Není z čeho stavět: kámen je strategická surovina
Legislativní rada vlády projednává nařízení ke strategickým ložiskům. To by umožnilo těžit suroviny tam, kde jsou. Mezi tzv. strategické se řadí kamenivo, potřebné pro stavební průmysl. Jednali o tom zástupci stavebních firem, výrobců stavebních materiálů a developerů v Poslanecké sněmovně s ministrem průmyslu a obchodu Lukášem Vlčkem. Hlavními tématy kulatého stolu byly návrh na stanovení ložisek strategického významu a harmonogram dostavby jaderné elektrárny Dukovany. Akci s podtitulem Byznys se ptá, ministr odpovídá – a naopak zorganizovala analytická společnost CEEC Research.
„Potřebujeme zpětnou vazbu v dobrém i zlém – jen tak dokážeme nastavit pravidla, která dávají smysl jak pro stát, tak pro trh. Povedlo se nám dotáhnout změny stavebních norem, na kterých se řada z vás podílela. A nyní Legislativní rada vlády projednává nařízení ke strategickým ložiskům. Jedná se o nástroj, který umožní těžit tam, kde jsou zdroje,“ prohlásil Lukáš Vlček, ministr průmyslu a obchodu.
Zástupci firem potvrdili, že situace s dostupností kameniva je dlouhodobě kritická. Z 242 využívaných ložisek stavebního kamene má 50 až 60 % životnost maximálně 10 let. V návrhu nařízení vlády ze strany MPO jsou ložiska, která se nacházejí v linii nových nebo plánovaných staveb. Pokud je vláda prohlásí za strategická, dostanou silnější charakter po právní stránce.
Zařazení vhodných oblastí mezi ložiska strategického významu štěrkopísku a stavebního kamene by mělo zvýšit těžbu a snížit tlak na ceny. Česká geologická služba (ČSG) vytipovala 47 ložisek, která by měla být označena za strategická. Z toho se jedná o 21 nových ložisek. U přibližně 70 % z nich už proběhlo posouzení vlivů na životní prostředí a zdraví obyvatel.
Ministerstvo zdůrazňuje, že určení ložiska jako strategického automaticky neznamená zahájení těžby. Procesy posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) i práva obcí zůstávají zachována. Určení ložiska ložiskem strategického významu také nemá vliv na účast obce v řízení o stanovení dobývacího prostoru, povolení hornické činnosti, případně účast k řízení o povolení stavebního záměru. Procesní práva obce nejsou krácena. Jejich námitkami a připomínkami se bude vždy zabývat příslušný správní orgán Český báňský úřad.
Podle Petra Veseckého, jednatele společnosti Stavosil, je otevření nových ložisek pro české stavebnictví nezbytné: „Nepovolení nových zdrojů kameniva totiž vede k tomu, že materiál pro stavebnictví je nutné dopravovat na stále větší vzdálenosti. Jsou stavby, kde pro kámen musíme jezdit až 40 kilometrů. Potřebujeme, aby se nový lom otevřel opravdu co nejdříve, jinak to extrémně prodražuje stavby.“
Význam tématu potvrzuje i aktuální průzkum CEEC Research mezi 165 stavebními společnostmi. Otevření nových strategických ložisek (kamenolomů a pískoven) je podle výsledků třetí nejdůležitější prioritou pro novou vládu. „Návrh ministerstva průmyslu, aby se některé lokality pro těžbu klíčových surovin označily jako strategické, například v blízkosti plánovaných dálničních úseků či bloků jaderné elektrárny Dukovany, je krokem správným směrem. Cestou pro urychlení by mohl být jasný mechanismus zapojení samospráv, kompenzace nebo zavedení účinných environmentálních opatření – například využití kolejových vleček místo silniční dopravy,“ říká Michal Vacek, ředitel CEEC Research.
S veřejností a přírodou nebývá lehké pořízení. Kámen se nevyskytuje vždy v logistických centrech vedle dálnice. Přesto na stavbu dálnice nebo obchvatu té či oné obce je ho zapotřebí. Přírodě by se mělo ubližovat jen v nejnutnějších případech, lidem skoro vůbec. S nimi je zapotřebí trpělivě vybudovat vzájemné pochopení a důvěru.
V 90. letech minulého století se velmi řešila dostavba jaderné elektrárny Temelín. Dotčené obce v okolí už si v předešlé dekádě odtrpěli stavební část, kdy se jich nikdo na nic nemusel ptát. Zbyla jen skepse a nedůvěra k dalším 100 miliardám korun, které stálo osazení řídící a hlídací technologie Westinghouse namísto ruské. Skepse byla posilována protijadernými spolky. Nakonec se podařilo zhruba dvě třetiny občanů v kritickém okruhu kolem Temelína přesvědčit, že dokončením a spuštěním elektrárny už jim nic hrozného nehrozí. Že naopak adekvátní výkon, tehdy 2000 MW, v elektrárnách uhelných bude odstaven a že tedy přestanou škodit severním Čechám. To se stalo.
Ještě se tehdy neprobíraly ceny elektřiny. ČEZ byl státní monopol od výroby k prodeji. Centrální dispečink (ČEPS neexistovala) nasazoval zdroje podle variabilních nákladů, ty nejlevnější napřed, nejdražší nakonec. Ceny nebyly tématem. Dnes, když už je v úvodu zmínka o těch Dukovanech, v podmínkách tržní ekonomiky je tomu jinak. Z moci úřední se nesmějí odpojovat zdroje dotované. Do vyrovnávání bilance spotřeby a výroby jsou zapojovány zdroje, jak si kdo usmyslí. Totiž nabídne. Ty nejdražší jsou nejdražší proto, že je jim z moci úřední zakázán běžný provoz, a když už na něj dojde, jsou zatíženy emisními povolenkami. Ale ta jejich cena je cenou určující pro všechnu elektřinu. Monopol na elektřinu na volném trhu má dnes Evropská komise, která také určí, komu a za kolik se bude prodávat elektřina z Dukovan.
Ale zpět k tomu kameni. Lidi možná pochopí, že těžba v jejich rajónu je zapotřebí. Že v konečném důsledku dostatek kameniva odlehčí možná jim, ale také mnohým spoluobčanům jinde, nedaleko. Ale pak také musejí mít důvěru onen „stát“, že je nebude obtěžovat více, než je nutné. Že těžké nákladní vozy jim nebudou dunět pod okny, nebudou jim praskat zdi a vysychat studny, jako domkářům kolem D8.
Že se do kamenolomů zavedou železniční vlečky, to je za nynějšího stavu nákladní železniční dopravy pohádka o mašinkách.