V energetice se služby nedotují, ale kupují
Vláda se rozhodla, že celou podporu obnovitelným zdrojům na sebe od příštího roku převezme stát. Tato dotace je dosud rozdělena mezi státní rozpočet a spotřebitele, domácnosti i firmy, kteří ji nacházejí ve fakturách pod položkou Příspěvek na obnovitelné zdroje elektřiny (POZE). Od letošního ledna se hradí ve výši 599 Kč za spotřebovanou megawatthodinu.
Rozhodnutí vlády přehodit tuto podporu plně na stát zvýší výdaje státu v příštím roce odhadem o 17 mld. Kč na celkem odhadovaných 41,6 miliardy korun. Loni podle Energetického regulačního úřadu (ERÚ) to bylo 37,3 mld. Kč, letos se očekává POZE ve výši zhruba 51 miliarda korun (stát z toho hradí zhruba 31,2 mld. Kč). To je jen provozní podpora, která se doplácí majitelům elektráren k tržním cenám elektřiny. To je ten případ, kdy produkce obnovitelných zdrojů, převážně fotovoltaických a větrných elektráren, je nadbytečná a cena elektřiny mizivá nebo i záporná. K tomu je zapotřebí přidat ještě investiční dotace, které se pohybují v závislosti na aktuálních dotačních výzvách mezi 10 a 20 miliardami korun ročně.
Těchto peněz nikomu není líto, ty jdou na dobrou věc: na dekarbonizaci energetiky. Trnem v oku jsou, zejména klimaaktivistům, platby stabilním, řiditelným zdrojům za systémové služby a za udržování výkonové rovnováhy. Hlavně zdrojům uhelným a plynovým. Za systémové služby letos ČEPS vyhlásil cenu 206,81 Kč za MWh včetně DPH. To je jen o málo více než třetina POZE. Za celý tento rok se celkové náklady na tyto služby budou pohybovat mezi 10 a 15 miliardami korun. Pro domácnost s typickou spotřebou 3 MWh ročně to dělá 620 Kč včetně DPH.
Narozdíl od POZE to nejsou dotace, jak tvrdí ekologističtí aktivisti, ale nákup služby. Tím se zásadně liší od POZE. Nakupují se ve výběrových řízeních. Narozdíl od POZE jsou výkony stabilních zdrojů čerpány v období nikoliv nadbytečné výroby elektřiny, ale v období jejího nedostatku. To proto, aby bylo v síti vždy právě tolik výkonu, jaká je spotřeba a kdy POZE nedodávají prakticky nic, jako třeba v těchto dnech.
Tyto zdroje je ale zapotřebí udržovat v pohotovosti po celý rok, v každé sezóně, protože deficit dodávky z POZE může nastat kdykoliv z hodiny na hodinu. Platba za výkonovou rovnováhu má za úkol nedorovnávat cenu elektřiny vůči ceně tržní, ale krýt fixní náklady, které jsou s udržováním „pohotovosti“ u klasických zdrojů nemalé, ba větší, než náklady variabilní (především na palivo). I v tom je zásadní rozdíl vůči POZE. P ty se mohou postarat dva tři lidé dvakrát do měsíce a variabilní náklady jsou nulové.
V tom tkví zásadní omyl, když se platby za výkonovou rovnováhu prohlašují za státní dotaci nenažraným miliardářům. Zopakujme: je to platba státní společnosti, ze zákona odpovědné za vždy vyrovnanou bilanci výkonu a spotřeby v celé síti, za zcela konkrétní službu. Zcela nesmyslně jsou tyto nákupy prohlašovány za státní podporu také Evropskou komisí (EK), která si vymínila, že služby výkonové rovnováhy bude regulovat a schvalovat. EK nereguluje okamžitý výkon v síti. Komise reguluje, kolik hodin v roce smějí tyto zdroje fungovat a zda se jim může platit za to, když nedodávají, ale kdykoliv mohou. Dotace POZE slouží k platbám v době, kdy dodávat nemohou nebo nemusejí, protože je v síti výkonu nadbytek.
Je tu ještě jeden rozdíl. Fosilní zdroje patří soukromým vlastníkům a provozovatelům, s oblibou zvaných uhlobarony. Kdežto POZE jsou zdroje demokratizované, může si je postavit a provozovat každý, kdo si to může dovolit. Samozřejmě se všemi dotacemi a příspěvky, letos ještě od každého spotřebitele, napřesrok od každého daňového poplatníka. I toho, který si POZE dovolit nemůže.
Pavel Tykač nedávno ohlásil, že tři své uhelné zdroje, Chvaletice, Počerady a teplárnu Kladno, do roka odstaví, protože jejich provoz je ztrátový. Organizace Greenpeace tvrdí, že Tykač upřednostňuje zisk před zájmy lidí a přírody, a jeho snahy získat „státní podporu“ pro své elektrárny jsou spíše manévrováním a vydíráním státu. Ponechme stranou otázku, zda omezování spotřeby a blackout jsou v zájmu lidí a přírody.
Hodně to připomíná scénku z Cimrmanovy hry, v níž uhlobaronovi Ptáčkovi vizionář ukáže jeho důl Terezka, ale s názvem Petr Bezruč. Že by koupil můj důl? Že by mu ty básničky proti nám tak vynášely? přemítá Ptáček. „Piš barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujeme spolu,“ prohlásí na konci svého monologu.
Uhlobaron Pavel Tykač nabídl své dvě elektrárny a teplárnu Greenpeace za korunu. Kdyby je organizace skutečně za korunu koupila a kdyby ČEPS rozhodl, že jsou v síti nepostradatelné, nařídil jejich další provoz a nakoupil od nich služby výkonové rovnováhy, na čí straně se ocitnou Greenpeace? Co a s kým zúčtují – v zájmu přírody a lidí?