Jak Praha přichází o nájemníky, aneb: inflační paradoxy
Byl jednou jeden dům. Patří hlavnímu městu Praze. Slouží k ubytování zaměstnanců státu nebo města, například učitelům, policistům, zaměstnancům městem či státem provozovaných společností, apod. Nedávno nájemníci tohoto domu obdrželi oznámení od magistrátu, že se jim zvedá nájemné. Ale dosti různě. V jednom a témže domě na panelovém sídlišti jsou nájemníci sociální, kteří platí 42 Kč za metr čtvereční (ale také jak kdy), pak méně sociální, kterým se zvyšuje nájemné na 80 až 164 Kč za metr čtvereční, pak nájemníci řádní, pracující, jimž se vyměřuje nájemné na 220 Kč za metr čtvereční. Když dohromady jako domácnost vydělají alespoň desetinásobek životního minima.
Ta posledně citovaná částka je pro některé z nájemníků nepřijatelná. Holé nájemné jim tak stoupá ke 20 tisícům korun měsíčně, tedy přes polovinu onoho desetinásobku životního minima, tedy bez dalších služeb, bez vody a bez energie. Takže manželský pár, policista a učitelka, už se stěhují „k mamince“. Jiný pár se třemi malými dětmi obdržel z magistrátu radu, na oficiální adrese pro poradenství, že kdyby jeden z manželů přestal pracovat a šel na pracovní úřad pro podporu, dostali by se na nižší nájemné. V rámci objektivity nutno poznamenat, že by se jim to vyplatilo, protože podpora a sleva na nájemném převyšují výdělek jednoho z partnerů. Nebo formálně do bytu přihlásit někoho nevýdělečného, třeba bratra s partnerkou. Jinak nezbude, než akceptoval plné nájemné a požádat složitě o příspěvek na bydlení. Inu, i úředníci musejí být z něčeho živi, že…
Ilustrační foto: archiv
Jiné je to samozřejmě s růstem celkových nákladů na bydlení. Tam rodinné rozpočty rozvracejí hlavně ceny energie a potravin. V dubnu meziročně zdražila elektřina o 30,1 procenta, zemní plyn o 44,2 procenta, tuhá paliva o 24,1 procenta a teplo a teplá voda o 17,5 procenta. Nájemné se ovšem v dubnu zvýšilo meziročně jen o 4,5 procenta. Na to se ale pražský magistrát neodvolává. „K úpravě výše nájemného nás vede především povinnost starat se o svůj majetek s péčí řádného hospodáře. Aktuální situace na trhu s nájmy bytů je taková, že srovnatelné a v místě a čase obvyklé nájemné výrazně převyšuje dosud stanovené nájemné,“ píše pražská radnice. Opět v rámci objektivity je nutno poznamenat, že ono „obvyklé nájemné“ je dnes v Praze v průměru vysoko nad 300 Kč za čtvereční metr.
Jenže nejde v tomto případě o zdražování na základě růstu nákladů na údržbu a správu majetku. Což by odpovídalo nákladové inflaci, jakou vidíme v růstu cen např. potravin a energie. Ale jen a pouze o zvýšení nájemného, a to jen někomu, tedy v podstatě pracujícím zaměstnancům města či státu.
Se značnou nesympatií se v posledních dnech potkávají snahy odborů o zvýšení platů. Především Josef Středula, předseda Českomoravské komory odborových svazů (ČMKOS), se zasazoval o zvýšení platů státních zaměstnanců a byl za to slušně vytřepán. Ale už se ozývají i oborové svazy. Námitky proti těmto tlakům jsou takové, že zvýšení platů přinese více peněz do ekonomiky a roztočí se inflační spirála. Kterou teď nemůžeme potřebovat, je to nekolegiální, všichni proti inflaci bojujeme.
Ne že by to nebyla pravda, to riziko tady existuje. Vždyť už minulá vláda rozdávala inflační peníze… Jenže ty se nepřelily do spotřeby, ale do úspor a do investic do nemovitostí. Do oběhu se dostávají až nyní, jako odložená spotřeba.
V posledních měsících zprávy České národní banky signalizují, že se tyto úspory občanů (a živnostníků) začínají rozpouštět. Při inflaci blížící se 15 procentům se není čemu divit. Inflace zřejmě začala jako inflace „poptávková“, postupně se ale přeměnila v inflaci dodavatelů. Podle odborníků zvyšování maloobchodních cen zboží a služeb vlivem růstu nákladů a nedostatku zboží na trhu je nyní už převažujícím vlivem inflace.
Utlumit její rostoucí tempo se zatím nedaří. Zpráva Českého statistického úřadu o indexu cen dodavatelů, tedy na začátku celého dodavatelského a obchodního řetězce, žádnou útěchu neskýtá, naopak. Jen co se týká životních nákladů: Meziročně byly ceny zemědělských výrobců vyšší o 35,3 % (v březnu o 27,2 %), což je nejvyšší hodnota od začátku sledování v roce 1992. V rostlinné výrobě ceny vzrostly o 50,2 procenta. Vyšší byly ceny olejnin o 64,5 %, obilovin o 51,2 %, brambor o 15,2 % a zeleniny o 13,6 procenta. Ceny energie v dubnu meziročně stouply o 55,2 procenta. To jsou položky, které v rozpočtech domácností činí nejméně třetinu, ale velmi často i tři čtvrtiny a více celkových výdajů.
Při současném a právem očekávaném tempu inflace není další omezování, či v případě státních zaměstnanců dokonce zmrazování platů, udržitelné. Předpovědi sice hovoří o zvolňování tempa růstu cen, ke konci roku nebo počátkem příštího snad až k 8 nebo 6 procentům. To ale neznamená, že se bude zlevňovat, ale že se příští vysoké ceny začnou porovnávat s nynějšími vysokými cenami. Pokles cen, tedy deflace, v této zemi probíhala jen o desetinky procenta a jen epizodně několik měsíců.
Zaměstnanci a domácnosti jsou čistí příjemci inflace, nikoliv její tvůrci. Tvůrcem inflace je v úvodním příběhu pražský magistrát. Není jediný, kdo se snaží inflaci eskalovat. Řada společností mívá ve smlouvě s odběrateli tzv. inflační doložku. Své služby či zboží tedy zdraží o přesně vypočítaných 14,2 %, jak inflaci za duben ohlásil ČSÚ. Jenže např. náklady na služby, které poskytuje, zcela jistě tak prudce meziročně nestouply. Podle nejnovější zprávy ČSÚ o indexu cen dodavatelů, který inflaci tradičně předchází, ceny tržních služeb pro podniky nezahrnující reklamní služby, mezi které by onen dodavatel příslušel, byly v dubnu meziročně vyšší o 4,7 procenta.
Inflační tlaky se tedy derou odjinud, než od mezd zaměstnanců. V jejich případě už nejde jen o uskrovnění a zúžení soukromé spotřeby. U nich už jde o to, aby si vydělali dost na to, aby nepřišli o střechu nad hlavou. Nebo o zdraví příští zimu. Podle různých průzkumů se existenční problémy týkají už asi 30 % českých domácností. Do pásma chudoby se propadá 16 % občanů, dvakrát více než před rokem.
Vláda opakovaně informuje, že bude podporovat ekonomicky slabé občany selektivně, nikoliv plošně. Dá to práci, musejí se snažit občané i úředníci, aby to zvládli. Odbory se snaží také selektivně podpořit občany. Ty, kteří pracují, leč výdělek je neuživí.
