Například ročně dostávají země EU z Ruska kolem 160 miliard m3 a země jako Německo, Itálie a Rakousko jsou na ruském plynu závislé z více než poloviny.
Již 22. rokem buduje Německo pod názvem Energiewende svou koncepci přechodu ekonomiky a zejména energetiky na bezemisní s tím, že klíčovými zdroji mají být větrná a sluneční energie. V době nefunkčnosti je podle požadavků jednotné energetické soustavy musejí zálohovat stabilní turbínové zdroje ze 100 procent. To měly být v blízkém budoucnu v největší míře elektrárny spalující zemní plyn z Ruska poté, co Němci podle nejnovějšího plánu nové vlády SPD, Zelených a FDP měli zavřít uhelné zdroje ne v roce 2038, ale už v roce 2030.
Energiewende nese trpké plody
Němci už nyní jsou na ruském plynu závislí až z 60 % a po plánovaném zprovoznění nového ruského plynovodu po dně Baltského moře Nord Stream 2, který by dosavadní dovoz ruského plynu oběma baltskými produktovody v současném objemu 55 mld. m3 ročně zdvojnásobil, by byli na ruské plynové zdroje odkázáni bezmála úplně. Ruský vojenský vpád na Ukrajinu 24. února a pokračující válka proti této svobodné zemi ovšem Nord Stream 2 a plány plynové expanze uložily k ledu.
EU platbami za ropu a plyn pomáhá spolufinancovat agresivní záměry vládce Kremlu, aby Němcům třeba nebylo zima
Naivní a ve svých celkových důsledcích stupidní Energiewende, kterou list The Wall Street Journal už před lety charakterizoval jako energetickou sebevraždu, nese své trpké plody. Zejména ze své závislosti na ruském plynu Německo nyní nemůže – a zřejmě dokonce několik let – vycouvat. V pondělí německého kancléře Olafa Scholze citovala světová média, když prohlásil, že dovoz energie z Ruska je stále „nezbytný“ pro bezpečnost dodávek v Německu i v Evropě a pro udržení sociálního smíru v Německu.
EU platbami za ropu a plyn pomáhá spolufinancovat agresivní záměry vládce Kremlu, aby Němcům třeba nebylo zima. Právě ve středu 9. března zasáhli ruští vojáci nemocnici v přístavu Mariupol a zabili v ní několik dětí.
Šéf opoziční bavorské Křesťanskosociální unie (CSU) Markus Söder v tomto kontextu uvedl, že postupné vyřazování jaderné a uhelné energetiky by mělo být dokončeno později, než se původně plánovalo. V rozhovoru pro televizní stanici ZDF Söder řekl, že prodloužení doby provozu jaderných elektráren „by bylo samozřejmě možné. Otázkou je, zda je k tomu politická vůle.“ Namísto odstavení posledních zbývajících tří jaderných elektráren s kapacitou 4,3 GW na konci tohoto roku podle plánu by je Německo mělo nechat běžet další tři až pět let. „Byl by to dobrý přechodný krok v této nouzové situaci k výrobě levné energie a současně ke snížení dopadu na klima.“
Krize není důvodem k prodlužování jádra
Ovšem v Německu nyní v resortech hospodářství a pochopitelně i ochrany životního prostředí vládnou koaliční Zelení. Podle stanovisko obou dotčených ministerstev prodlužování doby provozu jaderných elektráren není vhodné ani v současné energetické krizi vyvolané ruskou agresí. „Po analýze nákladů a přínosů není delší doba provozu tří zbývajících jaderných elektráren doporučena ani s ohledem na současnou plynovou krizi,“ uvádí se ve zprávě.
Postoj Zelených je přitom ideologicky konzistentní, i když věcně zcela chybný. Jejich ideologii formovalo mírové hnutí v Německu i jinde na Západě, jež se postavilo proti tehdejšímu jadernému zbrojení v 70. a 80. letech a latentní hrozbě jaderné války mezi Západem a SSSR. I po rozpadu Sovětského svazu Zelení aktivně vystupovali proti mírovému využití jaderné energie, což pro ně nabylo na aktuálnosti po jaderných haváriích v ukrajinském Černobylu (1986) a japonské Fukušimě (2011). Tehdejší vláda vedená vzděláním fyzičkou Angelou Merklovou v souladu s náladami obyvatelstva iracionálně rozhodla o postupném ukončení provozu všech jaderných elektráren v Německu do 31. 12. 2022.
