Česko si koleduje o Trumpův hněv
Poslanecká sněmovna poslala návrh státního rozpočtu pro letošní rok do třetího čtení. Vládní koalice v něm navrhla jen drobné přesuny za miliardu korun. Hlavní parametry, v čele se schodkem v rozsahu 310 miliard korun, zůstaly beze změny. A to platí i pro výdaje na obranu: ty evidentně nejsou ani v těchto geopoliticky napjatých časech vládní prioritou.
Letos by se měly výdaje na obranu snížit v poměru k HDP z loňských 2 % na 1,8 %, zatímco původní návrh Fialovy vlády počítal s jejich mírným zvýšením. Nový závazek v rámci zemí NATO přitom činí 3,5 % HDP plus 1,5 % HDP souvisejících nevojenských investic do roku 2035. Premiér Andrej Babiš prohlásil, že Česko nenastupuje cestu k tomu, aby zmíněná procenta plnilo, předseda Sněmovny Tomio Okamura podotkl, že na obranu nejsou peníze.
Změny kursu nové vlády si už všímají i Spojené státy americké. Americký velvyslanec v Česku Nicholas Merrick vládě důrazně připomněl její závazek vůči spojencům a upozornil na riziko, že země bude mít jedny z nejnižších výdajů v rámci NATO. A je dokonce možné, že budeme vůbec jedinou zemí, kde obranné výdaje v poměru k HDP klesnou. To je pochopitelně červený hadr pro prezidenta Donalda Trumpa, který dlouhodobě tepe evropské státy za jejich černé pasažérství. V minulém týdnu Španělsko, se kterým chce „přerušit veškerý obchod“. Těžko čekat, že v případě Česka bude americký prezident shovívavější.
To podstatné ale je, že snižování obranných výdajů není zodpovědným krokem. Nejde ani tak o aktuální konflikt na Blízkém východě. Ten je jen součástí širšího posunu probíhajícího od roku 2022 směrem ke geopoliticky rozkolísanějšímu a nebezpečnějšímu světu. A také více chaotickému a hůře předvídatelnému. Jednoduše takovému, ve kterém dává smysl investovat do vlastní obrany jakožto veřejného statku.
Ano, obrana je nákladná priorita. Důsledky odmítání toho, že se svět změnil, ale mohou být podstatně nákladnější.
