Drogy byly, jsou a budou, ale omlouvat je nelze
Vláda v polovině tohoto týdne představila záměry regulace obchodu s drogou zvanou kratom. K hlavním opatřením se řadí zákaz prodeje na internetu, zvýšení hranice pro koupi a užívání drogy z 18 na21 let a přesun do vyšší sazby DPH a zavedení spotřební daně.
Pro tato hlavní opatření má vláda zdůvodnění. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch cituje statistiku, podle které kartom nejčastěji užívají lidé ve věku 15 až 24 let. „Na datech vidíme, že kratom je dětská droga, kterou užívají i děti od 10 do 14 let, největší podíl je mezi 15 a 19 lety věku,“ řekl Vojtěch.
Na internetu podle návrhu budou moci kratom nabízet jen prodejci, kteří mají zároveň kamenný obchod. Licence na výrobu a prodej drogy se zdraží ze 200 tisíc na 300 tisíc korun. Licencované prodejny nemohou současně nabízet potraviny ani žádné jiné výrobky. Cílem je získat kontrolu nad věkem kupujících a nad drogovým trhem.
Ministryně financí Alena Schillerová zdůvodnila daňové změny. Podle ní nemá smysl, aby s kratomem bylo zacházeno jako s potravinou se sníženou sazbou DPH 12 procent. Vláda navrhne přeřazení do základní 21% sazby DPH a zavedení spotřební daně, podobně, jako je tomu u alkoholu a tabáku. Schillerová odhaduje, že spotřební daň by do státního rozpočtu přinesla navíc 400 mil. Kč, zvýšená DPH dalších 800 mil. Kč, celkem tedy 1,2 miliardy korun ročně.
Diskuse nad vládními záměry ovšem běží už delší dobu. Jedna skupina odborníků vidí zpřísnění jako oprávněná. Kratom je návyková látka a ovlivňuje vývoj mozku, který se završuje právě mezi 15. a 21. rokem věku. Druhá skupina ve vládních záměrech hledá přísné restrikce, téměř se rovnající, nebo nebezpečně předcházející plošnému zákazu, které jen podpoří černý trh, ale snížení spotřeby drogy mezi mládeží to nezpůsobí.
Loni na kratom umřelo 17 lidí, letos, zhruba do poloviny června, úřady evidovaly 83 případy otrav touto látkou.
Odborník na závislosti Viktor Mravčík v deníku Mladá fronta Dnes (MfD) ze 17. června píše, že svět bez drog je jen chiméra. V tom mu lze dát zapravdu. Alkoholem a přírodními opiáty se lidstvo omamuje, co lidstvem je. Stejně dlouho zná ze zkušenosti také účinky téhož, blahodárné i ničivé, byť vysvětlení na chemické bázi je z poměrně moderního období. Moravčík se ve svém článku opírá do Jakuba Frydrycha, kterého obviňuje ze snahy zavést úplnou restrikci. „‚Životní styl spojený s užíváním drog má být společensky vytlačován, člověk zachraňován‘ je jako vystřižená z příručky totalitního politruka,“ komentuje Mravčík Frydrychův výrok. „Jakékoliv vědecké důkazy o tom, že racionální regulace zachraňuje životy a snižuje kriminalitu, jsou pro fanatické zastánce prohibice nebezpečným kacířstvím, jež je nutné mocensky umlčet.“ Frydrycha ve svém komentáři oslovuje jako pana generála.
Podívejme se, co pan generál Frydrych napsal. Jeho článek vydala MfD dne 11. června. Frydrych zde píše: „Naše doba má zvláštní talent zaměňovat slabost za toleranci a rezignaci za pokrok. Platí to i u drog. Stačí pár let veřejné debaty a z věcí, které byly ještě nedávno považovány za varovný signál, se začne dělat cosi skoro salonního: osobní volba, životní styl, soukromá věc, kulturní detail moderní doby. Jako by se společnost styděla říci nahlas, že některé věci jsou prostě špatně. Ne proto, že to káže moralista od řečnického pultu, ale proto, že to rozbíjí životy. A právě tady se ukazuje, jak zoufale potřebujeme vrátit do protidrogové politiky obyčejnou občanskou střízlivost. Ne hysterii. Ne kázání. Jen zdravý rozum. Drogy nejsou emancipace. Nejsou výraz svobody. Nejsou zajímavá varianta večerního programu. Jsou to látky, které ničí sebekontrolu, rozežírají vztahy, vysávají rodiny a dělají z lidské slabosti byznys. Kdo z toho dělá kulturní neutralitu, neprojevuje velkorysost, ale intelektuální lenost.“ A dále: „Společnost totiž nevychovává jen zákony. Vychovává i tónem, jakým o věcech mluví; postojem, že drogy nejsou normální součást života. Když se tón změní z varovného na shovívavý, za pár let se nemůžeme divit, že se změnilo i chování.“
Varuje před tím, že lidé v období dospívání jsou silně ovlivňováni ne tak zákony, jako společenskou morálkou a zvyklostmi. Když je společnost vyučí tím, že brát drogy je skoro přirozená epizoda dospívání, dává tím mládeži přesně ten signál, který by dávat neměla: že se vlastně nic moc neděje. „Představa, že drogy jsou soukromá záležitost jednotlivce, je jedna z nejpohodlnějších lží moderního veřejného prostoru. Pohodlná proto, že zbavuje společnost odpovědnosti. Lež proto, že následky jsou vždy společné,“ píše Frydrych. O totálních zákazech není v jeho článku ani slova. Pointu lze shrnout do apelu: Naučit se říkat ne. „Moderní protidrogová politika má jednu základní povinnost: bránit normalizaci drog. Schválně to říkám tak tvrdě. Společnost si musí uchovat reflex, že brát drogy není normální. Stejně jako není normální řídit opilý, mlátit partnera nebo šikanovat slabší. Ne všechno, co někdo dělá, je automaticky kulturně neutrální. Ne všechno se má rozpustit v kyselině tolerance. Existují jevy, které je třeba jasně pojmenovat jako škodlivé – a drogy mezi ně patří,“ napsal Jakub Frydrych.
Nezní to jako požadavek totalitního zákazu, ale jako požadavek změny společenského názoru a přístupu k drogám. Ty jsou dnes asi větším problémem než alkohol. Statistiky nám říkají, že mladí lidé méně pijí, ale více fetují. Drogy jsou přístupné, kratom a různé ty „taneční“ prohlašovány za neškodné, apod. Frydrych se nedožaduje jejich plošného zákazu. On varuje, že to nemá být přijímáno jako normální.
Nejsme žádní andílci. Společnost bez drog je skutečně jen chiméra. I naše generace v mládí hulila tu marjánku, hrnouc si užít bigbítový festival. A ne každého to s věkem přešlo. Faktem je, že bigbít se dal užít i bez konopí a nikdo nám nekázal, že to bez něj nejde. Při poslechu techna a rapu dnes už si nejsem jist, zda se to dá za střízliva vydržet. Pravdou také je, že jsme neměli mobilní telefony, počítačové hry, ani umělou inteligenci. Mohli jsme se občas „docela dobře flákat“. Nepotřebovali jsme stimulaci pozornosti 22 hodin denně, neměli jsme home-office v rytmu 24/7/365 a podobné vymoženosti. To nás ovšem vrací k Frydrychovské otázce: Je to vše opravdu normální?