Nová vláda chce nezdražovat energii, ale to nebude snadné

Soudě podle prvních vyjádření vítězného hnutí ANO, budou jednou z hlavních hospodářských priorit nově vznikající vlády ceny energie. Na strojírenském veletrhu v Brně Karel Havlíček podle Hospodářských novin slíbil, že vláda musí “…snížit ceny energií nebo alespoň zajistit, že už neporostou”.

Značné části průmyslu asi bude mluvit z duše. Při pohledu do jeho struktury je jasně patrné, že energeticky náročná odvětví jako zpracovatelé základních kovů nebo sklářský a keramický průmysl jsou stále pod velkým tlakem. Úroveň jejich produkce spadla od startu energetické krize v průměru o 25 % a i když stabilita cen energie přinesla nakonec i stabilizaci výroby, energeticky náročné sektory zůstávají pod tlakem a ve výrazné nejistotě. Je to vidět i na nových objednávkách, které například u zpracovatelů základních kovů pokračují v poklesu o více než 5 procent. Situace v energeticky náročných odvětvích tak relativně ostře kontrastuje s ostatními průmyslovými obory, zejména automobilovým, kde je výroba proti roku 2019 o více než 25 % v plusu. Žádné řešení však asi nebude jednoduché a rychlé.

Když se díváme na srovnávací statistiky Eurostatu, vychází nám, že ceny silové elektřiny jsou skutečně ve srovnání s USA stále zhruba dvakrát až třikrát vyšší. Je to však celoevropský fenomén (daný primárně méně příznivou výrobní strukturou). Oproti ostatním evropským zemím má Česko ceny silové elektřiny pro velké odběratele (s výjimkou Francie a zemí na severu Evropy) obdobné. Liší se však o něco výrazněji při zahrnutí veškerých daní a poplatků, včetně poplatku za obnovitelné zdroje (POZE).

Asi i proto Karel Havlíček mluví o snížení regulované složky ceny elektřiny, která je v kompetenci státu. To by skutečně mohlo pomoci, šlo by však o velmi nákladné opatření, které by vytvořilo v rozpočtu díru v hodnotě desítek miliard korun ročně. Navíc by se jednalo pravděpodobně o plošné opatření, které by pomohlo i té části české ekonomiky, pro kterou nejsou ceny energie klíčovým faktorem konkurenceschopnosti. Rozpočtová díra by šla teoreticky zalepit využitím peněz z Modernizačního fondu, kde končí peníze z emisních povolenek. To by ale jen přesunulo problém jinam. Peníze by pak chyběly na zateplování nebo modernizaci tepláren. Rychlá a jasná cesta k nižším cenám energií se tak nebude hledat lehce.