Rusko a Ukrajina tvoří 1/3 světového vývozu pšenice. Hrozí hladomor?

Rusko a Ukrajina tvoří zhruba třetinu světového vývozu pšenice. Jak upozornil server The Conversation, některé země jsou na dovozu z nich enormně závislé. Jde o chudé státy, kterým tak může hrozit hladomor.

Pšenice. Foto: Pixabay.

„Mnoho zemí na Středním východě a v severní Africe patří k hlavním dovozcům pšenice a nakupuje velkou část dodávek z Ruska a Ukrajiny. Tyto dvě země například zajišťují 90 % dovozu do Somálska, 80 % do Demokratické republiky Kongo a asi 40 % do Jemenu a Etiopie,“ napsal Daniel Maxwell z Tufts University.

Tím to ale nekončí. Znepřátelené a bojující země představují také téměř 20 % celosvětového vývozu kukuřice a téměř 80 % produktů ze slunečnicových semen. Což je důvod, proč z obchodů mizí slunečnicový olej.

Kromě války samotné ovlivňuje obchod také zablokování Černého moře pro ruské lodě. Pokud se budou státy snažit nahradit ruské a ukrajinské obilí odjinud, často to pro ně bude znamenat mnohem vyšší dopravní náklady.

Největším producenty mimo válečný region jsou USA, Kanada, Austrálie, Evropská unie – především Francie – a Argentina. Jinými slovy – nikdo z Asie, nikdo z Afriky.

Kromě války samotné ovlivňuje obchod také zablokování Černého moře

Otázka, zda některým zemím, zvláště chudším, nehrozí hladomor, je tedy na místě. Jak upozornil Daniel Maxwell, častou příčinou hladomorů bývá sucho, ale mnohem častěji jsou to právě války.

V podobných situacích většinou nastupují globální programy od OSN. Jenže OSN loni nakoupila skoro polovinu obilí – z Ukrajiny. Navíc rostou ceny potravin a v Africkém rohu opět řádí sucho.

Už dlouho se nestalo, aby nějaký konflikt měl tak hrozivé globální dopady. Pokud si někdo myslí, že válka se ho netýká, musí být hodně bohatý a ne moc alergický na cenu peněz. Jinak se ho dřív či později dotkne. Nemluvě o jiných dopadech, hlavně těch do psychiky. Medikamentózní léčba depresí, úzkosti, děsů či psychózy může měsíčně přijít i na desítky tisíc korun. Je otázkou, kde na to zdravotní pojišťovny vezmou.

Makroekonomická čísla jsou jen jedním z obrázků současného dění. Ten druhý nabízí střípky, přicházející ze všech možných stran. O tom, jak developeři odkládají projekty kvůli cenám surovin, jak mnozí dodavatelé radši zaplatí penále za nerealizovanou dodávku, než by od svého dodavatele nakoupili dráž, jak leckterý podnikatel nedokáže nacenit zakázku, protože neví, co se do její realizace stane, jak lidé přestávají jíst v restauracích, protože je odrazují ceny…

Úsměvy z jednání vlády ani odborářského sjezdu s tím moc neudělají. Naopak to vypadá, že ekonomicky je to nejhorší ještě před námi. Totiž před celou planetou, snad kromě Severní Ameriky. A možná nejen ekonomicky.