Rusnok zvažuje manipulaci s kurzem. Co má taky dělat?
Inflace se utrhla ze řetězu. Nastoupila do kategorie „pádivá“. Horší je, že použití standardních nástrojů proti ní má velmi omezený dopad. Guvernér Jiří Rusnok proto připouští devizové intervence. Divit se tomu nelze. Úplně nejvíc by to ale chtělo omezit inflační očekávání.
Kdysi, těsně po „totáči“ nám Pavel Kysilka (pozdější viceguvernér ČNB a šéf České spořitelny) vyprávěl, že když Bundesbanka řekne, jaká bude inflace, všichni se podle toho zařídí. Protože v ní mají absolutní důvěru. Takže nakonec to podle její předpovědi zpravidla i dopadne.
Sebenaplňující očekávání
Právě teď se dostáváme do fáze, kdy všichni tak pracují s očekáváním další inflace, že ji tím dál podporují.
„Pokud odbory budou skutečně žádat další zvyšování mezd v návaznosti na růst inflace bez ohledu na vývoj produktivity, pak se mzdově inflační spirála bude roztáčet rychleji. Zaměstnanci „zapomněli“, že se čisté mzdy zvýšily v roce 2021 i 2022 v průměru cca o 7 % kvůli snížení daně z příjmu právnických osob,“ napsala na svůj Twitterový účet Eva Zamrazilová – rovněž bývalá centrální bankéřka a nyní předsedkyně Národní rozpočtové rady.
Pokud odbory budou žádat další zvyšování mezd, bude se mzdově inflační spirála roztáčet rychleji
V podstatě na totéž před časem upozornil na stránkách Světa hospodářství další bývalý člen bankovní rady ČNB Pavel Štěpánek. A sice, že centrální banka zvyšováním sazeb především dává najevo, že chce s inflací bojovat. A tím krotit očekávání, že se růst cen dál extrémně rozvine.
Zatím ale tento boj vyznívá spíš marně. Přitom Česká národní banka je asi jednou z mála centrálních institucí v této zemi, která disponuje slušnou důvěrou odborné i podnikatelské veřejnosti. Ovšem vývoj je takový, jaký je, a drtí vše, co mu přijde do cesty.
Dají se vůbec inflační očekávání nějak brzdit? Těžko říct. Pokud by někdo mohl, tak snad vláda. Ta by vůbec měla s inflací za normálních časů bojovat škrtáním státních výdajů. Může to ale dělat teď? Péče o uprchlíky prý přijde na víc než 50 miliard. To jsou velké náklady, i ve výdajích státního rozpočtu, které už se dávno utrhly od jednoho bilionu a přibližují se dvojnásobku. Navíc se chystá mimořádné zvyšování penzí právě kvůli drahotě. A za rohem možná čeká i otevřená dlaň ve zdravotnictví.
vláda by za normálních časů měla škrtat výdaje
Snad žádný ekonom z mainstreamu nemá rád takové znásilňování trhu, jako cenová moratoria, mzdové regulace a podobně. Minimálně to první ale legislativa v extrémních případech připouští. Málokdo si všiml, že v roce 2020 pár měsíců trvalo moratorium na nájemné. S odůvodněním, že v případě zvýšení nájemného se člověk kvůli covidu těžko mohl podívat po něčem levnějším.
Možná, že kdyby vláda jen hodně nahlas naznačila, že o něčem takovém uvažuje – podobně jako u regulace marží u pohonných hmot – mělo by to také svůj vliv. Těžko říct. Je to otázka na intimní diskusi mezi politiky a odborníky.
Teď se zdá, že ČNB je na to spíš sama. Arzenál jejích nástrojů přitom není kdovíjak široký. Zatím úrokovými sazbami omezuje poptávku. Problémy jsou ale hned tři: 1. Omezuje to ekonomický růst (což ale není starost centrální banky). 2. Hodně firem a domácností má pořád dost hotovosti. 3. Dopad těchto opatření se projevuje až v delším horizontu.
Zatím se zdá, že ČNB je na to spíš sama
A tak se není co divit, že guvernér Jiří Rusnok (dle zápisu z jednání bankovní rady podporovaný kolegou Vojtěchem Bendou) zvažuje intervence na podporu koruny. Které by snížily ceny dovozového zboží a trochu přiškrtily export.
Situace je totiž nadmíru vážná. Zdražuje skoro vše, přičemž do rekordních čísel ženou indikátory hlavně pohonné hmoty a energie. Už to je vážná věc. Ale jestli – jak se občas ozývá – zdraží potraviny skokově o třetinu, bude setsakramentsky po legraci.