1. máj je spíš o otevřených obchodech. Levice už nemá co říct

Letošní 1. máj nazabral zdaleka tolik místa v médích jako některé předchozí. Přestože jde o volební rok. Možná je to tím, že levice se posunula jinam.

Ne, že by komunisté (letos v hávu Stačilo) a SOCDEM, stejně jako anarchisté, nedemonstrovali a nehlásali své názory. Jen jakoby se tomu věnovala menší pozornost. Především se objevilo jen minimum zmínek o oslavách či akcích politiků z jiných stran. Přitom 1. máj je sice zprofanovaný předlistopadovými komunisty, avšak celosvětově stále především připomíná stávku v Chicagu s následným masakrem. Což ani pohledem toho nejkonzervativnějšího politika asi nebylo v pořádku a dodnes děsí.

V minulosti si tak ani politici pravo-středových vládních koalic nenechávali tento den úplně mimo svůj zorný úhel. Ať chceme nebo ne, jde ale především o den zaslíbený levici. Ta je dnes ve zvláštním postavení. Její pozici toho, kdo chce vše řídit, do všeho zasahovat a vlastně formovat společnost nikoli na základě vůle lidí, ale „vědeckého“ poznání, je dnes vlastně hlavním proudem.

Jeho hlavním protagonistou je Brusel. Levici tak zbývá sociální politika. Ano, také se na střeleckém ostrově hovořilo o nízkých příjmech a sociálních dávkách. Ale jsou to takové drobky. Jako kdyby v Česku fenomén rozhazování peněz převzalo ANO. A tak si levice našla spíš národovecká témata. Šije do zbrojení, jeden volá po referendu o vystoupení z NATO, druhý fakticky po kamarádství s Ruskem. Jak to řekl Jiří Dolejš vyloučený z KSČM? „Spojení s nahnědlým populistou pro mě přestává být levice.“

Takže nakonec se hlavním tématem letošního 1. máje staly otevřené obchody. Tak teď si ještě aspoň užít hezkého počasí.