Rovná mzda jen teoreticky. Lépe funguje diskriminace
Zákon rovnost přikazuje. Výplatní pásky ale říkají něco jiného. Ženy v Česku vydělávají na stejných pozicích o několik tisíc korun méně než muži, navzdory tomu, že princip „za stejnou práci stejná mzda“ je v českém právu ukotven už desítky let. Zákoník práce přitom hovoří jasně – zaměstnavatel musí odměňovat všechny zaměstnance za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty stejně, bez ohledu na pohlaví, věk nebo jiné charakteristiky. Na to ukazují analýzy portálu JenPráce.cz. Háček tkví v tom, že práce nemusí být stejná a nepřináší stejné hodnoty.
Aktuálně probíhají soudní spory bývalých i současných zaměstnanců České pošty, kteří se na ní snaží domoci zpětného dorovnání mzdy. Jde zejména o poštovní doručovatele z menších obcí, kteří si stěžují na to, že nedostali stejnou finanční odměnu jako jejich kolegové v Praze na stejné pozici. Zatímco prvotní soudní spory zaměstnanci vyhráli, situace se v poslední době celkem otočila a soudy se v jednotlivých případech přiklánějí spíše na stranu České pošty.
„Dva srovnatelní zaměstnanci musí za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty obdržet stejnou odměnu. Tak zjednodušeně zní jedna z nejpodstatnějších zásad zákoníku práce,“ říká Michael Mráček,odborník advokátní kanceláře Dentons. Právě toto pravidlo vedlo před třemi lety dva řidiče České pošty z Moravy, aby soudně napadli, že na výplatní pásce nedostávají zaplaceno shodně jako jejich kolegové na stejné pozici v Praze. A úspěšně — po vyhraném soudu jim pošta musela mzdu dorovnat.
Ve svém počínání tito doručovatelé inspirovali další zaměstnance pošty, a tak se soudních sporů vyrojilo hned několik. V poslední době však došlo ke zlomu — v jednotlivých soudních sporech začala vyhrávat spíše Česká pošta. Na první pohled tak mohlo působit, že zásada stejné odměny za stejnou práci byla soudy prolomena, ačkoliv správná interpretace se skrývá až v detailu.
„Rozdílnost výsledků jednotlivých sporů není dána překroucením nebo popřením této zásady, nýbrž právě její pečlivou aplikací na konkrétní případy,“ uvozuje Michael Mráček. „České poště se v jednotlivých případech daří prokazovat, že ačkoliv zaměstnanci zastávají stejnou pozici, v jejich práci jsou objektivní rozdíly, které rozdílné odměňování ospravedlňují. Jedná se například o jinou složitost práce (provádění nakládky v malém depu kontra ve velké logistické hale), rozdílné pracovní podmínky (rozvážka přes den a v týdnu versus nepříjemná rozvážka v noci a o víkendech) nebo zvláštní namáhavost (násobně vyšší vytížení na přepážce v Praze ve srovnání s vesnickou poštou).“
Česká pošta jednoduše zvládá před soudy podložit objektivní rozdíly v hodnotě práce jednotlivých zaměstnanců, byť zastávajících formálně totožnou pozici. Ohled se zde nijak nebere na to, že ceny, životní náklady a mzdy se v Praze a menších obcích liší. Zaměstnavatelé zde vlivem zákoníku práce skutečně nemohou hodnotit lépe zaměstnance v metropoli oproti tomu na vsi.
„Soudy správně potvrdily (včetně Nejvyššího a Ústavního soudu), že odlišnosti trhu práce, cenová hladina a celkově socioekonomické faktory nemohou mít na výši mzdy vliv. Zkrátka není spravedlivé, aby dva zaměstnanci vykonávali totožnou práci, ale jeden dostával vyšší odměnu, protože bydlí v Praze, a druhý nižší, jelikož bydlí třeba v Rabí,“ přitakává Michael Mráček.
Podle portálu JenPráce.cz se největší rozdíly objevují v profesích, kde mzda není pevně stanovena tarifem – typicky v administrativě, obchodu nebo marketingu. Rozdíl v nabízené mzdě může činit i 3–5 tisíc korun měsíčně na totožných pozicích. „V praxi se setkáváme s tím, že ženy často vykonávají stejnou práci, ale s menší pravděpodobností dosáhnou na bonusy či kariérní růst. Rozdíly často nevznikají záměrně, ale často z kombinace předsudků, transparentnosti i behaviorálních rozdílů mezi muži a ženami,“ vysvětluje Anna Kevorkyan, generální ředitelka portálu JenPráce.cz. „V jedné firmě může být asistentka s tříletou praxí ohodnocena stejně jako asistent s roční praxí bez rozdílu kvalifikace, výkonnosti nebo jiných legitimních důvodů, jen proto, že si o vyšší mzdu neřekla. V menších firmách navíc často chybí jasná mzdová struktura, což zvyšuje riziko nechtěné diskriminace,“ doplňuje Kateřina Poláková, advokátka z kanceláře Dostupný advokát.
Evropská směrnice o transparentnosti odměňování (EU 2023/970) má za cíl odstranit rozdíly ve mzdách žen a mužů, které v EU dosahují průměrně 13 %, zatímco v Česku se dlouhodobě drží kolem 16 %. „Směrnice reaguje na fakt, že zaměstnanci často nemají dost informací, aby mohli nerovnost odhalit nebo se proti ní bránit,“ komentuje portál JanPráce.cz.
Zůstává otázkou, jak vysokou hodnotu pro tu kterou firmu má ženská zaměstnankyně. Má-li ji srovnatelnou s mužským, podle vzoru České pošty, nezbývá než jí držet palce v případném sporu. Diskriminace ale není jen na trhu pracovním. Kdekterý podnikatel, ať už samoobsluha nebo banka, tvrdě zvýhodňuje nové klienty na úkor stávajících. Vedení účtu zdarma se vás netýká, když jste klientem banky 20 let.
Diskriminace je moderním marketingovým nástrojem, a nejen na trh pracovních sil. „Transparentnost mezd může zpočátku znamenat pro firmy větší administrativu, ale dlouhodobě přináší vyšší důvěru a stabilitu. A právě důvěra je v době nedostatku pracovní síly konkurenční výhodou,“ doplňuje Anna Kevorkyan.
Ještě jsme se nepodívali do skupiny 55+. Povídali, že mu hráli.