Strana Zelených, kteří se do vlády dostali po loňských volbách, tento program důsledně a bez ohledu na jakékoli vnější okolnosti realizuje a učinila z něj základ své ideologie. Přitom v řádech stovek miliard eur chce v příštích letech navýšit kapacitu zejména větrných a jaderných elektráren v Německu tak, aby již v roce 2030 mělo Německo v energetickém mixu 80% podíl těchto obnovitelných zdrojů, tedy dvojnásobek proti současnosti.
Realisté znovu uvažují o uhlí
Realističtí Němci, kteří chápou amorálnost a pokrytectví své země v pokračující spolupráci s režimem Vladimíra Putina, tak poukazují na vhodné způsoby omezení závislosti Německa na Rusku. Požadují nejen přehodnocení plánu odstavování uhelných zdrojů, ale naopak chtějí rozšíření výroby z německých hnědouhelných zdrojů. Podle ředitele Postupimského institutu pro výzkum klimatických dopadů (PIK) Ottmara Edenhofera by Německo i Evropa mohla v krátkodobém horizontu zastavit dovoz ruské energie tím, že bude k výrobě elektřiny využívat více uhlí. „Ano, dokázali bychom si poradit s prosazením tohoto zákazu dovozu,“ řekl Edenhofer listu General-Anzeiger. „Krátkodobě určitě budeme muset navýšit kapacity LNG. V elektroenergetice se budeme muset krátkodobě více spoléhat na uhlí místo na plyn a v průmyslu budeme muset zvýšit energetickou účinnost co nejvíce,“ řekl Edenhofer. „V kombinaci všech těchto opatření můžeme uspět v udržení bezpečnosti dodávek.“ Podle jeho slov není možné lpět na roku 2030, kdy mělo využívání uhlí v Německu skončit úplně.
Němečtí provozovatelé uhelných elektráren se na prodloužení doby provozu odstavených elektráren již připravují. Kromě RWE také provozovatelé Vattenfall, EnBW a Steag potvrdili deníku Handelsblatt, že přehodnocují své plány vyřazování z provozu. V Německu je v současné době v provozu kapacita 26 GW uhelné energie, která by se příští zimu mohla zvýšit na 34 GW opětovným spuštěním elektráren, které již byly odstaveny z provozu nebo jsou drženy v rezervě. Tím by částečně nahradily dovoz ruského plynu a také černého uhlí, jehož téměř polovinu dováží Německo z Ruska.
I Německý ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck ze strany Zelených po propuknutí krize vinou ruské agrese musel přiznat, že zajištění bezpečnosti dodávek energie by „mohlo mít prioritu před opatřeními v oblasti klimatu“. Nicméně nemohl nezůstat v zajetí své zelené ideologie, když prohlásil, že „v zásadě nezávislost a suverenita v energetické politice a klimaticky neutrální výroba energie je totéž.“ Tím ale nemá na mysli samozřejmě energii z jádra.
Přese všechno na Energiewende 5,2 % HDP ročně
Německá vláda letos potvrdila, že klimatické cíle s ohledem na množství vypouštěného skleníkového plynu CO₂ Německo nesplnilo ani v roce 2020, ani loni a nedá se to očekávat ani letos. Francie se 70% podílem jádra na energetickém mixu má šestkrát menší měrné emise CO₂ než sousední Německo. S totálním vyřazením jádra v Německu na Silvestra 2022 pak jedinými možnými rezervními a závěrnými elektrárnami pro nahrazování nestabilních zdrojů z větru a slunce zůstanou pouze hnědouhelné elektrárny. Německo tak dosud za dva biliony eur vybudovalo svou Energiewende fakticky dva paralelní energetické systémy, jeden z OZE (mají se 137 GW už větší kapacitu než konvenční zdroje) a druhý z emisních zdrojů. Oba systémy vyžadují dotace: nadměrná kapacita OZE tyto zdroje navzájem kanibalizuje až k záporným cenám elektřiny, takže nejsou s to být ekonomicky udržitelné. Stabilní emisní zdroje v době odstávek ve prospěch OZE musejí dostávat kapacitní platby, jinak by zbankrotovaly. Tento systém produkuje skoro nejdražší elektřinu v EU i na světě, bohužel i se zásadním ovlivněním cen pro ČR. Na další pokračování Energiewende chce Německo vyčlenit 5 bilionů eur s horizontem do roku 2045 neboli 5,2 procenta německého hrubého domácího produktu ročně,“ uvedl deník The Wall Street Journal s odkazem na studii německé rozvojové banky KfW. V Čechách k tomu máme hezké přísloví: „Když do pekla, tak na pořádném koni!“
Mezititulky: redakce SH
